Mexická ekonomická krize

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Mexická ekonomická krize nebo též Mexická finanční krize započala v 80. letech 20. století. Jejími hlavními příčinami byla neschopnost udržet platební bilanci běžného účtu, zanechání poskytování úvěrů Rozvojovým zemím a financování zahraničního dluhu krátkodobými půjčkami. Během 90. let mexická vláda věřila v levnější půjčky nahrazené dluhem denominovaným v dolarech. Na to tehdejší měnová politika nedokázala reagovat a ignorovala pokles poptávky po domácí měně, kterou ponechávala stále ve stejné výši. Mexiko se ze své krize pomalu dostalo kolem roku 1996.

Počátky finanční krize v 80. letech[editovat | editovat zdroj]

Počátky mexické finanční krize v 80. letech, která měla obrovský dopad na tehdejší rozvojové ekonomiky, se datuje k roku 1982, kdy Mexiko vyhlašuje moratorium za účelem splacení svého zahraničního dluhu. Příčinou této krize bylo ukončení poskytování úvěrů rozvojovým zemím. Toto odstartovalo úpadek hospodářského růstu.

Stabilizační program[editovat | editovat zdroj]

Mexiko se pokusilo stabilizaci trhu, plán moratoriem však selhal, a tak roku 1987 vyhlásila nový stabilizační program. Jedním z mnoha aspektů neúspěšného programu byla také změna vlády v letech 1982–1988.

První pokus o stabilizační program[editovat | editovat zdroj]

Stabilizační program se týkal restriktivní měnové a fiskální politiky, fixního měnového trhu a také urychlení strukturálních reforem. Program však selhal roku 1988. Toto selhání zapříčinilo zvýšení schodku běžného účtu a platební bilance.

Druhý pokus o stabilizační program[editovat | editovat zdroj]

Roku 1988 byla pro novou vládu prioritou nastavit fiskální restrikce a důchodová politika prioritou, z důvodu zamezení nadměrného růstu mezd. Následovalo modifikování kurzového režimu a byl zaveden tzv. posuvný kurz, kde se vyhlašovala míra devalvace. Vláda se také zaměřila na privatizaci, deregulaci a finanční liberalizaci, kterou podpořil mezinárodní měnový fond (MMF).

Výsledky stabilizačního programu[editovat | editovat zdroj]

Během pěti let (1987–1992) se míra inflace ze 160 % snížila na 12 %, a tak byla hrozba hyperinflace odvrácena. Pokles inflace doprovázel hospodářský růst. Ovšem schodek platební bilance se nadále prohluboval a to tak, že roku 1992 byl schodek 7,5 % HDP a to z důvodu silného růstu importu. Stabilizační program sice dokázal zlepšit finanční pozici veřejných rozpočtů, ale ne u běžných účtů.

Ekonomická situace Mexika na počátku 90. let[editovat | editovat zdroj]

Příčinou špatného vývoje běžného účtu platební bilance byl kurzový režim. Tento režim sloužil jako nástroj ke snížení míry inflace, která měla vyšší rozsah periodických devalvací pesa. Zhodnocení kurzu dosáhlo v letech 1988–1992 až 60 procent. Důvodem neřešeného narůstajícího schodku běžného účtu bylo, že v 90. letech bylo Mexiko podporováno zahraničními investory. Růst schodku byl ještě doprovázen růstem přímých zahraničních investic. Věřilo se v tzv. Lawsonovy doktríny. Jedna pětina přílivu kapitálu do rozvojových zemí, 91 miliard dolarů byla obdržena Mexikem mezi lety 1990–1993, dvě třetiny tohoto přílivu byly portfoliové investice. Ceny na mexické burze vzrostly v daném období o 500 %, a to z důvodu nákupu 22 miliard mexických investic.

Vliv Lawsonovy doktríny[editovat | editovat zdroj]

Lawsonova doktrína tvrdila, že veřejný rozpočet je v přebytku, a tak se schodek běžného účtu týká pouze soukromého sektoru a je výsledkem rozhodnutí v rámci soukromých ekonomických subjektů.Tímto způsobem mělo dojít k vyrovnání bez zásahu vlády. Soukromé úspory během období 1987 až 1992 poklesly o 7 % HDP. To bylo vnímáno jako jev dočasný, protože ke korekci skutečně došlo, ale způsobem, který doktrína nepředvídala.

