Jan Spousta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mgr. Ing. Jan Spousta
Jan Spousta
Narození 12. července 1966
Bydliště Hostivice
Národnost česká
Vzdělání matematika, ČVUT
sociologie, Univerzita Karlova
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Univerzita Karlova
Znám jako sociolog
publicista
překladatel
Nábož. vyznání katolické
Manžel(ka) Jarmila Spoustová
Děti 2 (Jan, Magdaléna)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Spousta (* 12. července 1966[1]) je český sociolog, křesťanský publicista, aktivista a překladatel.

Život a činnost[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval matematiku na ČVUT (1991) a sociologii na Univerzitě Karlově (1998),[1][2] v 80. letech studoval neoficiálně teologii pod vedením tajného biskupa Jana Konzala.[1]

Pracoval jako redaktor nakladatelství Vyšehrad,[1] poté byl vedoucím konzultačního a analytického oddělení agentury SC & C,[1][3][4] nyní pracuje jako analytik České spořitelny.[1] Přednáší sociologii náboženství na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy.[1]

Přispívá do mnoha periodik zejména články a překlady článků na témata sociologie a dnešního křesťanství. Přeložil z angličtiny a němčiny do češtiny nejméně 14 knih týkajících se převážně křesťanství a religionistiky.[5]

Od roku 1996 je třetím šéfredaktorem časopisu Getsemany,[6] který původně vznikl v roce 1990 jako interní tiskovina pražské obce tzv. mlčící (podzemní) církve, skupiny v katolické církvi zformované v době komunistického režimu. Dlouhodobě je členem redakční rady časopisu Souvislosti – Revue pro literaturu a kulturu, do kterého sám přispíval například překlady textů Bernharda Häringa a Eugena Drewermanna. Je členem redakční rady českého vydání Sociologického časopisu, vydávaného Sociologickým ústavem AV ČR.[7]

Byl po Ivanu Štampachovi druhým mluvčím iniciativy Kairos 98, výzvy intelektuálů ke kritické diskusi o stavu katolické církve, usilující o větší otevřenost a modernost církve. Za tuto iniciativu spolupodepsal v roce 2000 Reakci na Prohlášení o „tajné církvi“, vyjadřující se kriticky k dokumentu vatikánské Kongregace pro nauku víry, kterou tehdy vedl kardinál Joseph Ratzinger; další veřejná prohlášení za působení Jana Spousty v roli mluvčího Kairos 98 již nevydal.

Jan Spousta kritizuje anachroničnost struktur katolické církve a klade důraz na to, že zločiny umožněné činností církve nejsou jen selháním jednotlivců, ale jsou i důsledkem celkově špatné konstrukce církevních a společenských vztahů, umožňující podobné hrozné činy.[8][9]

V letech 2009, 2010 a 2011 se za generálního partnera – Českou spořitelnu – podílel jako člen či předseda řídicího výboru na sponzorované akci Ceny za rozvoj české Wikipedie. V polovině roku 2011 se na několik let stal radním ve sdružení Wikimedia ČR.

Je ženatý a se svou ženou Jarmilou má dvě děti; Jana a Magdalénu.[zdroj?] Žijí v Hostivici.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g SPOUSTA, Jan. Bude stát hřbitovem talentů?. Mladá fronta DNES [online]. 2009-09-11, rev. 2011-10-17 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. ISSN 1214-5726. 
  2. Jan Spousta [online]. Praha: Centrum pro teoretická studia při Univerzitě Karlově v Praze, rev. 2004-04-14 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. 
  3. ŠMÍD, Milan. Podvečer na Lávce [online]. 2002-10-03 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. 
  4. Jan Spousta. Marketingové noviny [online]. [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. 
  5. Jan Spousta [online]. Praha: Národní knihovny České republiky [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. 
  6. HRADÍLEK, Pavel. Sté číslo Getseman. Getsemany [online]. [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. 
  7. Redakční rada. Sociologický časopis [online]. [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. 
  8. SPOUSTA, Jan. Církev, struktury, moc. In: HANUŠ, Jiří. Ve znamení naděje : Proměny teologie a církve po II. vatikánském koncilu, sborník přednášek z teologického setkání pořádaného CDK v dubnu 1996 v Brně. [s.l.]: [s.n.], 1997. ISBN 80-85959-19-4.
  9. VAĎURA, Petr. Církevní struktury. Zápas o duši [online]. [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]