Jerofej Pavlovič Chabarov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jerofej Pavlovič Chabarov
Památník Jerofeja Chabarova v Chabarovsku
Narození kolem 1603
Svjatica,[1] Velikousťužský újezd
Úmrtí srpen 1670[2]
Usť-kirenský ostroh[2]
Země Rusko
Znám jako kozák
Nábož. vyznání pravoslavný
Děti Andrej, Maxim
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jerofej Pavlovič Chabarov (rusky Ерофей Павлович Хабаров, kolem 1603,[3] Svjatica, Velikousťužský újezd – srpen 1670, Usť-kirenský ostroh) byl ruský průkopník a podnikatel, který se podílel se na připojení Poamuří k Rusku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ, přesídlení na Sibiř[editovat | editovat zdroj]

Jerofej Chabarov se narodil kolem roku 1603, pocházel z rolnické rodiny z okolí města Velikij Usťug, na severu evropské části Ruska. Jeho otcem byl Pavel Ivanovič Chabarov, který měl tři syny – Nikitu, Jerofeje a Nikifora. Rodina žila ve vesnici Svjatica na řece Dvině,[1][pozn. 1] u vesnice Dmitrijevo, ve Velikousťužském újezdu. Svjaticu smyla povodeň, načež roku 1626 Pavel Chabarov koupil statek ve vsi Vystavok Lenivcev v sousedním Solvyčegodském újezdu (dnes region leží v Kotlasském rajónu Archangelské oblasti), kde byli ještě ve 40. letech 17. století jako majitelé statku a související půdy zapsáni bratři Jerofej a Nikifor Chabarovové. Třetí bratr, Nikita, je k roku 1626 doložen v Dmitrijevu.[1]

Roku 1625 se Jerofej Chabarov účastnil své první sibiřské cesty, když se plavil z Tobolska na poloostrov Tajmyr a do Mangazeje. Roku 1628 vedl výpravu na řeku Chetu. V Mangazeji a na Tajmyru je Jerofej chabarov připomínán s příjmením Svjatickij, podle rodné vesnice. Působil tam s ním i bratr Nikifor.[1] Roku 1630 se vrátil z Mangazeje do Tobolska.

Od roku 1632 obchodoval s kožešinami na horním toku Leny.[3] Roku 1639 u Usť-Kutského ostrohu na Leně u ústí Kuty objevil zdroje soli a postavil zde solivar. Roku 1641 postavil mlýn u Usť-Kirenského ostrohu, vlastnil a obdělával pozemky, postavil další mlýn v Čečujsku. Podnikání mu nevydrželo dlouho, vojevoda Pjotr Golovin po něm nejdříve požadoval vyšší odvody a pak mu zabavil jmění a uvěznil ho v Jakutském ostrohu. V Jakutsku Chabarov zůstával do roku 1645.[3].

Amurská výprava[editovat | editovat zdroj]

Roku 1648 přišel do Jakutska nový vojevoda, Dmitrij Francbekov. Chabarov ho požádal o vypravení oddílu na Amur, do „daurské země“, kterému se chtěl postavit do čela. Francbekov souhlasil.[3]

Roku 1649 se Chabarov s oddílem 70 lidí[4] vypravil na z Jakutského ostrohu po Leně a Oljokše a pak na jih k Amuru, ke kterému se dostal u ústí řeky Urky, kde leželo městečko daurského náčelníka Lavkaje. Nicméně prázdné, domorodci ze strachu před Rusy uprchli. Prázdných bylo i několik dalších sídel.[5] Na jaře 1650 se vrátil do Jakutska se zprávami a pro posily. Také toho roku požádal úřady v Moskvě o souhlas s přesídlením ženy Vasilisy s dcerou, vnukem a příbuznou za ním, protože dosud žili na Usťugu. Moskevské úřady souhlasily.[2]

