Jan Wenig

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. Jan Wenig
Jan Wenig
Jan Wenig
Narození 23. června 1905
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. března 1979 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Povolání Spisovatel, kulturní publicista
Národnost česká
Vzdělání PhDr.
Alma mater Filozofická fakulta UK
Rodiče Adolf Wenig otec
Příbuzní Adolf Wenig ml. bratr
Josef Wenig strýc
Arnošt Wenig-Malovský strýc
Karel Wenig strýc
Frank Wenig strýc
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dr. Jan Wenig (23. června 1905, Praha[1]20. března 1979, Praha) byl český spisovatel a rozhlasový publicista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Byl synem spisovatele a pedagoga Adolfa Weniga a Pavlíny (Pauliny), rozené Korbové, dcery pražského obchodníka.[2] Rodina žila na Královských Vinohradech. Kromě otce bylo v rodině několik dalších osobností z oblasti kultury: Josef Wenig (otcův bratr, strýc), Adolf Wenig ml. (bratr, výtvarník), František Adolf Šubert (prastrýc, bratr babičky), Vojtěch Kristián Blahník (manžel otcovy sestry, divadelní teoretik).

Jan Wenig maturoval na v roce 1924 na reálném gymnáziu na Vinohradech a vystudoval pražskou filozofickou fakultu, obor srovnávací dějiny literatur a dějiny divadla. Promoval v roce 1930.

Redaktor a kulturní publicista[editovat | editovat zdroj]

V letech 1931–1933 byl zaměstnán jako knihovník v Národní knihovně v Praze. Poté byl do roku 1937 zaměstnán jako redaktor časopisu Radiojournal. Od roku 1937 až do roku 1966 pracoval v pražském rozhlasu a byl autorem řady rozhlasových pořadů. V rozhlase vystupoval s vlastními pořady a přednáškami.[3]

Hrob rodiny Wenigů na pražském Vinohradském hřbitově

Byl správcem pozůstalosti svého otce Adolfa Weniga.[4] Je pochován v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově (oddělení PA-S, č. hrobu 26).[5][p 1]

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

V počátcích vydával dívčí romány. V době okupace se zvýšil jeho zájem o národní minulost a umění. Po válce se především věnoval kulturnímu místopisu Prahy.[3]

Knižní vydání (výběr, první vydání)[editovat | editovat zdroj]

  • Detektivní dobrodružství Jirky Bartoše (Ilustroval Jiří Wowk, Praha, Šolc a Šimáček, 1934)
  • Jarča dělá módu (ilustroval Ada Wenig, Praha, Šolc a Šimáček, 1935)
  • Panenka pro štěstí (dívčí román, ilustroval O. Cihelka, Praha, Alois Hynek, 1936)
  • Vánoční vlak (hra o dětech a andělích ve 12 obrazech, napsali Adolf a Jan Wenigové, Praha, Nakladatelské družstvo Máje, 1936)
  • Za volantem (dívčí román, ilustroval M. Niederle, Praha, Šolc a Šimáček, 1936)
  • Madla zpívá Evropě (dívčí román, též zfilmováno, Praha, 1938)
  • Studentka Olga (pod pseudonymem J.E. Martin, Praha, Vlad. Zrubecký, 1938)
  • Ostrov, o kterém všichni sníme (s ilustracemi Adolfa Weniga ml. a s obálkou V. Pátka, Praha, Jos. R. Vilímek, 1940)
  • Praha matička (hra se zpěvy pro mládež v osmi obrazech, úprava Míla Mellanová ; texty písní K. M. Walló, hudba Jan Seehák, Praha, Divadelní knihkupectví a nakladatelství Fr. Švejda, 1940)
  • Žlutá růže Josefa Mánesa (rozhlasový román o 12 kapitolách, napsali Josef Richard Marek a Jan Wenig, Praha, Pražská akciová tiskárna, 1940)
  • Matička Praha vypravuje – putování starou Prahou (Praha, Jar. Tožička, 1941)
  • První film septimánky Sylvy (Praha, B. Smolíková-Mečířová, 1941)
  • Márinčino dětství (obrázky a obálka Adolfa Weniga ml., Praha, Českomoravský Kompas, 1942)
  • Jiřík Borkovec ze Zálezla (obálka a ilustrace Adolf Wenig ml., Praha, Jaroslav Tožička, 1943)
  • Slza na rukávě (Praha, Nová osvěta, 1948 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Chrám chrámů : Dějiny – Památky – Legendy (Česká katolická Charita, 1955)
  • Filmoví herci o sobě (Praha, Orbis, 1959)
  • Byli v Praze (Praha, Státní hudební vydavatelství, 1962) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Prahou za hudbou : Toulky, zastavení, zamyšlení (Il. Cyrila Boudy, Praha, Orbis, 1972)
  • Co vyprávěly staré pražské domy (ilustroval a graficky upravil Cyril Bouda, Praha, Panorama, 1982)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Dr. Jan Wenig byl autorem námětů filmů:

Scénář:

Jazykový poradce:

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Jan Wenig pravidelně vystupoval v rozhlase s osvětovými pořady. [6] Byl autorem stovek drobných rozhlasových pořadů a rozhovorů, zejména s herci.[3]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Spoluautor operního libreta Balada o lásce (podle Zikmunda Wintera), skladatele Jaroslava Doubravy
  • Autor operního libreta Pražské nokturno skladatele Zbyňka Vostřáka
  • Ač zemřeli, ještě mluví (vinylová deska, z dokumentárních záznamů čs. rozhlasu připravil J.W., hlasy Josefa Čapka, Gabriely Preissové aj.)[7]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Námětem rozhlasových pořadů Jana Weniga nebyla jen kultura, ale např. i civilní obrana – téma "Zabezpečujeme dům proti leteckému útoku" v roce 1938.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Doklady o případném rodinném životě (manželka, děti) prozatím nenalezeny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených, kostel sv. Ludmily, 1905-1907, snímek 75, Zápis o narození a křtu Jana Weniga
  2. Matrika oddaných, kostel sv. Vojtěcha, 1895-1905, snímek 245
  3. a b c MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jan Wenig, s. 1609-1611. 
  4. Národní listy, 24.3.1940, s.11
  5. Hrob rodiny Wenigů na pražském Vinohradském hřbitově
  6. Viz příklady programů rozhlasu Praha v Národních listech 1930–1945 [1][2]
  7. Discogs.com:Ač zemřeli, ještě mluví
  8. Národní listy, 18.6.1938, s.4, Rozhlas

Související stránky[editovat | editovat zdroj]