Ján Šmok

Prof. Mgr. Ján Šmok
Narození	30. prosince 1921; Lučenec
Úmrtí	10. prosince 1997 (ve věku 75 let); Praha
Alma mater	Akademie múzických umění v Praze; Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze; Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická
Povolání	teoretik komunikace, teoretik fotografie a kinematografie, pedagog
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ján Šmok (30. prosince 1921 Lučenec – 10. prosince 1997 Praha) byl československý teoretik obecné komunikace, specializovaný teoretik filmového a televizního obrazu i fotografie a vysokoškolský pedagog pracující s vlastními, velmi promyšlenými výukovými metodami. Zpočátku byl také kameramanem, později vytvářel fotografie pro pedagogické účely.

Působil na pražské FAMU. V řadě rovin přispěl k etablování fotografie jako uměleckého směru v Československu. Zasazoval se také o vzdělávání neprofesionálních fotografů a rozvoj výuky fotografie v základním uměleckém školství. S tím souviselo také jeho předsednictví Svazu českých fotografů v 80. a 90. létech 20. století, kde založil galerii fotografie v pražské Kamzíkově ulici a podpořil kvalitní rozvoj sbírky fotografie, která byla později uložena v Národním archívu.

Jako pedagog byl autorem řady publikací a učebnic o komunikaci, filmu, televizi a fotografii. Byly přeloženy také do angličtiny a francouzštiny a sloužily k výuce i na zahraničních školách (např. v Chicagu, USA, aj.).

Osobní a profesní život

Do roku žil 1939 s českými rodiči na Slovensku, vychodil obecnou školu v Levoči, gymnázium v Kežmaroku a v Bratislavě. Na začátku druhé světové války přesídlil do Prahy, kde studoval obor knižní vazba na Státní grafické škole. Na konci války byl zaměstnancem společnosti PragFilm.

Mezi lety 1946–1951 studoval na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1951 se stal jejím kmenovým zaměstnancem, tajemníkem katedry filmové fotografie a techniky, později byl jmenován proděkanem (1957). V roce 1958 se habilitoval jako docent v oboru kamera, roku 1975 byl jmenován profesorem. Mezi roky 1973–1976 byl prorektorem AMU. Šmokova habilitace a profesura byly odrazem progresívního vztahu FAMU k integraci technických věd do vzdělávacího systému, kde netvořily, jak je to běžné na konzervativních uměleckých školách, jen pomocné disciplíny, ale byly plnohodnotnou součástí komplexní teorie umění. Šmokovou zásluhou bylo v této souvislosti také prosazení moderní teorie komunikace do výuky všech oborů školy (byť jen dočasné). Na většině tradičních uměleckých škol se totiž i počátkem 21. století vyučuje jen teorie umění odvozená z estetiky, což charakteristicky uzavírá myšlení o umění do sebe sama.

Šmokův přístup k uměleckému vzdělávání byl charakteristický nejen systematičností profesní přípravy a oborovou komplexností, ale i schopností legálně nabídnout studentům za totality zakázaná témata. V oblibě měl např. v 60. a 70. létech 20. století velmi aktuální umělecké happeningy. Ukázkovým příkladem je jeho i později reprízovaný "Šmokův Karlštejn", na kterém studentům s humorným kontextem demonstroval pro mnohé nikdy nedosažitelné hlubší roviny poznání, jejichž reprezentantem byl císař Karel IV a hmotným dokladem jeho hradní kaple. V podobné rovině byly neseny i Šmokovy naučné exkurse za gotickou plastikou na slovenské Spiši, o jejichž duchovním obsahu samozřejmě nebylo možné za totality na vysoké škole otevřeně učit.

V roce 1960 vznikla z jeho iniciativy na katedře filmového a televizního obrazu FAMU fotografická specializace. Jde o první a na dlouhou dobu jediné místo, kde lze ve východní Evropě studovat fotografii jako umělecký obor na úrovni vysoké školy. V roce 1975 prosadil založení samostatné katedry fotografie na stejné škole, kterou vedl až do roku 1987. Od tohoto roku až do své smrti byl řadovým pedagogem FAMU, od roku 1991 vyučoval i na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

Ján Šmok patřil k první generaci studentů FAMU (spolu např. s kameramanem Iljou Bojanovským nebo dokumentaristou Ludvíkem Baranem), kteří se návazně stali pedagogy. Zakladatelskou generaci pedagogů FAMU tvořili filmař a fotograf Prof. K. Plicka, znalec filmové technologie prof. J. Bouček nebo filmový kritik Prof. A. M. Brousil. Na Jána Šmoka v teoretické práci navázali někteří jeho žáci, mj. Robert Buchar (pedagog film. školy Chicagu), Miroslav Vojtěchovský (pozdější prorektor AMU a VŠ pedagog ve Washingtonu), Vladimír Birgus (pozdější pedagog FAMU a dlouholetý vedoucí Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě), Tomáš Fassati zakladatel Muzea umění Benešov a pedagog UMPRUM) nebo Stanislav Boloňský (pedagog SUPŠG Praha). Šmokovy výukové metody byly uplatněny také na Pražské fotografické škole, ostravské konzervatoři (Bořek Sousedík) a na Střední umělecké škole v Jihlavě. Zásluhou Jána Šmoka nebyl na FAMU při výuce fotografie do konce 20. století uplatňován pro profesní výuku již překonaný ateliérový systém a studenti během pěti let navštěvovali specializované přednášky s cvičeními celé řady různě zaměřených osobností fotografie.