Na podzim 1650 se silnějším oddílem dobyl městečko náčelníka Albazy, pozdější Albazino, a po přezimování v něm se na jaře vydal dále po proudu Amuru. Daurská a ďučerská městečka a osady podél řeky si podroboval silou, pobral mnoho zajatců a skotu.[6][3] V průběhu pochodu sestavil mapu řeky Amur, první evropskou mapu Poamuří.[5] Zimu 1651/52 Chabarovovi kozáci strávili na Ačanském ostrožku. Dne 24. března tam na ně zaútočila armáda mandžuské říše Čching o 2000 mužích s 6 kanóny. Rusové bitvu u Ačanského ostrohu vyhráli, podle pozdější zprávy Chabarova v bitvě padlo téměř 700 útočníků, ale pouze 10 Rusů. Nicméně přes vítězství se cítili nejistě a stáhli se na střední Amur.

Nad ústím Sungari Chabarov v červnu 1652 potkal posilový oddíl, ale pod dojmem zpráv o šestitisícové mandžuské armádě táhnoucí proti němu, ustoupil na severozápad výše po Amuru.[3]

V dubnu 1652 narazil na oddíl kozáků pod velením Treťjaka Čečigina vracející se z Jakutska se střelným prachem, olovem a posilami.[3] Ukázalo se, že Čečigin poslal napřed předvoj, který se s Chabarovem minul. Kozáci chtěli plout dolů po Amuru hledat své druhy, ale Chabarov odmítl a rozkázal vydat se naopak proti proudu. To vyvolalo odpor mezi kozáky a začátkem srpna i rozkol – 136 kozáků pod velením Stěpana Poljakova se odtrhlo a vydali se po proudu Amuru. Dostali až na jeho dolní tok do země Giljaků, kde se usadili. Chabarov se vydal za nimi a 30. září se objevil u stěn jejich ostrohu, nechal postavit zimoviště v jejich blízkosti a pak na ně nechal střílet z děl a zbít na smrt dvanáct z nich, chycených mimo ostroh. Ostatní rebelové se pak vzdali, ale přes písemné záruky opaku je Chabarov nechal zbít, až několik z nich zemřelo.[7] jejich ostroh 7. února 1653 spálil.[3]

V srpnu 1653 na Amur doputoval moskevský šlechtic Dmitrij Zinovjev pověřený uspořádáním záležitostí v Poamuří. Ze žalob Chabarovových kozáků zjistil, že Jerofej Chabarov posílal do Jakutska nepravdivé přikrášlené zprávy o své činnosti, v rozporu s instrukcemi se choval násilně a krutě jak ke kozákům, tak k místnímu obyvatelstvu, které proto od Rusů utíkalo a země pustly.[8] Zinovjev proto Chabrova zatkl, velením na Amuru pověřil Onufrije Stěpanova a s vězněným Chabarovem se vrátil do Moskvy.[7]

Život po Amuru[editovat | editovat zdroj]

Do Moskvy Zinovjev s Chabarovem dorazil v prosinci 1654.[2] Vyšetřování Chabarovovy činnosti na Amuru skončilo osvobozením Poljakova a ostatních vůdců protichabarovské vzpoury. Chabarov také žaloval Zinovjeva z toho, že si přisvojil jeho majetek, a na podzim 1655 spor vyhrál.

Roku 1655 Chabarov v podání carovi Alexeji Michajloviči,[3] ve které podrobně vyčíslil své zásluhy v osvojení sibiřských a daurských zemí. Car rozhodl, že Chabarov sice nedostane peněžní odměnu, nicméně byl povýšen na syna bojarského[3] a poslán na Sibiř do Usť-Kutského ostrohu spravovat tamní volosť.[9] Současně mu vláda uložila zaplacení nákladů za vybavení jeho amurských expedic, v závratné výši 4850 rublů.[5]

