Jaxa (stát)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaxa
16601674 Ruské carství 
Geografie
Mapa
D'Anvilleova mapa z 18. století, na níž je Albazino označeno jako Jaxa
Obyvatelstvo
ruština
Státní útvar
Vznik
1660 (podle Dubieckého)
Zánik
1674 (podle Dubieckého)
Státní útvary a území
Předcházející
Následující
Ruské carství Ruské carství

Jaxa (čínsky 雅克薩, polsky Jaxa nebo Jaksa) byl fiktivní[1] mikrostát v dnešní Amurské oblasti s hlavním městem Jaxa, tj. Albazinu (rusky Албазино), který měl podle tradice polských historiků, počínaje Marianem Dubieckim, existovat v letech 16601674.[2][3] Zakladatelem a jediným vládcem tohoto údajného státního útvaru měl být Nikifor Černigovskij (zemř. 1675), údajný polský šlechtic narozený na Volyni. Fakticky Albazin založili roku 1665 ruští kozáci, lovci a rolníci, kteří odešli na Amur s úmyslem sloužit tam Rusku poté, co zavraždili vojevodu v Ilimsku.[4] Vzápětí po založení osady navázali styk s nejbližším zástupcem ruského státu, správcem Něrčinska a podřídili se jeho správě.[5]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název státu se odvozuje z názvu daurského městečka Jaxa náčelníka Albazy, zničeného roku 1650 ruskou výpravou pod vedením Jerofeje Chabarova. Podle čínských pramenů se toto místo jmenovalo Ja-kche-sa (雅克萨), podle mandžuského výrazu, jenž označoval „půlkruhovou zátoku na odplaveném břehu řeky“.

Historie Albazina[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu Chabarovova oddílu sídlo, Rusy nazvané Albazin, zůstalo opuštěné, dokud se zde roku 1665 neusadili ruští kozáci, lovci a rolníci v čele s Nikiforem Černigovským, kteří odešli na Amur po vraždě ilimského vojevody Lavrentije Obuchova. Albazinští se i nadále pokládali za ruské poddané, a už roku 1666 byli v kontaktu s nejbližším představitelem ruského státu – Larionem Tolbuzinem, který z něrčinského ostrohu spravoval Zabajkalsko, přičemž Tolbuzin je uznal za řádné představitele ruského státu na Amuru.[5] V Albazinu ruští kozáci zavedli administrativu obvyklou v pohraničních ostrozích, vybírali od domorodců jasak a odesílali jej do Moskvy, podřizovali se něrčinským správcům.

Čínská armáda obléhá Albazino roku 1685

Černigovský stál v čele Albazinu jako prikazčik (ruský nižší úřední titul) do roku 1670, kdy byl Albazinci zatčen a uvězněn v Něrčinsku pro pokus o útěk do Číny;[6] a poté znova v letech 1673–1674[7] a krátce před smrtí roku 1675. Roku 1675 car Albazince omilostnil za vraždu Obuchova.[8] Roku 1682 bylo založeno Albazinské vojevodství, které zahrnovalo Poamuří na obou březích řeky od soutoku Šilky a Arguni po Zeju. Správu vojevodství převzal Alexej Larionovič Tolbuzin.

Roku 1685 vytáhla na Albazin čchingská armáda. Albazin se udržel pouze několik dní, pak byl dobyt a zničen. Rusové ovšem v létě 1686 Albazin obnovili. Čchingský císař Kchang-si nařídil nový útok. V květnu 1586 čchingská armáda dorazila k Albazinu, Rusové se úporně bránili, neúspěšné obléhání trvalo do poloviny roku 1687.

Po podepsání Něrčinské mírové smlouvy roku 1689, podle které oblast připadla říši Čching, Rusové Albazin vyklidili.

Údajná historie Jaxy[editovat | editovat zdroj]

V Polsku tamní historikové příběh ruských kozáků v Albazinu přetvořili dle vlastní fantazie. O Černigovském a albazinských kozácích psal v Polsku jako první Marian Dubiecki v 70. letech 19. století.[3] Dubiecki vycházel z práce německo-ruského historika Gerharda Müllera z poloviny 18. století, ale vnesl do Černigovského příběhu vlastní osobité prvky. A sice vymyslel původ Černigovského od volyňského Žitomiru, vložil do příběhu Nikiforova otce Romana, který měl být roku 1632 vypovězen do Jenisejska se synem a dcerou. Černigovští měli inspirovat ruského průkopníka Jerofeje Chabarova k zemědělskému podnikání, vzpoura a zabití Obuchova je u Dubického přesunuta na rok 1660, čínské a mandžuské jméno Albazinu (Jaxa) prohlásil za jméno erbu Černigovských, Černigovského popsal jako nezávislého vládce, kterému vláda říše Čching posílala polsky psané listy.[2] Zánik Jaxy vložil Dubiecki do roku 1674, kdy z rozhodnutí ruských úřadů převzal funkci prikazčika (správce) Albazinu Semjon Vešňakov místo Nikifora Černigovského.[2]

