Jenišův Újezd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jenišův Újezd
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Charakter sídla zaniklá vesnice
Lokalita
Obec Bílina
Okres Teplice
Historická země Čechy
Katastrální území Jenišův Újezd (7,75 km²)
Zeměpisné souřadnice
Jenišův Újezd
Jenišův Újezd
Další údaje
Zaniklé obce.cz 909
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jenišův Újezd (německy Lang-Ugest) je bývalá obec, součást města Bílina v okrese Teplice v Ústeckém kraji, která zanikla v sedmdesátých letech 20. století z důvodů těžby uhlí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší osídlení na území pozdějšího Jenišova Újezda bylo již ve 2. století př. n. l., což odhalil archeologický výzkum v roce 1896. V roce 1340 se uvádí osada Hrnčíře jako součást majetků cisterciáckého kláštera v Oseku. K roku 1352 je již doložena vesnice pod jménem Jenišův Újezd s vlastní plebánií. Nacházela se na cestě, spojující Duchcov, Most, Litvínov a Osek se Saskem.

Roku 1477 odkoupil ves od kláštera Pavel Kaplíř ze Sulevic. Později zanikla místní farnost a Jenišův Újezd byl přifařen k Mariánským Radčicím. V roce 1672 koupil vesnici (spolu s 22 dalšími vesnicemi) opat Vavřinec Scipio, čímž se Újezd opět stal majetkem oseckých cisterciáků. V té době se obyvatelé živili především zemědělstvím, rybolovem a chmelařstvím. Roku 1742 nechal osecký opat Jeroným Besnecker ve vsi postavit kostel sv. Bartoloměje. Autorem projektu byl Octavio Broggio. Při kostele byla později zřízena farnost, kterou spravovali cisterciáci z oseckého kláštera.

V roce 1808 založil osecký opat Benedikt Venusi v Jenišově Újezdě školu. V roce 1850 již v Újezdě žilo bezmála 500 obyvatel. Od roku 1860 byla ves napojena na železnici. Při sčítání obyvatel v roce 1921 žilo v Jenišově Újezdě 1378 Němců a 384 Čechů. V roce 1927 byl poblíž vsi zaražen hnědouhelný důl, pojmenovaný Prezident Masaryk (v letech 1938–1945 přejmenovaný na Konrad Henlein-Schacht). V roce 1938 připadla vesnice jako součást Sudet k Německu. V roce 1944 byl otevřen druhý hnědouhelný důl, nazvaný Ignis (od roku 1945 zvaný Svoboda).

Po osvobození v roce 1945 byl Jenišův Újezd dosídlen Čechy. V roce 1950 měl již 1210 obyvatel. Roku 1961 bylo přijato rozhodnutí o zřízení povrchového dolu Maxim Gorkij a vesnice měla být přesídlena. Likvidace vsi proběhla v letech 1972–1974. Její obyvatelé dostali byty na sídlišti v Bílině.

V roce 1995 byly na místě bývalé vsi Hrnčíře, která k Jenišovu Újezdu patřila, objeveny základy grangie (tj. hospodářského dvora, kde pracovali konvrši) oseckého kláštera.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[1]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
Obyvatelé 571 732 1 055 1 495 1 829 1 762 1 988 1 210 1 155 998
Domy 88 105 120 141 153 151 196 219 195 197

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-20]. Kapitola Okres Teplice. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MEDUNA, Petr. Hrnčíře, zaniklý dvůr oseckého kláštera. In: DURDÍK, Tomáš. Castellologica bohemica. Praha: Archeologický ústav Akademie věd České republiky, 2006. ISBN 80-86124-66-5. ISSN 1211-6831. Svazek 10. S. 245–256.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]