Rok 1993[editovat | editovat zdroj]

Roku 1993 došlo ke zpomalení hospodářského růstu na 0,6 %, zároveň zhodnocení efektivního kurzu pesa o dalších 7 %. Zranitelnost mexické ekonomiky a nedostatečně rychlá korekce v soukromém sektoru však nebyla dostatečně připravená na události, které přišly roku 1994.

Rok 1994[editovat | editovat zdroj]

Události působící na mexickou ekonomiku v průběhu roku 1994, jako byl třeba atentát na prezidentského kandidáta, neudržitelnost platební bilance běžného účtu a financování zahraničního dluhu krátkodobými půjčkami. Hospodářská politika reagovala negativně i na události vnější. V únoru 1994 došlo ke zvýšení americké úrokové sazby na 3,25 %, do listopadu 1994 přicházely zvýšení další, dokud úroková sazba dosáhla 5,5 %. Domácí scéna to nesla těžce, začátkem roku 1994 vypuklo povstání ve státě Chiapas. Následně v březnu 1994, byl spáchán atentát na prezidentského kandidáta Louise Colosia. Stabilizovaná situace byla narušena dalším atentátem v září a to na generálního tajemníka vládnoucí strany Jose Massieu.

V této době se nevědělo o 11 miliardách, které představovaly pokles rezerv centrální banky. Centrální banka se proto rozhodla pro sterilizaci likvidity, která se ukázala být úplnou, a tak došlo k udržování zásob domácí měny. Pokles poptávky po domácí měně, vyšších zahraničních úrokových sazeb se pokusili vyrovnat zvýšením domácích úrokových sazeb. Mexická vláda doufala v levnější půjčky nahrazením dluhem denominovaným v dolarech. Zahraniční investoři se tak nemuseli bát kupovat mexický dluh, protože nemohlo dojít ke ztrátám poklesu hodnoty pesa.

V únoru 1994 bylo pouze 6 % vládního dluhu denominovaným v dolarech (tzv. Tesobonos) a téhož roku v listopadu to byla pouze polovina. Mexická centrální banka ovšem nadále držela nabídku domácího pesa stabilní a nebrala ohled na klesající poptávku po domácí měně. Nedostatečně restriktivní měnová politika, a také růst domácího úvěru vedl opět ke zvýšení schodku běžného účtu platební bilance z důvodu obnovení dovozů. Nakonec schodek překročil 8 % HDP.

Od dubna do října roku 1994 byla mexická ekonomika stabilizována, stejně jako rezervy centrální banky, které se ustálily na 17 miliardách dolarů. V listopadu rezervy klesly o 5 miliard dolarů, peso bylo opět v nebezpečí a nastal velký odliv kapitálu do zahraničí. Mexická centrální banka zveřejňovala rozsah poklesu devizových rezerv s velkým zpožděním a tak o poklesu nevěděl ani Mezinárodní měnový fond (MMF).

20. prosince 1994 se rozšířila horní hranice fluktuačního pásma pesa o 15 %. Peso tak najednou kleslo o 12 %, přičemž nebyl připraven žádný program pro snížení vnější rovnováhy. Z 20. na 21. prosince tak mexické rezervy klesly o 4 miliardy, a tak se od 22. prosince nechalo peso volně plynout a byla oznámena aktivace swapových linek se Spojenými státy a Kanadou v hodnotě 7 miliard USD. Následující den peso kleslo o 20 % na 4,8 pesa za dolar, po vánočních svátcích to bylo 5,7 pesa za dolar. Úrokové sazby domácího dluhu vzrostly a cena akcií zase klesla.

Mexický dluh v domácí měně byl přeměněn během měsíce z 82 na 149 miliard pesa. Devizové rezervy 6 miliard dolarů nebyly dostatečné pro splacení 10 miliard dolarů dluhů, které se byly splatné v prvním čtvrtletí následujícího roku.

