Husice nilská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Husice nilská

Alopochen aegyptiaca, Masai Mara, Kenya.jpg
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: vrubozobí (Anseriformes)
Čeleď: kachnovití (Anatidae)
Rod: husice (Alopochen)
Binomické jméno
Alopochen aegyptiacus
(Linnaeus, 1766)
Alopochen aegyptiaca map.svg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je je poměrně velký, pestře zbarvený vrubozobý pták, pocházející z Afriky, který se od konce 20. stol. šíří též do Evropy.

Husice nilská v letu

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Husice nilská patří mezi největší husice, měří 63–73 cm a váží až 3 kg. Peří je převážně světle hnědé, s tmavou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli v křídlech. Nohy jsou matně růžovočervené, zobák růžovočervený s tmavým lemem. Pohlaví se od sebe neliší velikostí ani zbarvením ale jen hlasem: samec syčí, samice štěbetá a kejhá.

Rozšíření a biotop[editovat | editovat zdroj]

Husice nilská pochází z Afriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu od Egypta po Kapsko, s výjimkou Sahary. Zasahuje také do jihozápadní Asie, např.do Izraele. Po vysazení vytvořila od konce 19. století stálé populace i jinde, např. v Anglii, Nizozemsku nebo Francii. V České republice se objevuje od konce 90. let 20. století nepravidelně po celý rok a výjimečně i hnízdí, např. v severních Čechách nebo na Tovačovsku.[2][3] Na prostředí není husice náročná, obývá lesy, savany i močály, v Etiopii vystupuje vysoko do hor. Vyžaduje však blízkost vody.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Husice nilská hnízdní na zemi, v opuštěných hnízdech jiných ptáků na stromech nebo v různých dutinách. Snáší 6-10 vajec, na nichž sedí pouze samice 30 dnů. O mláďata se starají oba rodiče. V Africe hnízdní dvakrát ročně, v Evropě jen jednou. V době hnízdění a péče o mláďata je samec velmi agresívní a napadá jiné ptáky ve svém hnízdním teritoriu, přičemž ho samice ponouká a "chválí" štěbetáním a kýváním hlavy. Husice nilské jsou převázně býložravé, pasou se podobně jako husy, ale občas sbírají i bezobratlé živočichy. Jsou velmi obratné a často hřadují na stromech.

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Ve starověkém Egyptě byla husice částečně domestikována a chována jako hídač, domácí společník, ale také jako posvátný pták, zasvěcený bohyni Eset.

Kam do zoo[editovat | editovat zdroj]

Pro svou nenáročnost a pěkný vzhled je husice nilská často chována v zoologických zahradách, v Česku ji chovají mnohé zahrady, např. ZOO Jihlava, ZOO Olomouc, ZOO Ostrava, ZOO Plzeň, ZOO Praha nebo ZOO Dvůr Králové.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. IUCN Red List 2015.4. 29. listopadu 2015. Dostupné online.
  2. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  3. Přehled pozorování husice nilské z území ČR na stránkách FK ČSO (citováno 2013-03-05)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]