Přeskočit na obsah

Jestřábník alpský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJestřábník alpský
alternativní popis obrázku chybí
Jestřábník alpský (Hieracium alpinum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodjestřábník (Hieracium)
Binomické jméno
Hieracium alpinum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jestřábník alpský (Hieracium alpinum) je druh rostliny z čeledi hvězdnicovité. Je to vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů a jednoduchou lodyhou zakončenou jedním žlutým úborem. Plodem je nažka s chmýrem. Druh se vyskytuje v horských a severských oblastech Evropy. V České republice roste pouze ve vyšších polohách Krkonoš a Hrubého Jeseníku. Jestřábník alpský je jedním z tzv. hlavních druhů jestřábníků a je součástí komplexu druhů Hieracium alpinum agg. Podílí se na celé řadě taxonů hybridogenního původu.

Jestřábník alpský je vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů a asi 6 až 25 cm vysokou květonosnou lodyhou. Listy přízemní růžice jsou obvykle četné, vnější řapíkaté, vnitřní široce křídlaté až přisedlé. Čepel vnějších přízemních listů je eliptická až obkopinatá, na vrcholu zaokrouhlená s nasazenou špičkou nebo tupě špičatá, vnitřní listy jsou podlouhle až úzce obkopinaté, na vrcholu zaokrouhlené až tupě špičaté, celokrajné nebo na okraji drobně zubaté, k bázi se postupně zužující. Na okraji listů jsou drobné stopkaté žlázky. Lodyha je odstále chlupatá hustými, až 6 mm dlouhými jednoduchými světlými chlupy s velmi krátkou černou bází, s roztroušenými až četnými stopkatými žlázkami a hojnými hvězdovitými chlupy. Lodyha je bezlistá nebo nese 1 až 2 úzké, nelupenité listy připomínající spíše listeny. Úbor je pouze jeden na vrcholu lodyhy, poměrně velký, žlutý, se 14 až 18 mm dlouhým, polokulovitým zákrovem složeným z četných, střechovitě se kryjících zákrovních listenů. Vnější listeny jsou zřetelně širší než vnitřní a nápadně odstávají. Na zákrovních listenech jsou hojné světlé, min. 3 mm dlouhé jednoduché chlupy a četné drobné, málo zřetelné stopkaté žlázky. Liguly jsou ploché, čnělky a blizny čistě žluté. Plodem je hnědočerná až černá, 3,5 až 4,5 mm dlouhá nažka s chmýrem.[1]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druh má v rámci Evropy rozsáhlý arkto-alpínský areál, zahrnující vyšší evropská pohoří (Alpy, Karpaty, vyšší sudetská pohoří), hory ve Skandinávii a na Britských ostrovech, severozápadní Rusko, Island a Grónsko. Izolované výskyty jsou ve Vogézách, Harzu a Dinaridech, druh byl zaznamenán i v Apeninách.[1][2] V rámci České republiky je hojnější pouze ve vrcholových polohách Krkonoš (zejména Luční a Studniční hora, Sněžka a Vysoké kolo), kde se vyskytuje zejména na exponovaných, návětrných stanovištích s nezapojenou vegetací. Z vysokohorských jestřábníků rostoucích v ČR vyhledává nejextrémnější stanoviště. Zřídka sestupuje i níže do porostů kosodřeviny, smilkových trávníků či karových jam. Poměrně vzácně roste i v Hrubém Jeseníku, kde se nachází největší populace v oblasti Petrových kamenů. V minulosti byl udáván také z vrchu Smrk v Jizerských horách.[1][3] Na Slovensku je hojný ve Vysokých Tatrách a ve vrcholových partiích Nízkých Tater, roste též na Babiej hore.[4]

