Ilarion Borisovič Tolbuzin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ilarion Borisovič Tolbuzin
Úmrtí 1676
Rybinskij ostroh
Země Rusko
Znám jako správce v Něrčinsku 1662–1669
Nábož. vyznání pravoslavný
Děti Fadděj, Alexej
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ilarion Borisovič Tolbuzin (rusky Иларион (Ларион) Борисович Толбузин, † 1676) byl ruský administrátor, působil na Sibiři, mimo jiné jako správce (prikazčik) v Něrčinsku v letech 1662–1669.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ilarion Tolbuzin pocházel z rodiny sibiřských služilich ljuděj[pozn. 1], byl synem bojarským. Sloužil v Tobolsku, roku 1661 byl přeložen do Něrčinsku správcem (prikazčikom) ostrohů v Zabajkalí. Něrčinský, Irgenský a Telenbinský ostroh převzal od svého předchůce A. F. Paškova v květnu 1662. Ve třech ostrozích měl dohromady 75 kozáků a úředníků, jejich počet se však brzy snížil až na 46. Nekompromisně hájil své pravomoce, nechal spálit Jaravinský ostroh, postavený kozáky z ilimského vojevodství. Měl dobré vztahy s protopopem Avvakumem, který žil v Něrčinsku ve vyhnanství.

Roku 1666 navázal styky se skupinou uprchlíků, kteří zavraždili ilimského vojevodu a usadili se na Amuru v Albazinu. Podřídil je sobě a jejich vůdce, Nikifora Černigovského uznal za legitimního představitele ruské vlády na Amuru.[1] Po neobvykle dlouhé době ve funkci byl roku 1669 vystřídán Danilem Aršinským.[2] Roku 1672 prozatímně spravoval ťumenské vojevodství.

Roku 1676 byl znovu jmenován do Něrčinska, vydal se na cestu se synem Alexejem, ale po cestě zemřel[3] v Rybinském ostrohu (na Angaře).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Služilije ljudi, služební lidé, bylo v Rusku 14.–18. století všeobecné označení pro osoby vykonávající vojenskou nebo administrativní službu pro stát.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. КРАСНОШТАНОВ, Г. Б. Никифор Романов Черниговский: документальное повествование. Иркутск: Репроцентр А1, 2008. 378 s. ISBN 978-5-91344-065-5. S. 144–146. (rusky) [Dále jen Krasnoštanov]. 
  2. Krasnoštanov, s. 147.
  3. Krasnoštanov, s. 228–229.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • КРАСНОШТАНОВ, Г. Б. Никифор Романов Черниговский: документальное повествование. Иркутск: Репроцентр А1, 2008. 378 s. ISBN 978-5-91344-065-5. (rusky) 
  • Очерки истории русского Дальнего Востока, XВИИ-начало XX века. Николай Иванович Рябов, Моисей Григорьевич Штейн. Хабаровское книжное изд-во, 1958 - Всего страниц: 173
  • Стоят на Амуре русские села. М. О. Шмакова, Э Кандала. Хабаровское книжное изд-во, 1986 - Всего страниц: 253