Ilimsk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ilimsk
Spasská věž Ilimsku v muzeu Talcy
Poloha
Souřadnice
Stát RuskoRusko Rusko
Ilimsk
Ilimsk
Rozloha a obyvatelstvo
Správa
Status zaniklé město
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilimsk (rusky Илимск), zprvu Ilimskij ostrog (rusky Илимский острог) je zaniklé město v Rusku. Byl založen na řece Ilim (přítoku Angary) roku 1630. Zanikl zatopením při naplnění nádrže Usť-ilimské přehrady.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ilimsk byl založen roku 1630 na řece Ilim, přítoku Angary, jako zimoviště, roku 1647 byl postaven ostroh. Roku 1666 vyhořel, obnoven byl o několik kilometrů níže po řece. Obvodová palisáda měla pak délku 700 m, ostroh měl osm věží.[1] Stál na dopravně důležitém místě, nedaleko něj začínala lenská převlaka (Ленский волок). Plavba po řekách Angaře a Ilimu z Jenisejska do Ilimska trvala kvůli četným peřejím 60 dní. V Ilimsku se náklad překládal na vozy a lenskou převlakou se převážel k řece Muka. Po Muce se náklad plavil do řeky Kupy a pak po ní až na Leny.Ve vesnicích podél Muky a Kupy se obyvatelé zabývali stavbou říčních lodí.[2] Jako dopravní centrum se rychle stal důležitým obchodním a správním střediskem, byl zde trh, ostroh byl od roku 1649 sídlem ilimského vojevodství.[1]

V letech 1764–1775 byl hlavním městem okruhu, poté ztratil větší význam a v sovětských dobách byl už jen vesnicí. Počátkem 20. století měl 700 obyvatel.[3].

Při stavbě Angarské kaskády se Ilimsk ocitl v oblasti určené k zatopení přehradní nádrží Usť-ilimské přehrady. Část budov vsi byla proto rozebrána obyvateli, většina byla spálena. Před zatopením, v letech 1967–1975, byl na území obce proveden archeologický výzkum. Průjezdní Spasská věž (postavené roku 1667) a Kazaňský kostel (z roku 1679) byly převezeny do muzea Talcy[1] 47 km od Irkutska. Později byla v muzeu rekonstruována celá jižní stěna ilimského ostrohu.

Významní obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Průkopník a cestovatel Jerofej Pavlovič Chabarov byl roku 1655 povýšen mezi děti bojarské v ilimském soupisu.

V letech 1792–1796 zde žil ve vyhnanství spisovatel Alexandr Nikolajevič Radiščev.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c МЕРНИКОВ, Андрей. Крепости России. Большая энциклопедия. Минск: Харвест, 2013. ISBN 5457388719, ISBN 9785457388710. S. 210–211. (rusky) 
  2. Костомаров Н. И. Очерк Торговли Московскаго государства в XVI и XVII Столетиях. С-Петербург. В Тип. Н. Тиблена и Комп., 1862 стр. 117—118
  3. Об Илимске в энциклопедическом словаре Брокгауза и Ефрона[nedostupný zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Газенвинкель К. Б. XVII. Илимский острог // Систематический перечень воевод, дьяков, письменных голов и подьячих с приписью в сибирских городах и главнейших острогах с их основания до начала XVIII века. К истории Сибири XVII в. — 1-е изд. — Тобольск: Тип. Губ. Правления, 1892. — С. 40-41. — 58 с.