Jednotní – alternativa pro patrioty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jednotní – alternativa pro patrioty
Datum založení 15. března 2019
Předseda Lubomír Volný
1. místopředseda Marian Bojko
Ivana Nevludová
Ideologie populismus
euroskepticismus
krajní pravice
patriotismus
Evropská strana žádná
Zisk mandátů ve volbách
Sněmovna2017
0 / 200
[p 1]
Senát
0 / 81
Evropský parlament
0 / 21
Zastupitelstva krajů
0 / 675
Zastupitelstva obcí
0 / 62300

Jednotní – alternativa pro patrioty (založeno jako Jednotní Alternativa pro Patrioty) je politické hnutí založené třemi bývalými poslanci hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura, kteří z hnutí odešli kvůli údajným ideovým rozchodům s vedením.[1] Hnutí bylo zaregistrováno 15. března 2019 s Lubomírem Volným v pozici předsedy. Hnutí má podle Volného ambice účastnit se voleb do Evropského parlamentu jako sjednotitel patriotických hnutí v Česku. Dále také uvedl, že chce, aby bylo hnutí při prosazování svých cílů a postojů vyhraněnější než SPD.

Předcházející události[editovat | editovat zdroj]

Vzniku hnutí předcházela série událostí týkající se sporu mezi předsedou SPD Tomiem Okamurou a Lubomírem Volným, když Volný oznámil, že hodlá kandidovat na předsedu hnutí a postavit se Okamurovi. Na to Okamura reagovalo rozpuštěním moravskoslezské buňky, v jejímž čele stál právě Volný. Posléze Volný stupňoval kritiku proti šéfovi hnutí a začal vedení obviňovat z neonacismu a rasismu, ač se sám v minulosti netajil rasistickými příspěvky na sociálních sítích. Nakonec z SPD vystoupil, společně s poslanci Marianem Bojkem a Ivanou Nevludovou.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Politické hnutí bylo založeno v březnu 2019. Poslanci Lubomír Volný, Marian Bojko a Ivana Nevludová byli do Sněmovny v roce 2017 zvoleni za hnutí SPD, z něhož odešli a v březnu 2019 se stali zakládajícími členy hnutí Jednotní Alternativa pro Patrioty.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Poslanci Volný, Bojko a Nevludová vstoupili do nového hnutí. iDNES.cz [online]. 2019-03-17 [cit. 2019-03-17]. Dostupné online.