Jan Kratochvíle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O českém katolickém duchovním a politikovi, poslanci Říšského sněmu v roce 1848 pojednává článek Jan Milostín Kratochvíle.
Jan Kratochvíle

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1874

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1864 – 1865
Ve funkci:
1871 – 1879[1]
Stranická příslušnost
Členství Národní str. (staročeši)

Narození 9. května 1828
Kardašova Řečice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 28. srpna 1880 (ve věku 52 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Kratochvíle (9. května 1828 Kardašova Řečice28. srpna 1880 Praha[2]) byl český právník, novinář a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Profesí byl právníkem. Měl praxi v Soběslavi, později působil jako právník v Praze. Publikoval právní studie. V letech 1864 a 1865 přispíval pro Národní listy sérií novinářských reportáží ze sněmu. Sepsal podrobné pojednání o obecním řádu (systém komunálních voleb).[2][3]

Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Tábor – Mladá Vožice – Soběslav – Veselí) do Českého zemského sněmu.[4] Zvolen byl jako oficiální kandidát českého volebního výboru (Národní strana).[5] Opětovně byl zvolen do sněmu za týž obvod v zemských volbách v lednu 1867[6] i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[7]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] Čeští poslanci tehdy praktikovali politiku pasivní rezistence, při níž bojkotovali práci zemského sněmu. Kvůli absenci tak byli zbavování mandátů a v nově vypsaných doplňovacích volbách byli vesměs manifestačně voleni znovu. Kratochvíle byl takto Zbaven mandátu pro absenci v září 1868.[9] Zvolen byl znovu v doplňovacích volbách v září 1869.[10] Mandát obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870[11] a zemských volbách v roce 1872.[12] Následovala opět ztráta mandátu pro neúčast na práci sněmu a opětovné zvolení v doplňovacích volbách v říjnu 1873.[13] Po další ztrátě poslaneckého křesla již ale na jeho místo ve volebním obvodu Tábor – Mladá Vožice – Soběslav – Veselí usedl roku 1874 Emanuel Kletečka.[14]

V téže době také několikrát zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm poprvé v květnu 1864 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů).[15] Znovu sem byl delegován v roce 1871. Nedostavil se ale do sněmovny, a proto byl jeho mandát 11. června 1872 prohlášen za zaniklý.[16] Do vídeňského parlamentu byl zvolen i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii venkovských obcí, obvod Tábor, Pelhřimov atd. I nyní ale postupoval ve shodě s českou politickou reprezentací a bojkotoval práci parlamentu. Z politických důvodů se nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát prohlášen za zaniklý.[17]

V posledních letech před smrtí se s rodinou ocitl v „krutých ekonomických poměrech.“ V dubnu 1879 onemocněl a od té doby již se neuzdravil. Zemřel na zánět plic v zemském ústavu pro choromyslné.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V 70. letech 19. století fakticky nevykonával mandát, v rámci politiky pasivní rezistence mandát nepřebíral.
  2. a b Kratochvíle, Jan, 1828-1880 [online]. Městská knihovna Jindřichův Hradec - Katalog Clavius [cit. 2013-08-05]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Denní zprávy. JUC. Jan Kratochvíle. Národní listy. Srpen 1880, roč. 20, čís. 209, s. 3. Dostupné online. 
  4. http://www.psp.cz/eknih/1861skc/stenprot/002schuz/s002008.htm
  5. Národní listy 20. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086911&picp=&it=&s=djvu
  6. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  7. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001004.htm
  8. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  9. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  10. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/001schuz/s001001.htm
  11. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  12. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  13. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm
  14. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  15. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0003&page=211&size=45
  16. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?apm=0&aid=spa&datum=00070002&seite=00000003
  17. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&pos=27

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]