Jezdecká pečeť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jezdecká pečeť je typ pečeti používaný ve středověké Evropě, který zobrazuje svého majitele na koni v plné zbroji jako bojovníka. Tento typ pečetidla vznikl na přelomu 11. a 12. století a byl používán zejména po celé 13. a 14. století. Další používání jezdeckých pečetí v 15. a 16. století bylo většinou omezeno na vysokou aristokracii a zejména na panovnické rody, zatímco nižší šlechta přešla na užívání jednoduchých heraldických pečetí.

Rané příklady (před rokem 1170)[editovat | editovat zdroj]

První příklady jezdeckých pečetí jsou známy z druhé poloviny 11. století. Nejstarším příkladem, který lze považovat za „jezdeckou pečeť“, je pečeť Viléma I. Dobyvatele (asi 1067).[1] Mezi nejstarší dochované příklady v Německu patří pečeť Jindřicha II. z Laachu (asi 1090). Jezdec se vyznačuje štítem s drakem a kuželovitou přilbou, často nesoucí prapor. Tento typ pokračuje až do poloviny 12. století a pozdní příklady štítů s drakem se objevují až do 60. let 11. století.

Vrcholně středověké pečeti (1170 – 1300)[editovat | editovat zdroj]

Vrcholu svého užívání dosáhly jezdecké pečeti díky rozvoji rytířské tradice v období vrcholného středověku, přibližně v poslední čtvrtině 12. století a v průběhu 13. století. Pečetě ze 70. až 90. let 11. století ukazují tvary štítů, které jsou přechodem mezi „dračím“ a „gotickým“ typem. Tvar přilby je méně kónický a více zaoblený. Jezdec je nyní zobrazen jako prototyp „rytíře“ s heraldickým štítem. Přibližně od 30. let 12. století je kůň stále častěji zobrazován jako nosící heraldickou kápi a jezdec nosící velkou přilbu.

Kolem poloviny 13. století se objevila móda zobrazovat na pečetích také dámy a církevní hodnostáře na koních, kteří neměli na sobě zbroj, ale jako v případě Johanky, hraběnky flanderské (asi 1240), Marie Brabantské, vévodkyně bavorské (asi 1250) a Adély Burgundské, vévodkyně brabantské (asi 1260), provozovali sokolnictví.

Pozdně středověké pečeti (1300 – 1550)[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1300 byly jezdecké pečeti téměř výhradně používány vysokou šlechtou, nositeli vévodské nebo vyšší hodnosti. Vyobrazení na pečetích ze 14. století ukazují šlechtice s plnými heraldickými ctnostmi, často nesoucího heraldický prapor, nebo s kopím v plné rytířské zbroji.

Pozdější formy (po roce 1550)[editovat | editovat zdroj]

Pozdní formy byly ve Francii a v Německu používány až do raného novověku. Vyobrazení panovníků v plné zbroji, s hřebenovými přilbami, s kopím nebo heraldickými praporci atd. se přestala používat s koncem rytířských turnajů na počátku 17. století. Pruský král Fridrich II. Veliký používal v roce 1772 tzv. Majestätssiegel (majestátní typ pečeti), který ho zobrazoval na koni (i když už ne jako plně vyzbrojeného rytíře, ale jako vojenského velitele).[2]

Reverzní strana Velké pečeti Karla I. Stuarta (1627) zobrazuje panovníka v plném trysku, ve zdobné klasické výzbroji, doprovázeného loveckým psem. Britští panovníci od roku 1707 pokračovali v konvenci zobrazování sedícího a korunovaného panovníka na averzu a panovníka na koni na reverzu. To platí i pro vládnoucí královny (Velká pečeť královny Anny Stuartovny, královny Viktorie, Alžběty II.), které jsou zobrazeny v sedle.

V roce 1976 vyrazilo Rakousko pamětní zlatou minci (13,5 g 90 % zlata), a to u příležitosti tisíciletého výročí dynastie Babenberků (Leopold I. Babenberský, markrabě rakouský), známou jako Babenberger-Bundesgoldmünze (Babenberská federální zlatá mince). Averz této mince byl navržen ve stylu středověké jezdecké pečeti (s doplněním alpského panoramatu).

Moderní heraldické formy[editovat | editovat zdroj]

V heraldickém umění, ovlivněném jezdeckými pečetěmi, jsou jezdci poměrně častým symbolem. Dvě oblíbené podoby jezdce jsou litevský státní znak a svatý Jiří bojující s drakem. Tyto symboly jsou sice použity v různých erbech, ale pravděpodobně nejznámějšími jsou státní znak Litvy a moskevský městský znak .

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Equestrian seal na anglické Wikipedii.

  1. ↑ "the very first equestrian seal on record is that of William the Conqueror. The double-sided seal die adopted by the Conqueror after Hastings is a celebrated though not fully understood artefact. [...] The great novelty is the equestrian obverse, which depicts William as duke of Normandy [...]. It shows a man wearing a helmet or crown, mounted on a gallopping horse, and holding a shield and banner with three streamers. This image may seem banal, but it is not, for it was completely new in the 1060s. Indeed, I think William was the inventor of the equestrian princely seal." Jean-François Nieus, "Early Aristocratic Seals: An Anglo-Norman Success Story" in: Van Houts (ed.), Anglo-Norman Studies XXXVIII: Proceedings of the Battle Conference 2015 (2016), p. 101
  2. ↑ Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz (gsta.spk-berlin.de). www.gsta.spk-berlin.de [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-29. 
  • Sandra Hindman, Sealed in Parchment: Rereadings of Knighthood in the Illuminated Manuscripts of Chretien de Troyes (1994), 118ff.
  • Phillipp R. Schofield, Seals and their Context in the Middle Ages (2015)
  • "Les Sceaux du Moyen-Âge", in: Mémoires de la Société nationale des Antiquaires de France XXXVII.
  • John McEwan, "Equestrian Seals in the Late Twelfth and Early Thirteenth Centuries", Essays in Medieval Studies 22 (2005), 77-93, DOI:10.1353/ems.2006.0011.
  • Jean-François Nieus, "Early Aristocratic Seals" in: E. Van Houts (ed.), Anglo-Norman Studies XXXVIII: Proceedings of the Battle Conference 2015 (2016).
  • Phillipp R. Schofield, Seals and their Context in the Middle Ages (2015), 38ff.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jezdecká_pečeť&oldid=23629077“