Jan III. z Lokte
| Jeho Milost Jan III. z Lokte O.Cist. | |
|---|---|
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Znak |  |
| Zasvěcený život | |
| Institut | cisterciáci |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | ? |
| Datum úmrtí | ? |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan III. z Lokte (německy Johannes III. von Elbogen, * před rokem 1300, Loket) byl česko-německý cisterciácký mnich, v letech 1310–1323 14. opat kláštera Valdsasy.
Život[editovat | editovat zdroj]
Jan pocházel ze staré šlechtické rodiny z Chebska, o níž jsou první zmínky již od roku 1163, a která vlastnila četné majetky v Chebském a Loketském.
Jan byl v letech 1310–1323 opatem Valdsaského kláštera, prvním, který pocházel z Chebského kraje.
Přátelil s opatem zbraslavského kláštera Petrem Žitavským a sám byl kronikářem Valdsaského kláštera, napsal mj. spis Taten und Beispiele berühmter Waldsassener Mönche (Činy a příklady slavných Valdsaských mnichů).
Je považován za příznivce Jana Lucemburského při nástupu na český trůn.
Členové fojtského šlechtického rodu Hozlauerů z Hazlova byli v roce 1311 ve sporu s klášterem, který vypukl, když poddaní kláštera zabili bärnauského soudce Konráda Hozlauera z Hazlova. V roce 1317 byl Heinrich Rorer zabit dědičnými sedláky kláštera. Jeho rodina si předtím dělala nároky v Altalbenreuthu v oblasti Frais, které byly uplatněny proti klášteru, když získali hrad Hardeck. 22. dubna 1317 došlo k dohodě.[1]
Poté, co norimberský purkrabí Fridrich IV. klášter zdevastoval, podal opat Jan III. žalobu. od římskoněmeckého císaře Ludwiga IV., aby jako náhradu předal farní léno Berngau v eichstättské diecézi. Obec Luby se stala městem 9. ledna 1319 s privilegiem konání týdenního trhu. V roce 1323 předčasně rezignoval na svůj úřad, soumrak prožil na hradě Hardeck u Bad Neualbenreuth a roku 1329 zemřel.
Mnoho významných mužů bylo jeho předky a potomky, např. Berengar z Lokte, který byl roku 1228 jmenován německým rytířem. Jan Ellbogner (* kolem 1350, zemřel ve Valdsasích 1404), mnich ve Valdsasích, 1380 a později jako řezenský biskup Jan II. a další Jan Elbogner (* kolem roku 1380, zemřel po roce 1433), který byl roku 1423 biskupem v Agramu, nástupcem pasovského biskupa Georga Hohenlohe a 10 let kancléřem císaře Zikmunda.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Rudolf Langhammer: Waldsassen – Kloster und Stadt. Waldsassen 1936, S. 46f.
- Josef Weinmann: Egerländer Biografisches Lexikon mit ausgewählten Personen aus dem ehemaligen Reg. Bez. Eger, Band 1. Männedorf/ZH 1985. ISBN 3-922808-12-3, S. 127 und S. 246.
- Josef Weinmann: Egerländer als Äbte des Klosters Waldsassen, in: Jahrbuch der Egerländer, 1978.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes III. von Elbogen na německé Wikipedii.
- ↑ Langhammer, S. 149.
