Husice nilská

Husice nilská
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	vrubozobí (Anseriformes);
Čeleď	kachnovití (Anatidae);
Rod	husice (Alopochen);
Binomické jméno
	Alopochen aegyptiaca; (Linnaeus, 1766)
	Rozšíření husice nilské Rozšíření husice nilské celoroční výskyt zimoviště nepůvodní výskyt
Synonyma
	Alopochen aegyptiacus;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Husice nilská (Alopochen aegyptiaca) je poměrně velký, pestře zbarvený vrubozobý pták, pocházející z Afriky, který se od konce 18. století šíří též po Evropě.

Dříve byla uváděna pod názvy husice egyptská, husa egyptská či husa nilská.^[2]

Taxonomie

Z taxonomického hlediska se jedná o monotypický druh.^[3]

Popis

Husice nilská patří mezi největší husice, měří 63–73 cm,^[4] váží běžně 1,5–2,25 kg.^[3] Peří je převážně světle hnědé, s tmavou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli v křídlech. Nohy jsou matně růžovočervené, zobák růžovočervený s tmavým lemem.^[4] Pohlaví se od sebe neliší velikostí ani zbarvením, ale jen hlasem: samec syčí, samice štěbetá a kejhá.^[5]
Mladí ptáci se od dospělých odlišují absencí tmavé skvrny okolo oka i na hrudi a obecně méně výrazným zabarvením.^[4]

Rozšíření

Husice nilská pochází z Afriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu od Egypta po Kapsko, s výjimkou Sahary. Zasahuje také do jihozápadní Asie, například do Izraele.^[5] V Evropě byla vysazena v Anglii koncem 17. století a vytvořila zde stálou populaci. Z ptáků uniklých ze zajetí vznikly stálé populace i jinde, například v Nizozemsku (na konci 60. let 20. stol.). Odtud se šířila do dalších evropských zemí – Belgie (1975), Německa (1981), Francie (poč. 90. let), Dánska (2000), Švýcarska (2003), Švédska (2004) a Polska (2007). U nás byla poprvé zjištěna v roce 1979, poté až v roce 1993. První hnízdění byla prokázána roku 2008. Dnes se vyskytuje téměř všude kromě severní části Evropy. V Německu se populace odhaduje na 5000–7500 párů.^[4]^[6]^[7]

V Červeném seznamu IUCN je husice nilská vedena jako druh málo dotčený (2018).^[8] V Červeném seznamu obratlovců České republiky (2017) je vedena na stejné pozici.^[9]

Husice nilská v Česku

V České republice se husice nilská objevuje od 70. let 20. století, v roce 2008 byla prokázána první hnízdění a jejich počet od té doby přibývá. Mezi lety 2008 a 2016 bylo zaznamenáno celkem 72 hnízdění na 40 lokalitách, z toho nejvíce (18) v severních Čechách. Je tedy považována za úspěšně se šířící invazní druh.^[6] V roce 2026 se už rozšířila do prakticky všech regionů v zemi s většími vodními plochami.^[10]

Bionomie

Ve většině areálu je husice stálá, pouze lokálně přeletuje při hledání vodních ploch. Na prostředí není náročná; obývá lesy, savany i močály a vystupuje i vysoko do hor, vyžaduje však blízkost vody a travnatých ploch. Během hnízdění se ptáci vyskytují v párech, mimo dobu hnízdění se shlukují do větších hejn o stovkách až tisících jedinců.^[8]

Potrava

Husice nilská je převážně býložravá, pase se (podobně jako husy) na suchozemské i vodní vegetaci; může spásat i osetá pole (kukuřice, ozim). Sbírá také bezobratlé živočichy (zejména korýše a kroužkovce).^[8]

Hnízdění

Může hnízdit v dolíku na zemi, pod vegetací, ale také v opuštěných norách či větších hnízdech jiných ptáků, na stromech i ve stromových dutinách. Snáší 5–12 vajec, na nichž sedí pouze samice 28–30 dnů. O mláďata se starají oba rodiče.^[3] Během hnízdění je samec silně teritoriální.^[5]

Dožívá se 15 až 20 let.^[11]^[12]

Kulturní význam

Ve starověkém Egyptě byla husice částečně domestikována a chována jako hlídač či domácí společník, ale také jako posvátný pták zasvěcený bohyni Eset.^[5]

