Přeskočit na obsah

Jana Ševčíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jana Ševčíková
Narození22. dubna 1953 (71 let)
Praha
Povolánífilmová režisérka a scenáristka
Webhttps://janasevcikova.com/
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jana Ševčíková (* 22. dubna 1953, Praha) je česká dokumentaristka. Vystudovala FAMU v Praze, obor režie dokumentární tvorby. Řadu svých projektů zrealizovala s kameramanem Jaromírem Kačerem.

Ve své biografii uvádí, že „už od školy měla problémy se svým nekonjukturálním viděním světa, snažícím se dohlédnout k podstatě věcí“. Má výrazný zájem o etnografii a život v těžkých podmínkách. Její filmy evokují základní otázky lidského bytí, které se dotýkají člověka jako jedince i jako člena společnosti kdekoli na světě.

Už od začátku své kariéry pracuje tvůrkyně nezávisle a realizuje jen projekty, o kterých je přesvědčena, že je „musí natočit“. To vše většinou ve vlastní produkci, což bylo dříve v Československu krajně obtížné[1]. Nyní své filmy, které točí obvykle dva až tři roky, financuje ze Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie a Ministerstva kultury. Její tvorba bývá označována za „poetický dokument“ s „intenzivním a křehkým filmovým jazykem“.[2]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Námět, scénář, režie, produkce či podíl na ní, není-li uvedeno jinak:

  • Mučedníci lásky (1966; r. Jan Němec) – herecká role; hrané povídkové podobenství.[3]
  • Světské děti (1981) – studentský krátkometrážní snímek o dětech kočovných cirkusáků.[3]
  • Tulakona (televizní uvedení: 1986) – hraná romská pohádka.
  • Piemule (1984) – absolventský film o životě Čechů v rumunském Banátu, natočila v době totalitního režimu Nikolae Causesca[2]
  • Jakub (1992) – ve vlastní produkci realizovala[2] národopisnou a sociologickou studii o Rusínech, žijících v odlehlých rumunských horách a na Tachovsku.[3]
  • Starověrci (2001) – středometrážní film o zduchovnělé existenci ruské náboženské menšiny tradicionalistů, kteří si uchovali zvyky a víru předků v odlehlých částech rumunské Dunajské delty.[3]
  • Svěcení jara (2002) – dokument uvedený v distribuci jako diptych se středometrážním záznamem workshopu z taneční farmy Mina Tanaky v japonském Hokušu.[3]
  • Q&A with Jana Sevcikova and Werner Herzog (USA 2005) – Krátkometrážní film dokumentující rozhovor mezi Janou Ševčíkovou a Wernerem Herzogem.
  • Gyumri (2008) – dokument o arménských rodinách zasažených zemětřesením.
  • Opři žebřík o nebe (2014) – o práci a životě slovenského faráře Mariána Kuffy.
  • Ti, kteří tancují ve tmě (2022) – Černobílá (přesto však „pestrá“) mozaika sledující šestici nevidomých, žijící svůj život naplno. Diváci se setkají s maratoncem Ondrou, cestovatelkou Zuzanou, sedlářem Pavlem, pianistkou Pavlou a párem Lukášem a Cilkou.
  1. Jana Ševčíková - Biografie. janasevcikova.com [online]. [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
  2. a b c Jana Ševčíková. DOKweb [online]. [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g Jana Ševčíková. Filmový přehled [online]. [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
  4. a b Jana Ševčíková [online]. Kinobox.cz. Dostupné online. 
  5. Jana Ševčíková [online]. Dafilms.cz. Dostupné online. 
  6. Gyumri Jany Ševčíkové získal v Římě Cenu CULT [online]. DOKweb.cz, 2008-11-11 [cit. 2015-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-25. 
  7. Jeden svět udělí ceny. Ta za režii zůstává v Česku. Týden [online]. 2009-3-19. Dostupné online. 
  8. Cenu Pavla Kouteckého vyhrála Jana Ševčíková. Za dokument Opři žebřík o nebe. Lidovky.cz [online]. 2015-06-08. Dostupné online. 
  9. Vítězem Cen české filmové kritiky je snímek Ztraceni v Mnichově. ČTK [online]. [cit. 2016-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  10. Opři žebřík o nebe. Vítěz Českého lva za dokumentární film k vidění zdarma. Lidovky.cz [online]. 2016-03-02. Dostupné online. 
  11. Vyhrály Bratrství a Čáry, čestnou cenu má režisérka Jana Ševčíková. iDNES.cz [online]. 2021-10-30 [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
  12. Český film v roce 2022 | Czech Film Center. www.filmcenter.cz [online]. [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]