Finanční pomoc Mexiku[editovat | editovat zdroj]

2. ledna 1995 byl vyhlášen mezinárodní program finanční pomoci Mexiku, který činil 18 miliard dolarů. Obory a podnikatelé se zavázali k mzdové zdrženlivosti pro zamezení inflační spirály znehodnocením pesa. Mexická vláda oznámila program privatizace a liberalizace zahraničních bank, které mohly v té chvíli získat až stoprocentní podíl v mexických bankách. To vše nebylo dostatečné, a tak americké ministerstvo financí připravilo rozsáhlejší program, který dosáhl částky 50 miliard dolarů.Cílem tohoto programu mělo být obnovení důvěry zahraničních investorů v mexickou měnu, která měla přestat klesat a také obnovit národní úspory.

Krize se projevila i v dalších zemích Latinské Ameriky a v Asii. Obrat nastal až na počátku března 1995, kdy byl vydán mexickou vládou nový stabilizační program. Program se zabýval zvýšením rozpočtových příjmů, snížením rozpočtových výdajů a mezd. Nakonec tedy došlo k zastavení poklesu kurzu a zároveň ke snížení úrokových sazeb.

Vývoj ekonomické krize po roce 1994[editovat | editovat zdroj]

Snížení domácí poptávky vedlo k přeměně schodku běžného účtu a platební bilance během let 1994 a 1995 ze 7 % na 0,6 % HDP. K tomu přispěla fiskální a mzdová restrikce, která zamezila růstu inflace a znehodnocování měny. Zároveň ovšem poklesla ekonomická aktivita a zaměstnanost. V roce 1995 reálný HDP klesl o 6 % a míra nezaměstnanosti se zdvojnásobila na 7,5 %. Mnoho firem si vzaly půjčky v dolarovém kurzu,které nebyly kryty proti kurzovému riziku, proto nebyly schopné splácet úvěry.

V roce 1996 se zlepšila situace investiční aktivity o exportu, zároveň HDP vzrostl o 5 %. Restriktivní měnová politika pokračovala, a tak se inflace snížila na 25 % z původních 52 % přestože schodek běžného účtu platební bilance zůstávala na 0,6 % HDP.

Příčiny mexické krize[editovat | editovat zdroj]

Negativních vlivů na mexickou ekonomiku v průběhu roku 1994 bylo mnoho, např. atentát na prezidentského kandidáta, neudržitelnost platební bilance běžného účtu a financování zahraničního zadlužení krátkodobými půjčkami. Krizi ještě prohloubila hospodářská politika, která nevhodně zareagovala na vnější problémy. Pokud by totiž došlo k přísnější měnové politice a včasnému rozšíření fluktuačního pásma, pak by ke krizi nemuselo dojít. Dalším problémem bylo mezidobí, kdy se zvolil nový prezident.

Důsledky mexické ekonomické krize[editovat | editovat zdroj]

Především šlo o vznik diskuze mezi akademiky, novináři a tvůrci tržních ekonomik na téma příčin a poučení z dané krize. Proběhla také pečlivá analýza činnosti MMF a ustanovila se opatření, proto aby podobná situace už nenastala.

Vliv mexické krize na Mezinárodní měnový fond[editovat | editovat zdroj]

Finanční podpora ve výši 20 miliard byla vůbec nejvyšší, jakou kdy členská země od MMF získala. Finanční pomoc byla řešená velmi rychle, a tak se MMF setkala s kritikou ostatních členských států, se kterými nebyla tato pomoc prokonzultována. Navíc se předpokládá, že finanční pomoc od MMF proběhla především pod nadvládou amerických úřadů. Další kritikou byla nedostatečná informovanost MMF o mexické ekonomické situaci, která vedla k dalšímu předstírání mexické vlády, že je vše v pořádku. Následným zjištění stavu mexické ekonomiky došlo k šoku investorů a ztráty jejich důvěry. MMF se tak po mexické krizi rozhodl zvýšit svojí informovanost, otevřít diskusi s členskými zeměmi a hlídat možnou zranitelnost. Hluboké nedostatky MMF však byly nadále objevovány v dalších finančních krizích.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Světová ekonomika na přelomu tisíciletí – Jiří Jonáš
  • JONÁŠ, Jiří. Světová ekonomika na přelomu tisíciletí. Praha: MANAGEMENT PRESS, 2000. ISBN 8072610163.