Vědecký přínos Jána Šmoka spočíval zpočátku (50. - 60. léta 20. století) zejména ve výzkumu v oboru senzitometrie. K tomuto tématu publikoval řadu článků i učebnic a využil jej jako součást svých publikací o fotografii. Následně se začal zabývat speciální teorií fotografie postavenou na principu komunikace (teorie sdělování), kterou rozšířil na obecnou teorii komunikace. Ta se stala ve spektru zkoumání důležitým doplňkem, který umožnil vnímat umění neuzavřené samo do sebe, tedy v širším kontextu. Počátkem 90. let 20. století byl jeho diskurs oceněn např. při přednáškách v Akademii věd, Ústavu umělecké komunikace nitranské univerzity nebo vědecké sekce Evropského kulturního klubu. Překlad jeho textů byl vydán u příležitosti mezinárodního sympozia teoretiků a estetiků umění v Praze. Jako teoretik se Ján Šmok také podílel odborném rozvoji Institutu informačního designu.

Po smrti Jána Šmoka vydala roku 2000 Katedra fotografie FAMU v pražském nakladatelství Kant monografii věnovanou jeho životu a dílu. Jeho teoretické práce následně zredigoval a postaral se o souborné vydání jeho nosných textů teoretik vizuální komunikace Tomáš Fassati. Shromáždil také fotografickou a filmovou dokumentaci vztahující se k jeho životu na DVD určeném pro odborné knihovny a archívy. V krajském městě Jihlava byla roku 2002 vytvořena Galerie Jána Šmoka a Muzeum umění a designu Benešov mu v roce 1999 věnovalo první tuzemskou stálou expozici historie české a slovenské fotografické tvorby (2017 zlikvidována politiky koalice ČSSD, KSČM a ANO).

Spisy (výběr)^[1]

Úvod do teorie fotografie, Praha, 1963
Skladba kinematografického obrazu, Praha, 1964
Obecné základy teorie televize, Praha, 1969
Akt ve fotografii, Martin, 1969
Barevný proces, Praha, 1972
Umělé světlo ve fotografii, Praha, 1972
Praktická fotografie, oborová encyklopedie, SNTL, Praha, 1973, 382 s. (Tausk, Petr; Šmok, Ján a kolektiv)
Barevná fotografie, Praha, 1975
Skladba fotografického obrazu, Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983, 2. vydání, 157 stran.
Úvod do teorie sdělování, Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983, 3. vydání, 157 stran.
Composition d´image cinematographique, Praha, 1984
Consciousness and content behavior, University of Maine, 1989
Teorie a skladba: skripta pro 1. a 2. ročník Pražské fotografické školy, Praha, 1992, 91 stran.
Design of the cinematographic image, Chicago, 1993
Teorie umění a obsahové jednání člověka, Benešov, 1994
An introduction into the theory of photographic image, Praha, 1996

Odkazy

Reference

↑ BIRGUS, Vladimír. Ján Šmok. 1. vyd. Praha: Kant, 2000. S. 103.

Související články

Fotografie aktu

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ján Šmok na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ján Šmok
NĚMEČEK, Miroslav. Prof. Ján Šmok – osobnost a dílo. Opava, 2003 [cit. 2018-03-27]. 112 s. diplomová. Slezská universita. Vedoucí práce Vladimír Birgus. Dostupné online. Archivováno 20. 9. 2011 na Wayback Machine.
ŠMOK, Ján. Ján Šmok. Praha: Katedra fotografie FAMU : KANT, 2000. 65 s. ISBN 80-86217-26-4.
FASSATI, Tomáš (ed): Souborné vydání teoretických spisů Jána Šmoka, Muzeum umění a designu, Benešov, 2005
FASSATI, Tomáš (ed): Vzpomínka na profesora Jána Šmoka I. a II., DVD, Muzeum umění a designu Benešov, 2005
FASSATI, Tomáš (ed): Sešity historie FAMU 4. Pavel Dias „Fotografující filmaři“, Muzeum umění a designu Benešov, 2009
FASSATI, Tomáš (ed): Sešity historie FAMU 6. „Kauza výročí katedry fotografie“, Muzeum umění a designu Benešov, 2009
FASSATI, Tomáš (ed): Sešity historie FAMU 10. „Šmokův Karlštejn“, Muzeum umění a designu Benešov, 2009
FASSATI, Tomáš (ed): Sešity historie FAMU 13. „Absolventi a učitelé FAMU zakládají studium fotografie na Slezské univerzitě“, Muzeum umění a designu Benešov, 2009
Kolektiv UDU AV ČR: Slovník historiků umění, výtvarných kritiků a teoretiků v českých zemích, Academia, Praha, 2016
Ján Šmok v informačním systému abART

[1] BIRGUS, Vladimír. Ján Šmok. 1. vyd. Praha: Kant, 2000. S. 103.

[1]