Jestřábník alpský je jedním z tzv. hlavních druhů jestřábníků, u nichž se nepředpokládá hybridogenní původ. Je součástí komplexu druhů, označovaného jako Hieracium alpinum agg. V České republice se z daného komplexu vyskytuje ještě jestřábník černohlavý (H. melanocephalum), jestřábník Schustlerův (H. schustleri) a jestřábník trubkovitý (H. sudetotubulosum). Jestřábník alpský se podílí na celé řadě vedlejších druhů a komplexů hybridogenního původu. V rámci české květeny je to zejména komplex Hieracium nigrescens agg. (H. alpinummurorum), H. fritzei agg. (H. alpinum > prenanthoides) a H. sudeticum agg. (H. alpinumprenanthoides). Z odvozenějších taxonů je to H. atratum agg. (H. alpinum < murorum), H. chlorocephalum agg. (H. alpinumlachenaliiprenanthoides), H. corconticum agg. (H. nigrescens < prenanthoides), H. glandulosodentatum (H. lachenaliinigrescens), H. nigritum (H. fritzeimurorum) a H. riphaeum (H. alpinum < prenanthoides).[1]

Ve většině areálu druhu, včetně České republiky, se vyskytují triploidní rostliny, které se rozmnožují apomikticky. Diploidní, pohlavně se rozmnožující rostliny byly zjištěny pouze ve východní části areálu (východní a jižní Karpaty). Tyto odlišné cytotypy se v žádné části areálu nemísí a nelze je rozlišit na základě morfologických znaků. Genetické studie ukázaly že rostliny z Krkonoš jsou podobně jako rostliny z Tater geneticky heterogenní a nejedná se tedy o jeden klon. Genetická variabilita se vysvětluje buď přechodem různých linií původně diploidních rostlin k apomixii, nebo působením tzv. zbytkové sexuality, při níž mohou příležitostně vznikat funkční pylová zrna.[2] Byly již zaznamenány i tetraploidní rostliny.[5]

Rozlišovací znaky

[editovat | editovat zdroj]

Jestřábník alpský má poměrně nízký vzrůst a lodyhu bez lupenitých listů, zakončenou jediným úborem. Je pro něj charakteristický poměrně velký úbor s nápadně a světle chlupatým, polokulovitým zákrovem s odstávajícími vnějšími zákrovními listeny, a čistě žluté čnělky. Z našich vysokohorských jestřábníků je nejpodobnější jestřábník černohlavý, který má jako jediný další druh rovněž čistě žluté čnělky. Odlišuje se zejména zubatými listy přízemní růžice a přítomností alespoň jednoho lupenitého listu na lodyze. Na okraji listů mívá různě dlouhé stopkaté žlázky (kratší a delší), zatímco u jestřábníku alpského jsou přítomny pouze krátké žlázky. Ostatní české vysokohorské jestřábníky jsou poměrně snadno odlišitelné podle tmavších čnělek a olistěnější lodyhy.[1]

  1. a b c d e SLAVÍK, Bohumil (editor); ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka (editor). Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7. 
  2. a b CHRTEK, Jindřich jun.; PLAČKOVÁ, Ivana. Genetic variation in Hieracium alpinum (Asteraceae) in the Krkonoše Mts (West Sudeten Mts, Czech Republic). Biologia. 2005, čís. 60. Dostupné online. 
  3. CHRTEK, Jindřich jun. Notes on Hieracium alpinum and Hieracium nigrescens groups (section Alpina Fries) in the eastern Sudetes (Mt. Králický Sněžník, the Hrubý Jeseník Mts.). Preslia. 1995, čís. 67. Dostupné online. 
  4. CHRTEK, Jindřich jun. Taxonomy of the Hieracium alpinum group in the Sudeten Mts, the West and the Ukrainian East Carpathians. Folia Geobotanica. 1997, čís. 32. 
  5. SATO, Kyoko; YAMAZAKI, T.; IWATSUBO, Y. Karyotype of tetraploid Hieracium alpinum (Asteraceae). Journal of Japanese botany. Oct 2007, čís. 82(5). Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]