Jelka
| Jelka | |
|---|---|
 Kostel sv. Jana Křtitele – Jelka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°8′35″ s. š., 17°30′10″ v. d. |
| Nadmořská výška | 121 m n. m. |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Trnavský |
| Okres | Galanta |
  Jelka | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 32,66 km² |
| Počet obyvatel | 3 946 (2020) |
| Hustota zalidnění | 120,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | Obec |
| Vznik | 1237 |
| Oficiální web | jelka |
| Telefonní předvolba | 031 |
| PSČ | 925 23 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | GA |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jelka (maď. Jóka) je obec na Slovensku v okrese Galanta nedaleko Malého Dunaje. V obci je římskokatolický kostel Narození sv. Jana Křtitele (původně románský kostel ze 13. století)[1] a kaple sv. Andělů Strážných z roku 1728 (v kapli je hrobka rodu Takácsů). Dále je v obci kalvínský a evengelický kostel. Nachází se zde slovenská a maďarská škola.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Katastr dnešní obce vznikl z několika samostatných usedlostí a obcí. Název obce se poprvé zmiňuje v královské darovací listině z roku 1197 v podobě Ilka (listina krále Bely IV. z roku 1239 vzpomíná tři obce s názvem Ilka, které patřily pod Bratislavský hrad). V roce 1256 Berenius de Ilka, z roku 1291 Iolka a Jelka, začátkem 14. století se obec nazývala Harmathely. V roce 1298 se v katastru obce zmiňuje usedlost Kisa a v roce 1304 další usedlost Lakkoz. Od roku 1343 je majetkem budínských klarisek. V seznamu plátců církevních desátků se obec objevila jako Jozsa Jocza. V roce 1355 se obec zmiňuje pod názvem Harmathely-Jóka, v listinách kolem roku 1500 v podobě Oralja-puszta. V pozdějších listinách se zmiňují tři obce a tři názvy: Kis Jóka, Nagy Jóka a Ujhely Jóka.
Do roku 1918 bylo území obce součástí Uherska. V důsledku první vídeňské arbitráže bylo v letech 1938 až 1945 součástí Maďarska. V obci bývala početná židovská komunita, která sestávala z obchodníků a podnikatelů, avšak v roce 1944, během okupace obce nacistickým Horthyovským Maďarskem, bylo téměř 250 židů odvlečeno do koncentračních táborů. Všichni, co přežili, se přesídlili do Izraele. Židovská komunita měla v obci svou synagogu a školu, oba objekty však byly zbourány. Židovskou komunitu dnes připomíná už jen židovský hřbitov.
Turistika[editovat | editovat zdroj]
Kolem obce se klikatí Malý Dunaj v délce téměř 24 km. Je zde půjčovna člunů. V katastru za obcí se na Malém Dunaji nachází národní kulturní památka - Vodní kolový mlýn (Némethův mlýn), který má tři patra a je plně funkční. Mlýn se nachází v areálu skanzenu, který je věnován tradičnímu hospodaření v okolí Jelky. V jeho sousedství se nachází vyhledávané tábořiště pro vodáky, několik bufetů a také restaurace nabízející rybí speciality, či možnost rybolovu ve vlastních jezerech, ve kterých chovají i jesetery. Jelkou procházejí cyklostezky směrem na Senec i na Galantu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jelka na slovenské Wikipedii.
- ↑ PODOLINSKÍ, Alexandra a Štefan. Jelka. apsida.sk [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-31. (slovensky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelka na Wikimedia Commons