Z Dubieckého verze vycházejí polští historikové i ve 21. století. Tak Michał Lubina přidal Černigovskému gramotnost, opakuje příběh o znásilnění (fiktivní) sestry, rozepisuje se o údajných dobrých vztazích Černigovského s Čínou.[3] Jiný polský historik Roman Sidorski píše, že Nikifor Černigovský byl sice polský poddaný, ale (malo)ruské, nikoliv polské národnosti. Jinak opakuje Dubického verzi, s tím že zdůrazňuje dobré vztahy s domorodci „zásluhou sdílení zemědělských a řemeslných znalostí“. Navázání kontaktu s ruskou administrativou v Něrčinsku datuje do roku 1669 (Dubiecky do roku 1671) a odsouzení a omilostnění tradičně podle Müllera do roku 1672.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaxa (państwo) na polské Wikipedii.

  1. КРАСНОШТАНОВ, Г. Б. Никифор Романов Черниговский: документальное повествование. Иркутск: Репроцентр А1, 2008. 378 s. ISBN 978-5-91344-065-5. S. 89–90, 144, 146. (rusky) [Dále jen Krasnoštanov]. 
  2. a b c DUBIECKI, M. Osadczy v ziemi Mandzu. Tygodnik Ilustrowany. 1874, čís. 358–365, s. 291–292, 310–311, 339–341, 355–356, 362–363, 374–375. (polsky) 
  3. a b c LUBINA, Michał. „Powrót do przeszłości”: XVII-wieczny model relacji Rosji z Chinami jako wzór dla stanu obecnego stosunków rosyjsko-chińskich. In: WARDĘGA, Joanna. Współczesne Chiny w kontekście stosunków międzynarodowych. Krakov: Wydawnictwo UJ, 2013. ISBN 8323389934, ISBN 9788323389934. S. 159–182, na s. 164–165. (polsky)
  4. Krasnoštanov, s. 89–90.
  5. a b Krasnoštanov, s. 144 a 146.
  6. Krasnoštanov, s. 156.
  7. Krasnoštanov, s. 185 a 200–201.
  8. Krasnoštanov, s. 204 a 217.
  9. SIDORSKI, Roman. Nicefor Czernichowski – polski władca na Syberii. Histmag [online]. 2010-09-30 [cit. 2017-3-12]. Dostupné online. ISSN 1896-8651. (polsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Historie Albazinu
  • КРАСНОШТАНОВ, Г. Б. Никифор Романов Черниговский: документальное повествование. Иркутск: Репроцентр А1, 2008. 378 s. ISBN 978-5-91344-065-5. (rusky) Podrobný životopis Černigovského opírající se o obsáhle citované prameny. 
Historie Jaxy v polské tradici
  • DUBIECKI, M. Osadczy v ziemi Mandzu. Tygodnik Ilustrowany. 1874, čís. 358–365, s. 291–292, 310–311, 339–341, 355–356, 362–363, 374–375. (polsky) 
  • Marian Dubiecki, Obrazy i studia historyczne, Kraków 1884
  • LUBINA, Michał. „Powrót do przeszłości”: XVII-wieczny model relacji Rosji z Chinami jako wzór dla stanu obecnego stosunków rosyjsko-chińskich. In: WARDĘGA, Joanna. Współczesne Chiny w kontekście stosunków międzynarodowych. Krakov: Wydawnictwo UJ, 2013. ISBN 8323389934, ISBN 9788323389934. S. 159–182, na s. 164–165. (polsky)
  • SIDORSKI, Roman. Nicefor Czernichowski – polski władca na Syberii. Histmag [online]. 2010-09-30 [cit. 2017-3-12]. Dostupné online. ISSN 1896-8651. (polsky) 
  • Wojciech Sulewski, Konterfekty dziwnych Polaków, Iskry, Warszawa 1973