Z Moskvy Chabarov odjel v červenci 1656, na Lenu dorazil v srpnu 1657 a do května 1659 byl prikazčikom v Kirensku, potom odjel do Tugirského ostrožku a v srpnu 1659 do Jakutska.[2] V červenci 1660 ho jakutský vojevoda poslal pod stráží do Čečujsku, aby tam hospodařil na své půdě. Zůstal tam do roku 1665 (přičemž dvakrát, v letech 1663 a 1664, navštívil Jakutsk).[2] Stále dlužil státu za amurskou výpravu 4382 rublů, 22 altynů a 2 děngy. Jako splátku dluhu mu jakutský vojevoda I. F. Goleniščov-Kutuzov zabavil mlýn u Čečujska. Chabarov se placení dluhu vyhýbal a roku 1665 z Čečujska odjel do Kirensku v ilimského újezdu. Aby uchránil svůj tamní majetek před zabavením, daroval mlýn (ohodnocený na tisíc rublů) a související pozemky u Kirenska tamním klášteru.[2][pozn. 2]

Roku 1667 ho ilimský vojevoda pověřil odvezením jasaku a hlášení do Moskvy. Vyjel koncem července 1667,[2] zastavil se v Tobolsku u tamního vojevody a podal žádost o vypravení na Amur v čele oddílu o sto mužích, s nímž chtěl „stavět města a ostrožky a zavést pěstování obilí, aby panovník měl zisk z výběru jasaku a ze zemědělství“.[8] Do Moskvy dorazil v únoru 1668, několik týdnů po své žádosti a opět žádal o vyslání na Amur s tím že na svůj účet vypraví a zásobí na cestu 100 lidí. Po návratu do Kirensku v něm opět do podzimu 1669 zastával funkci prikazčika.[2]

Podle analýzy ruského historika Georgije Krasnoštanova z roku 2004 (založené na žádosti kirenského kláštera o převzetí Chabrovových pozemků v souladu se závětí, podané v únoru 1671) zemřel v srpnu 1670.[2]

Měl dva syny, Andreje a Maxima.[2]

Památka[editovat | editovat zdroj]

Po Chabarovovi jsou pojmenovány:

  • město Chabarovsk, založené roku 1858 jako vojenský post Chabarovka;[3]
  • sídlo městského typu Jerofej Pavlovič a stejnojmenná stanice Transsibiřské magistrály;[3]
  • ulice v Moskvě, Chabarovsku, Jakutsku, Charkově, Bratsku, Usť-Kutu, Orenburgu, Čitě a dalších městech Ruska a bývalého Sovětského svazu;
  • letadlo Airbus A320 letecké společnosti Aeroflot, palubní označení VP-BZP;
  • říční osobní loď Jerofej Chabarov Amurské říční dopravy, první postavená loď projektu 860;
  • hokejová Aréna Jerofej v Chabarovsku.

Roku 2016 byl ve Velikom Usťugu odhalen pomník Jerofeje Chabarova.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. S postupným průzkumem archivů historikové zpřesňovali místo jeho narození, N. P. Čulkov (roku 1898) měl Chabarova za rodáka ze Soli Vyčegodské, S. V. Bachrušin (roku 1955) za rodáka z Velikého Usťugu nebo okolí. M. I. Bělov (1975) usoudil, že před první cestou na Sibiř žil nějakou dobu ve vsi Dmitrijevo Usťužského újezdu a tu pokládal za jeho rodnou vesnici. Nejnověji (roku 2013) G. B. Krasnoštanov po pečlivém průzkumu archivů dospěl k závěru, že Chabarov pocházel z vesnice Svjatica.[1]
  2. Jelikož Chabarovův dluh jakutský vojevoda nebyl schopen vymoci, stát dluh přepsal na něho, ale ani to nepomohlo, protože I. F. Goleniščov-Kutuzov v květnu 1667 zemřel. Po jeho vdově a synech tak, ještě s dalšími závazky, nový vojevoda roku 1671 požadoval přes 8700 rublů.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Хабаров, Ерофей Павлович na ruské Wikipedii.