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ Husice nilská. BioLib.cz [online]. ©1999–2020 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.
1 2 3 POŘÍZ, Jindřich a KOŘÍNEK, Milan. Husice nilská. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit. 2026-06-15]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8449
1 2 3 4 SVENSSON, Lars a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 22–23.
1 2 3 4 V Česku se zabydlela husice nilská, posvátný mazlíček faraonů. iDNES.cz [online]. 16-10-2016 [cit. 21-11-2020]. Dostupné online.
1 2 JAŠKA, Pavel; ŘEPA, Pavel. Hnízdění husice nilské (Alopochen aegyptiaca) v České republice v období 2006–2016 a detailní rozbor výskytu v Karlovarském a Plzeňském kraji. Sylvia [online]. 2017 [cit. 2020-11-21]. Roč. 53. Dostupné online. ISSN 0231-7796.
↑ Husice nilská (Alopochen aegyptiaca). [Informační karta]. AOPK ČR [online]. 14. 1. 2026 [cit. 2026-06-15]. Dostupné z: https://invaznidruhy.aopk.gov.cz/documents/735810/1196019/husice+nilsk%C3%A1.pdf/a776479c-48d0-a909-9dfa-4e6c5e83e467?t=1768405997138
1 2 3 IUCN: Alopochen aegyptiaca (Egyptian Goose) [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.
↑ Červený seznam ohrožených druhů České republiky: Obratlovci. In: CHOBOT, Karel; NĚMEC, Michal. Příroda č. 34. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017. Dostupné online. ISSN 1211-3603. Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine.
↑ VÍZNER, Jiří. Invazní pták husice nilská se šíří po Česku. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-04-06]. Dostupné online.
↑ MALÝ, Jaroslav. České ptactvo. 2026. [Kalendář.] [Praha]: Notique, 2025.
↑ Husice nilská: Safari Park Dvůr Králové [online]. ©2016 [cit. 2026-06-13]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu husice nilská na Wikimedia Commons
Galerie husice nilská na Wikimedia Commons
Taxon Alopochen aegyptiaca ve Wikidruzích
[https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2021/Duben-2021/Husice-nilska Tomáš Kunca. Husice nilská.

Myslivost. 2021, č. 4, s. 46]

V Česku se přemnožila invazivní husice nilská. Škodí našim kachnám i mláďatům Andrea Cerqueirová, 7. 4. 2026

[3190644ec7727d4d185f3d1793e7ba9cd1b94d08-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[BioLib-2] Husice nilská. BioLib.cz [online]. ©1999–2020 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.

[BioLib2-3] 1 2 3 POŘÍZ, Jindřich a KOŘÍNEK, Milan. Husice nilská. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit. 2026-06-15]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8449

[Svensson-4] 1 2 3 4 SVENSSON, Lars a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 22–23.

[iDNES-5] 1 2 3 4 V Česku se zabydlela husice nilská, posvátný mazlíček faraonů. iDNES.cz [online]. 16-10-2016 [cit. 21-11-2020]. Dostupné online.

[Sylvia53-6] 1 2 JAŠKA, Pavel; ŘEPA, Pavel. Hnízdění husice nilské (Alopochen aegyptiaca) v České republice v období 2006–2016 a detailní rozbor výskytu v Karlovarském a Plzeňském kraji. Sylvia [online]. 2017 [cit. 2020-11-21]. Roč. 53. Dostupné online. ISSN 0231-7796.

[7] Husice nilská (Alopochen aegyptiaca). [Informační karta]. AOPK ČR [online]. 14. 1. 2026 [cit. 2026-06-15]. Dostupné z: https://invaznidruhy.aopk.gov.cz/documents/735810/1196019/husice+nilsk%C3%A1.pdf/a776479c-48d0-a909-9dfa-4e6c5e83e467?t=1768405997138

[IUCN-8] 1 2 3 IUCN: Alopochen aegyptiaca (Egyptian Goose) [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.

[9] Červený seznam ohrožených druhů České republiky: Obratlovci. In: CHOBOT, Karel; NĚMEC, Michal. Příroda č. 34. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017. Dostupné online. ISSN 1211-3603. Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine.

[10] VÍZNER, Jiří. Invazní pták husice nilská se šíří po Česku. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-04-06]. Dostupné online.

[Malý-11] MALÝ, Jaroslav. České ptactvo. 2026. [Kalendář.] [Praha]: Notique, 2025.

[:Safari-12] Husice nilská: Safari Park Dvůr Králové [online]. ©2016 [cit. 2026-06-13]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]