Jean-Henri Fabre

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jean-Henri Fabre
Jean-henri fabre.jpg
Rodné jméno Jean-Henri Casimir Fabre
Narození 22. prosince 1823 nebo 21. prosince 1823
Saint-Léons
Úmrtí 11. října 1915 (ve věku 91 let)
Sérignan-du-Comtat
Povolání entomolog, spisovatel, vysokoškolský učitel, básník, botanik a přírodovědec
Ocenění Montyonská cena (1903)
Cena Alfreda Née (1910)
Zlatá medaile Linného společnosti
Řád čestné legie
Funkce učitel (1843–1849)
majoral du Félibrige (1909–1915)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Henri Fabre (22. prosinec 1823, Saint-Leons - 11. říjen 1915, Sérignan-du-Comtat) byl francouzský entomolog, známý hlavně jako autor populárních knih o chování hmyzu (zejm. Souvenirs entomologiques, Entomologické vzpomínky). Jako spisovatel byl předchůdcem etologie hmyzu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z velmi chudých poměrů v horách střední Francie, v 10 letech získal stipendium na gymnázium a v 11 letech se s rodiči přestěhoval do Toulouse, do Montpellier a konečně do Avignonu, kde se mohl roku 1840 zapsat na učitelský ústav. Zde získal důkladné klasické vzdělání, i když jeho hlavní zájem se obrátil ke studiu hmyzu.

V entomologii se ovšem vzdělával z velké části jako samouk. Roku 1842 byl jmenován učitelem na lyceu v Carpentras, v letech 1843-1851 byl učitelem fyziky na lyceu v Ajacciu na Korsice a roku 1853 dostal učitelské místo na lyceu v Avignonu. Roku 1844 se oženil s Marie-Césarine Villard, s níž měl sedm dětí. V témže roce si doplnil maturitu, pak získal licenciát matematiky a fyziky a roku 1855 byl promován na přírodovědecké fakultě v Paříži.

Roku 1833 vyšel ve Francii "Guizotův zákon", který podstatně rozšířil přístup ke studiu, zavedl večerní kurzy a umožnil studium dívek. Victor Duruy, v letech 1863-1869 ministr školství, pozval Fabra ke spolupráci, hlavně ve večerních přednáškách pro veřejnost. Program vzdělávání pro všechny však vzbudil odpor konzervativních a církevních kruhů, Duruy rezignoval a Fabre musel ze školství pryč. Naštěstí se už dříve v Avignonu spřátelil s anglickým politikem a filosofem Johnem Stuartem Millem a s jeho půjčkou si mohl koupit venkovský domek se zahradou, kde mohl konat svá pozorování. Popularita jeho knih zajistila rodině spisovatele skromné živobytí.

Když paní Marie-Césarine roku 1885 zemřela, oženil se Fabre podruhé s daleko mladší Marie-Joséphine Daudel (* 1863), s níž měl další tři děti.

Entomologie[editovat | editovat zdroj]

Fabre studoval řády blanokřídlí (hymenoptera: včely, vosy, mravenci), brouci (coleoptera) a rovnokřídlí (orthoptera: kobylky, cvrčci). Na základě pozorování vos popsal význam zděděného instinktu jako modelu chování hmyzu. Nikdy ovšem nepřijal, jakožto konzervativní křesťan, evoluční teorii. Přesto byla jeho práce respektována Charlesem Darwinem.

V roce 1866 izoloval látku, později označenou jako alizarin, která se stala důležitou pro výrobu inkoustu i pro barvení pozorovaných preparátů v biologii.[1]

Psal též básně, a to i v okcitánštině a roku 1912 byl dokonce navržen na.Nobelovu cenu. Rád maloval a zanechal stovky akvarelů, zejména hub. Z jeho knih čerpal Karel Čapek materiál pro svoji hru "Ze života hmyzu". Roku 1951 vznikl ve Francii o Fabrovi životopisný film Monsieur Fabre, představený i na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech roku 1952.[2] Sebrané spisy vyšly v 10 svazcích v anglickém i v německém překladu (2009-2018).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Henri Fabre na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J-H Fabre, Šestinozí bohatýři. Praha: SNDK 1961
  • J-H Fabre, Z pamětí hmyzovědce. Praha: J. Otto 1915
  • J-H Fabre, Zápisky ze života hmyzu. I,/II. Praha: Kober 1915
  • J-H Fabre, Život a zvyky hmyzu. Praha: Topič 1912
  • J-H Fabre, Život pavouka. Praha: Volvox Globator 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(anglicky)