Hryhorij Kvitka-Osnovjanenko
| Hryhorij Kvitka-Osnovjanenko | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Hryhorij Fedorovyč Kvitka |
| Narození | 18.jul. / 29. listopadu 1778greg. bývalá vesnice Osnova u Charkova |
| Úmrtí | 8.jul. / 20. srpna 1843greg. (ve věku 64 let) Charkov |
| Místo pohřbení | Cholodnohorský hřbitov |
| Pseudonym | Osnovjanenko (Основьяненко) |
| Povolání | prozaik, dramatik, novinář, literární kritik¨ |
| Žánr | bajka, novela, vaudeville, román a divadelní hra |
| Témata | próza, drama, žurnalistika a literární kritika |
| Literární hnutí | preromantismus |
| Manžel(ka) | Anna Hryhorivna |
| Rodiče | Fjodor Ivanovič Kvitka |
| Příbuzní | Andrej Fjodorovič Kvitka (bratr) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hryhorij Fedorovyč Kvitka-Osnovjanenko (ukrajinsky Григорій Федорович Квітка-Основ'яненко, 29. listopadu 1778 Osnova, dnes součást Charkova – 20. srpna 1843 Charkov) byl preromantický ukrajinský prozaik, dramatik, novinář, literární kritik a kulturně-společenský aktivista. Byl zakladatelem umělecké prózy a komedie v klasické ukrajinské literatuře.[1][2][3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se ve vesnici Osnova u Charkova (odtud i jeho pseudonym – Osnovjanenko), na Slobodské Ukrajině, v rodině nižšího šlechtice, potomka starého kozáckého rodu. Navštěvoval klášterní školu v Kurjaži a díky svému nadání, neustálému sebevzdělávaní a neutuchající kulturní a spisovatelské činnosti dosáhl poměrně kvalitního vzdělání. V patnácti letech (1793) se stal poddůstojníkem jezdeckého pluku a letech 1796-1797 získal titul rotmistra (kapitána). Po odchodu z vojska působil asi deset měsíců (od června 1804 do dubna 1805) jako novic v Kurjažském klášteře, v roce 1806 sloužil v národní domobraně. Za války s Napoleonem roku 1812 sloužil opět jako voják a poté se zcela věnoval občanské a kulturní činnosti[1][2]
Byl jedním z inciátorů založení Charkovské univerzity, stal se členem Akademie věd při Charkovské univerzitě, členem rady Institutu počestných slečen (Інститут благородних дівиць), vzdělávací instituce, která poskytovala dívkám všeobecné vzdělání a estetickou a etickou výchovu. Podílel se na založení divadla v Charkově roku 1812 a byl jeho prvním ředitelem. jeho zásluhou byl vydáván první literárně-umělecký, vědecký a společensko-politický časopis na Ukrajině Ukrajinskij věstnik (1816–1819, Украинский вестник), který vycházel v ruštině při Charkovské univerzitě. Stal se aktivní osobností společenského a kulturního života Charkova. V letech 1817-1828 byl okresním maršálkem šlechty, od roku 1840 předsedou charkovské komory trestního soudu.[1][2] a stal se také členem Společnosti starožitníků severu v Kodani.[4]
V Institutu počestných slečen se seznámil s učitelkou Annou Hryhorivnou Vuľfovou (1800-1852), která byla o 22 let mladší než on, a roku 1821 se s ní oženil. Stala se pro něho velkou inspirací, považoval jí za svého prvního kritika a její připomínky zohledňoval.[3][5]