  1. a b c d e КРАСНОШТАНОВ, Георгий Борисович. В поисках родины Ерофея Хабарова. In: ЛЫХИН, Ю. П. Известия Архитектурно-этнографического музея "Тальцы". Вып. 6.. Иркутск: Тальцы, 2013. Dostupné online. ISBN 978-5-91344-349-6. S. 7-22. (rusky)
  2. a b c d e f g h i j k l КРАСНОШТАНОВ, Георгий Борисович. Последние дни жизни Ерофея Хабарова. In: ЛЫХИН, Ю. П. Известия Архитектурно-этнографического музея "Тальцы". Вып. 3. Иркутск: Изд-во ИП "Макаров С. Е.", 2004. ISBN 5-86149-108-9. S. 19–38. (rusky)
  3. a b c d e f g h i j k l Казачья сотня. Краткие биографии ста деятелей казачества на поприще военной и гражданской службы, науки, литературы и искусства в XXI - ХХвв. Выпуск 1. Москва: Воениздат, 1996. 280 s. ISBN 5-203-01820-0. S. 14–15. (rusky) 
  4. Открытие Охотского моря, бассейна Амура и прохода из Ледовитого в Тихий океан.
  5. a b c Хабаров Ерофей - исследователь Приамурья [online]. Комсомольск-на-Амуре: Центральная городская библиотека имени Н. Островского [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. (rusky) 
  6. Вадим Тураев, «О характере купюр в публикациях документов русских землепроходцев XVII века». zab.chita.ru [online]. [cit. 2017-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-12-30. 
  7. a b Ostrog.ucoz.ru — Степан Васильев сын Поляков
  8. a b Biografija.ru — Хабаров Ерофей Павлович
  9. Kmslib.ru — Хабаровский край. Путешественники и исследователи Дальнего Востока

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • БАХРУШИН, С. В. Казаки на Амуре. Ленинград: Брокгауз-Ефрон, 1925. (rusky) 
  • КРАСНОШТАНОВ, Георгий Борисович. Последние дни жизни Ерофея Хабарова. In: ЛЫХИН, Ю. П. Известия Архитектурно-этнографического музея "Тальцы". Вып. 3. Иркутск: Изд-во ИП "Макаров С. Е.", 2004. ISBN 5-86149-108-9. S. 19–38. (rusky)
  • КРАСНОШТАНОВ, Г.Б. Ерофей Павлович Хабаров : документ. повествование. Хабаровск: РИОТИП, 2008. 744 s. ISBN 978-5-88570-107-5. (rusky) 
  • КРАСНОШТАНОВ, Георгий Борисович. В поисках родины Ерофея Хабарова. In: ЛЫХИН, Ю. П. Известия Архитектурно-этнографического музея "Тальцы". Вып. 6.. Иркутск: Тальцы, 2013. Dostupné online. ISBN 978-5-91344-349-6. S. 7-22. (rusky)
  • ЛЕОНТЬЕВА, Г. А. Землепроходец Ерофей Павлович Хабаров: Кн. для учащихся ст. классов. М: Просвещение, 1991. 144 s. ISBN 5-09-001904-5. (rusky) 
  • МАГИДОВИЧ, И. П. Очерки по истории географических открытий. Svazek 2. M: Просвещение, 1983. S. 300-303. (rusky) 
  • САФОНОВ, Ф. Г. Ерофей Хабаров: Рассказ о судьбе русского землепроходца. 2. vyd. Хабаровск: Хабаровское книжное изд-во, 1983. 109 s. (rusky) 
  • ЧУЛКОВ, Н. Ерофей Павлов Хабаров. Добытчик и прибыльщик XVII века. Русский архив. 1898, čís. Кн. 1. — Вып. 2., s. 177—190. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Хабаров Ерофей - исследователь Приамурья [online]. Комсомольск-на-Амуре: Центральная городская библиотека имени Н. Островского [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. (rusky)