Jan Spáčil-Žeranovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Spáčil-Žeranovský[1]
Jan Spáčil Žeranovský[1]
Jan Spáčil Žeranovský[1]
Rodné jménoJan Spáčil
Narození27. ledna 1857
Žešov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. ledna 1905 (ve věku 47 let)
Šternberk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníMěstský hřbitov v Prostějově
Povoláníbásník, novinář, redaktor, překladatel a spisovatel
PříbuzníAugustin Spáčil bratr
Alois Spáčil bratr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Spáčil, křtěný Johann Chrysostomus, pseudonim Jan Spáčil Žeranovský[1], také Jan (27. ledna 1857 Žešov[2]9. ledna 1905 Šternberk[3]), byl český novinář, spisovatel, humorista, básník a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Spáčil se narodil poblíž Prostějova v obci Žešov do rodiny ševcovského mistra Johana Spáčila a jeho ženy Anežky rodem Valouchové též ze Žešova.[2] Základní vzdělávání započal ve své rodné obci a následně vystudoval gymnázium v Olomouci.

Po vykonaných studiích se Spáčil věnoval žurnalistice, nějaký čas pobýval ve Vídni, kde působil v redakcích různých tiskovin a později po návratu do vlasti působil v celé řadě politických listů jako redaktor, např. v "Divadelních listech", "Čechovy", "Ratiboru" a "Politikovy" v Praze, v "Našinci" v Olomouci a v letech 1894–1901 v "Hlasu"[4] v Brně. Vydával v nich svoje básně, úvahy, fejetony, črty a reportáže. Jeho příspěvky můžeme najít také ve Světozoru, Zlaté Praze, Koledě, Prostějovských novinách a Hlasech z Hané[5].

Za jeho života vyšla knížka črt a básní v hanáčtině "Samó tihó", kterou věnoval vlastenci a majiteli hostince Pod žudrem v Mlýnské ulici v Prostějově Štěpánu Kožušníčkovi. Jan Spáčil Žeranoský zemřel v prvních lednových dnech roku 1905 v psichiatrické léčebně ve Šternberku.[3][6]

Jeho jediná básnická sbírka "Výše a propasti" vyšla až posmrtně v roce 1909.

Bratři Johana Spáčila-Žeranovského[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1892 František Bílý, Patery knihy plodů básnických, str.357
  • 1926 Weldemar Ethen, Portréty a silhuety
  • 1940 Bohuš Vybíral, Beletristický přínos olomouckého kraje
  • 2000 Ivan Wernisch, Zapadlo slunce za dnem, který nebyl

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]