Icacinales

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxIcacinales
alternativní popis obrázku chybí
Icacina senegalensis
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád Icacinales
Tiegh.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Icacinales je řád vyšších dvouděložných rostlin. V moderní taxonomii se objevuje až v systému APG IV z roku 2016. Jsou do něj zařazeny 2 čeledi, Icacinaceae a Oncothecaceae, zahrnující dohromady celkem 24 rodů a asi 165 až 200 druhů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci řádu jsou dřeviny s jednoduchými, většinou střídavými listy. Květy jsou ponejvíce pětičetné, s 5 tyčinkami. Semeník je svrchní, plodem je peckovice. Semena obsahují podlouhlé embryo a hojný endosperm.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď Icacinaceae je pantropická (celkem asi 200 druhů ve 23 rodech), zatímco Oncothecaceae jsou svým výskytem omezeny na Novou Kaledonii.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Řád Icacinales se v moderní taxonomii poprvé objevuje až v systému APG IV z roku 2016. Sešly se v něm 2 čeledi, které byly v předchozích verzích systému APG vedeny jako čeledi s nejistým zařazením (incertae sedis): Icacinaceae a Oncothecaceae. Řád představuje bazální větev monofyletické skupiny označované jako Lamiids.[4]

Přehled čeledí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  2. Flora of China: Icacinaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J. The Families of Flowering Plants: Oncothecaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]