Huculové

Huculové; Гуцули
	Huculové, 1934
Populace
	25 290
Ukrajina	21 400
Rumunsko	3 890
Jazyk(y)
	ukrajinština
Náboženství
	Ukrajinská řeckokatolická církev, pravoslaví, katolická menšina
Příbuzné národy
	Bojkové, Lemkové, Doliňané

Huculové (ukr. гуцули, sg. гуцул; rum. Huţuli, sg. Huţul, pol. Huculi, sg. Hucuł) jsou východoslovanské etnikum obývající svahy Karpat na rumunsko-ukrajinském pomezí, zejména oblast Čornohory^[3] (části Zakarpatské, Ivanofrankivské a Černovické oblasti Ukrajiny a rumunských žup Maramureš a Suceava v historické Bukovině). Centrem Huculů v Zakarpatské oblasti je město Jasiňa a v Ivanofrankivské oblasti město Kolomyja, většina Huculů však žije v horských vesnicích.

Samotní Huculové v minulosti označovali sami sebe za „Rusíny“. V současnosti se vlivem asimilace většina Huculů hlásí k ukrajinské národnosti, jen malá část k rusínské národnosti;^[4] někteří rumunští Huculové pak udávají také rumunskou národnost. Ukrajinskými úřady jsou pokládáni za Ukrajince.^[5] Avšak spíše než sebeidentifikace s národem existuje u Huculů silné vědomí územní příslušnosti.^[6] Nábožensky jsou Huculové převážně řeckokatolíci a pravoslavní.

Dějiny a kultura

Huculové hovoří svébytným a vůči standardní ukrajinštině méně srozumitelným nářečím rusínštiny. Mají vlastní zvyky, kulturu a kroje. Život v huculských horských vesnicích popsala mj. spisovatelka Olha Kobyljanska. Cenným svědectvím o kultuře a tradici Huculů a celé multietnické Verchovyny je dílo Stanisława Vincenze.^[7]^[8]

Od jména byl odvozen i název pro horské plemeno koní chované původně v rumunské Bukovině. Je to tzv. huculský kůň (hucul).

Po skončení první světové války si obyvatelé kraje vytvořili Huculskou republiku. Ta však trvala pouhé čtyři měsíce.

Reference

↑ [1]
↑ Archivovaná kopie. www.eliznik.org.uk [online]. [cit. 2014-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-05.
↑ Maramures.de – Etnische Grenzen der Huzulen
↑ Seznam encyklopedie, heslo Huculové^{[nedostupný zdroj]}
↑ Encyclopedia of Ukrajina, heslo Hutsuls
↑ Rusíni v Rumunsku, in: Podkarpatská Rus, 5-6/2003. www.podkarpatskarus.cz [online]. [cit. 2008-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-06.
↑ MLEJNEK, Josef. Stanisław Vincenz – cádik v huculském kožichu. Kontexty. 2021, roč. XIII, čís. 1/2021, s. 103–106. Dostupné online.
↑ GRZYWACZEWSKI, Tomasz. Smazané Vincenzovo Huculsko. Kontexty. 2021, roč. XIII, čís. 1/2021, s. 107–110. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Huculové na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Hucul ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Huculové v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

(německy) Die Huzulen – stránky zaměřené na folklór a tradice
(anglicky) TryUkraine – Huculský region Ukrajiny Archivováno 19. 12. 2012 na Wayback Machine.
(anglicky) Encyclopaedia of Ukraine, heslo Hutsuls
(rumunsky) Rumunské stránky o Huculech a huculštině Archivováno 18. 9. 2009 na Wayback Machine.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] [1]

[2] Archivovaná kopie. www.eliznik.org.uk [online]. [cit. 2014-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-05.

[3] Maramures.de – Etnische Grenzen der Huzulen

[4] Seznam encyklopedie, heslo Huculové^{[nedostupný zdroj]}

[5] Encyclopedia of Ukrajina, heslo Hutsuls

[6] Rusíni v Rumunsku, in: Podkarpatská Rus, 5-6/2003. www.podkarpatskarus.cz [online]. [cit. 2008-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-06.

[7] MLEJNEK, Josef. Stanisław Vincenz – cádik v huculském kožichu. Kontexty. 2021, roč. XIII, čís. 1/2021, s. 103–106. Dostupné online.

[8] GRZYWACZEWSKI, Tomasz. Smazané Vincenzovo Huculsko. Kontexty. 2021, roč. XIII, čís. 1/2021, s. 107–110. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]