Jan Samec
| Jan Samec | |
|---|---|
| Narození | 14. května 1917 Strakonice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 9. srpna 1988 (ve věku 71 let) Karlovy Vary  Československo |
| Vzdělání | vysokoškolské |
| Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | pedagog, malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik, scénograf |
| Manžel(ka) | Jiřina Štěpničková, rozvedení |
| Děti | Jiří Štěpnička, syn Jan Samec mladší, syn Varvara Divišová, dcera Jan Samec nejmladší, vnuk |
| Příbuzní | Matěj Samec a Jan Samec (vnoučata) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Samec (14. května 1917, Strakonice – 9. srpna 1988, Karlovy Vary) byl český pedagog a všestranný výtvarník – především malíř, ale i kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik a scénograf.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve Strakonicích 14. května 1917[1] ještě do poměrů rakousko-uherských, své vzdělání získal již v prvorepublikových školách. V letech 1936–1939 studoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství při ČVUT v Praze v ateliérech profesorů Oldřicha Blažíčka, Cyrila Boudy, Karla Pokorného (po válce pak ještě Martina Salcmana). Po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval jako telegrafní dělník pro Ministerstvo spojů. V roce 1940 absolvoval kurzy reklamního návrhářství na Rotterově reklamní škole v Praze. Od podzimu 1940 do roku 1941 byl studentem Školy umění ve Zlíně. V letech 1944–1945 pracoval v totálním nasazení ve strakonické keramické velkovýrobě keramického nádobí (vlastník Václav Marek).[2][3][4]
V roce 1945 se vrátil do Prahy k přerušenému vysokoškolskému studiu na Českém vysokém učení technickém, které roku 1946 absolvováním první a druhé státní zkoušky završil. Poté pracoval v Praze jako učitel výtvarné výchovy na Experimentálním gymnáziu v Libni, to však bylo brzy jako buržoazní nežádoucí zrušeno. V roce 1947 po krátké známosti s herečkou Jiřinou Štěpničkovou uzavřel sňatek a z tohoto vztahu se narodil pozdější herec Jiří Štěpnička.[2][3][4]
Po ukončení studií dostal umístěnku do pohraničí. Rozhodl se pro Karlovy Vary, kam se v roce 1948 natrvalo přestěhoval. Vyučoval zde na místním gymnáziu výtvarnou výchovu a později i kreslení a malbu na porcelán na Střední průmyslové škole keramické. V roce 1963 zde vyučoval též kresbu na Pedagogickém institutu a v roce 1968 externě na místním gymnáziu.[2][3][4]
Zemřel 9. srpna 1988 v Karlových Varech.[1]
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Jan Samec byl všestranný výtvarník. Po skončení studia se od roku 1947 zabýval tvorbou užité keramiky a grafiky a jako ilustrátor spolupracoval s tiskem a nakladatelstvím Orbis Praha. V letech 1956–1960 výtvarně spolupracoval s Krajským nakladatelstvím Karlovy Vary.[5] Též realizoval návrhy filmových plakátů, designu filmového tisku, návrhy cen udílených při Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v letech 1964, 1966, 1967 a 1968. Po roce 1968 se zaměřil na výstavní instalace a výzdoby veřejných interiérů. Pro oblastní divadlo v Karlových Varech vytvořil řadu kostýmních a scénografických návrhů. Do roku 1960, také spolupracoval na scénických návrzích i s divadly v Ostravě a Teplicích. Z jeho realizovaných návrhů mezi nejúspěšnější patřily:[4]
- Strakonický dudák /1952/
- Její pastorkyňa /1955/
- Fidlovačka /1956/
- Paní ministrová /1956/
- Skandál v obrazárně /1958/
- Radúz a Mahulena /1959/
V roce 1974 se podílel na restaurování exteriérové malby pravoslavného kostela v Karlových Varech.[4]
Výstava ke 100. jubileu[editovat | editovat zdroj]
Jan Samec se vždy vracel k malířské tvorbě. K jeho nedožitým stým narozeninám uspořádala v roce 2017 karlovarské galerie umění přehledovou výstavu jeho malířské, zejména krajinářské tvorby. Expozice obsahovala na osmdesát umělcových maleb a kreseb, které vznikly od konce čtyřicátých let 20. století do roku 1988.[2][3]
Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]
Zastoupení ve sbírkách:[4]
- Galerie umění Karlovy Vary
- Muzea a galerie ve Vodňanech
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Jan Samec st. [online]. Centrum pro dějiny sochařství, informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-04-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DIVIŠOVÁ, Varvara; VACHUDOVÁ, Božena. Katalog Jan Samec 1917–1988. Karlovy Vary: Galerie umění Karlovy Vary, květen 2017. 60 s. Kapitola Země zadumaná – obrazy, kresby.
- ↑ a b c d Jan Samec st. – Země zadumaná [online]. České galerie, zpravodajský a recenzní portálem aktuálního dění v oblasti výtvarného umění v České republice [cit. 2020-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-17.
- ↑ a b c d e f Jan Samec [online]. Filmové databáze online FDb.cz, HyperMedia, a. s. [cit. 2020-04-14]. Dostupné online.
- ↑ MAČAS, Dominik. Krajské nakladatelství Karlovy Vary [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR [cit. 2020-04-16]. Kapitola Slovník české literatury po roce 1945. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DIVIŠOVÁ, Varvara; VACHUDOVÁ, Božena. Katalog Jan Samec 1917–1988. Karlovy Vary: Galerie umění Karlovy Vary, květen 2017. 60 s. Kapitola Země zadumaná – obrazy, kresby.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Jan Samec st. – článek na stránkách Centrum pro dějiny sochařství, informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-04-14]
- Jan Samec ve Filmové databázi
- Tři generace Samců v plánské věži – článek na stránkách Karlovarský deník.cz, autor Jiří Linhar, 2008-08-13 [cit. 2020-04-14]
- Jan Samec st. – Země zadumaná Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine. – článek na stránkách České galerie, zpravodajský a recenzní portálem aktuálního dění v oblasti výtvarného umění v České republice, Galerie umění Karlovy Vary [cit. 2020-04-14]
- Jan Samec 1917–1988 – Země zadumaná – článek na stránkách Galerie výtvarného umění v Hodoníně, 2019-06-05 [cit. 2020-04-14]
