Lavrentij Avdějevič Obuchov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lavrentij Avdějevič Obuchov
Narození kolem 1632
Úmrtí 28. června 1665
Obuchovův ostrov u Kirensku
Země Rusko
Znám jako vojevoda v Ilimsku 1662–1665
Nábož. vyznání pravoslavný
Děti Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ15076624
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lavrentij Avdějevič Obuchov (rusky Лаврентий Авдеевич Обухов, kolem 1632 – 1665) byl ruský administrátor, působil na Sibiři, naposledy jako vojevoda v Ilimsku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lavrentij Avdějevič Obuchov byl synem Avděje Kirilloviče Obuchova, statkáře v Jurjevském újezdu Vladimirské gubernie. Roku 1660 byl zapsán mezi moskevské šlechtice (московские дворяне), od roku 1662 vykonával úřad ilimského vojevody.

V Ilimsku získal neblahou pověst svou zvůlí a utiskováním obyvatel. V noci 28. června 1665[1] byl zavražděn skupinou místních kozáků, rolníků a řemeslníků vedenou Nikiforem Černigovským. Přepaden byl, když se lodí po Leně vracel z kirenského jarmarku do Ilimsku. Stalo se to u ostrova (později nazvaného Obuchovův ostrov) 26 km od Kirenska.[2] Vojevodovi lidé na lodi nebyli ozbrojeni.[3] V šarvátce útočníci zabili šest a zranili deset lidí vojevodova doprovodu[4] a samotného vojevodu utopili poté, co na útěku skočil do vody.[1]

Po útoku rebelové vyloupili Kirensk,[5] a vypluli z Kirenska po proudu Leny. V následujícím městečku, Čečujsku, sestavili a předali tamnímu náčelníkovi list pro cara, v němž vysvětlovali svůj čin.[6] Z listu se zachovaly pouze tři stránky.[7] Ospravedlňovali se lichvou a krutým chováním Obuchova, který zdržoval jejich stížnosti poslané přes Jakutsk.[8] Také vinili Obuchova z věznění popa Fomy Kirillova a znásilnění jeho ženy Palagejky Nikiforovy,[8] snad dcery Nikifora Černigovského[9] Roku 1673 Černigovskij a další, celkem 101 lidí, v žádosti o milost, kterou zaslali z Albazinu do Moskvy, zabití Obuchova zdůvodnili jeho nesnesitelným chováními, znásilňováním jejich žen a vymáháním jejich majetku.[10]

Rebelové, jejich počet vzrostl z původních 22 na 84, uprchli na Amur, kde vybudovali ostroh Albazin a podřídili se nejbližšímu představiteli ruskéhoho státu v Něrčinsku.

Po několika žádostech Albazinců o milost 15. března car Alexej I. Michajlovič za vraždu Obuchova odsoudil Černigovského se syny a dalšími,[11] celkem 17 lidí, k trestu smrti, a 46 účastníků vzpoury k zbičování a useknutí ruky,[12] nicméně za zásluhy o ruskou moc na Amuru je všechny 17. března (na své jmeniny o svátku Alexije z Edessy) omilostnil a oficiálně přijal do služby.[11]

Značné jmění Lavrentije Obuchova zdědili jeho synové Alexandr, Alexej a Vasilij.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b КРАСНОШТАНОВ, Г. Б. Никифор Романов Черниговский: документальное повествование. Иркутск: Репроцентр А1, 2008. 378 s. ISBN 978-5-91344-065-5. S. 75–76. (rusky) [Dále jen Krasnoštanov]. 
  2. Krasnoštanov, s. 77.
  3. Krasnoštanov, s. 80.
  4. Krasnoštanov, s. 83.
  5. Krasnoštanov, s. 78.
  6. Krasnoštanov, s. 70, 87.
  7. Krasnoštanov, s. 88.
  8. a b Krasnoštanov, s. 89–90.
  9. Krasnoštanov, s. 102–103.
  10. Krasnoštanov, s. 184.
  11. a b Krasnoštanov, s. 210.
  12. АРТЕМЬЕВ, Александр Рудольфович. Воровской острог : русские - китайцы: до последней капли крови. Российский исторический иллюстрированный журнал "Родина". 2005 Čís. 6, s. 90-95. Dostupné online. (rusky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • КРАСНОШТАНОВ, Г. Б. Никифор Романов Черниговский: документальное повествование. Иркутск: Репроцентр А1, 2008. 378 s. ISBN 978-5-91344-065-5. (rusky) 
  • Очерки истории русского Дальнего Востока, XВИИ-начало XX века. Николай Иванович Рябов, Моисей Григорьевич Штейн. Хабаровское книжное изд-во, 1958 - Всего страниц: 173
  • Стоят на Амуре русские села. М. О. Шмакова, Э Кандала. Хабаровское книжное изд-во, 1986 - Всего страниц: 253