Zemřel roku 1843 v Charkově po těžké nemoci. Byl pohřben na Cholodnohorském hřbitově. Ve 30. letech 20. století byl hřbitov zničen a náhrobek byl přenesen do Pokrovského chrámu a později na Druhý městský hřbitov.[6]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Hryhorij Kvitka-Osnovjanenko psal v ruštině i ukrajinštině. Koncem dvacátých let začal pod Gogolovým vlivem psát rusky fejetony a satirické komedie. Je známý především díky svým povídkám, novelám a divadelním hrám, které odrážely ukrajinskou kulturu, lidové tradice a zároveň kritizovaly sociální a politické poměry na tehdejší Ukrajině. Využíval svou tvorbu k vyjádření národního vědomí a podporoval ukrajinskou kulturu v těžkých obdobích carské cenzury. Jeho vzorem byl Hryhorij Skovoroda, se kterým se osobně seznámil v domě svého otce. Jeho tvorba se vyznačuje bohatstvím národopismých detailů a zájmem o život prostého lidu. Jeho estetické názory se vyznačují didakktismem a konzervatismem. Za hlavní v umění považoval výchovnou funcki.[1][2]
Jeho dílo má dva stylové proudy: burleskní, blízký pracím Ivana Kotljarevského projevující se především v jeho divadelních hrách, a sentimentální, díky čemuž je považován za otce ukrajinského preromantismu. Byl první, kdo v ukrajinském jazyce upozornil na bohatý vnitřní svět prostého člověka a kdo ukázal, že i v ukrajinštině lze vyjádřit hluboké myšlenky a něžné city.[2]
Výběrová bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Host z metropole aneb Nepokoje v okresním městě (1827, Приезжий из столицы, или Суматоха в уездном городе, tiskem 1840), rusky psaná komedie na stejný námět jako má Gogolův Revizor.
- Rusky napsaná komediální trilogie o Malorusovi-chocholovi (хохoл je urážlivé ruské označení pro Ukrajince) Šelmenkovi (do češtiny lze přeložit jako Šelmička), který jediný v trilogii mluví ukrajinsky, zatímco ostatní postavy mluví rusky:
- Šlechtické volby aneb volba policejního náčelníka (1830, (Дворянские выборы, или Выбор исправника),
- Šelmička - volostní úředník (1831, Шельменко-волосний писар), volosť (вoлость) byla administrativní a územní jednotku carského Ruska.
- Šelmička - sluha kapitánův (1835, Шельменко денщик, tiskem 1840), komedie, třetí část trilogie o Šelmenkovi, jejímž obsahem je zajištění tajného sňatku důstojníka s dcerou bohatého statkáře mazaným důstojnickým sluhou.
- Mámluvy na Hončarivci (1836, Сватання на Гончарівці), komedie o úspěšné snaze zabránit svatbě krásné dívky, kterí miluje nevolníka, s bláznivým synem bohatce. Hra má výrazný národopisný kolorit a nese i znaky satiry, vaudevillu a operety.
- Konotopská vědma
- Marusja
- Saldackyj patret
- Svatannja na Hončarivci
- Serdešna Oksana
- Kozyr-divka
Česká vydání
[editovat | editovat zdroj]- Kvitka-Osnovjanenko, Hryhorij. Šelmička-sluha kapitánův. Přel. Balvín J.; Horáček V. ČDLJ : Praha, 1953
- Kvitka-Osnovjanenko, Hryhorij. Maruše. Přel. Koněrza J.; J. Barvič : Brno, 1895
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d HRALA, Milan a kol. Slovník spisovatelů - Sovětský svaz. I.. Praha: Odeon 1978. S. 638-639.
- ↑ a b c d e POSPÍŠIL, Ivo a kol. Slovník ruských ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha. Libri 2001. S. 357-358.
- ↑ a b ZUBKOV, Serhìj Dmytrovyč. Григорій Квітка-Основ’яненко: Життя і творчість. Кyjev: Dnipro 1998.
- ↑ Григорій Квітка-Основ'яненко,. Національна бібліотека України. Dostupné online
- ↑ Г.Квітка-Основ'яненко. Життєвий і творчий шлях. Запорізький національний університет. Dostupné online
- ↑ PAVLYČENKO, Olena. ARTAMONOV, Maks. Цьогоріч виповнюється 240 років від дня народження українського письменника Григорія Квітки-Основ’яненка. Вечiрнi новини 2018-11-29. Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hryhorij Kvitka-Osnovjanenko na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hryhorij Kvitka-Osnovjanenko
