Jaroslav Háša
| Jaroslav Háša | |
|---|---|
| Narození | 6. října 1890 Smíchov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. června 1968 (ve věku 77 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř, ilustrátor a portrétista |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Háša (6. října 1890 Smíchov[1] – 28. června 1968 Praha[2]) byl český malíř, kreslíř, portrétista a krajinář.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jaroslav Háša se narodil na Smíchově v domě č.p. 10.[1] Původně byl vyučen malířem pokojů. Následně absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Učil se u profesorů Loukoty, Nechleby a Bukovace. V roce 1928 podnikl studijní cestu do Francie po památných bojištích českých legionářů z první světové války [3]. Byl mistrem malířských technik, restauroval díla mnohých slavných malířů a osvojil si techniku restaurování vybledlých míst Navrátilových kvašů. Po zranění rukou v první světové válce zůstal miniaturistou a vytvářel díla technikami starých mistrů. Oblíbenými materiály pro malby byla měď a dřevo[4].
Původ
[editovat | editovat zdroj]- Otec: Matěj Háša (nar. 1862 Blažim) obuvník, syn Václava Háši chalupníka z Blažimi a Anny Jiráskové z Bělic.
- Matka: Anna Hášová roz. Kuchařová (nar. 1868 Pacov), dcera Václava Kuchaře nádeníka v Pacově a Veroniky Svobodové z Radešovic
- Sestra: Anežka Charvátová roz. Hášová (nar. 1892).
- Bratr: Otto Háša (nar. 1893).
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Vytvořil soubory kreseb, kvašů a olejů z Alžíru a Maroka. Portrétoval známé osobnosti: Josef, Quido a Amalie Mánesovi, Mikoláš a Marie Alšovi, Miroslav Tyrš, Karla Rašínová, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, aj. Opakovaně reprodukoval oleje Paladia země české a Pražského Jezulátka, vytvářel detailní oleje interiérů kostelů (př. hrob sv. Václava a hrob sv. Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta).
Své umělecké nadání nazýval „staromajstrovství“. V důsledku používání technik starých mistrů přicházel o svá díla podepisovaná jmény slavných mistrů. Jeho olejomalba Ministrant byla prodávána s podpisem Beneš Knüpfer. Soud o své autorství díla, malovaného ještě za dob studií na Akademii, vyhrál, když ukázal po vyjmutí z rámu zbytky horních kliček svého podpisu, které zůstaly po odříznutí spodku dřevěného podkladu. Autorství dosvědčil i o dvacet let starší přivedený model[4].
