Holub novokaledonský
 Holub novokaledonský | |
|---|---|
 Holub novokaledonský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | měkkozobí (Columbiformes) |
| Čeleď | holubovití (Columbidae) |
| Rod | holub (Drepanoptila) Bonaparte, 1855 |
| Binomické jméno | |
| Drepanoptila holosericea (Temminck, 1810) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Holub novokaledonský (Drepanoptila holosericea) je druh ptáka z čeledi holubovití (Columbidae), jediný zástupce rodu Drepanoptila.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Za popisnou autoritu holuba novokaledonského je pokládán holandský přírodovědec Coenraad Jacob Temminck, jenž ptáka roku 1810 poprvé popsal pod binomickým jménem Columba Holosericea. V současnosti je tento druh řazen do monotypického rodu Drepanoptila, jenž popsal francouzský přírodovědec Charles Lucien Bonaparte roku 1855.[2][3]
Rod Drepanoptila je blízce příbuzný barevným plodožravým holubům rodu Ptilinopus z jihovýchodní Asie a Oceánie a rodu holubů Alectroenas z ostrovů západního Indického oceánu.[4]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Holub novokaledonský představuje endemita Nové Kaledonie v Tichomoří, přičemž se vyskytuje jak na hlavním ostrově, tak na ostrově Île des Pins (Borovicový ostrov). Chybí na souostroví Loyauté. Preferovaným biotopem holuba novokaledonského jsou především okraje vlhkých lesů v nadmořské výšce 400 až 600 m, avšak jde o relativně přizpůsobivý druh, jenž obývá pralesy i druhotné lesy až do výšky asi 1000 m, stejně jako savany s porosty kajeputů (Melaleuca).[5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Holub novokaledonský dosahuje celkové délky těla 280–285 mm v případě samců a 250–275 mm v případě samic. Délka křídla u samců, resp. samic činí 154–160 mm, resp. 139–144 mm; délka ocasu činí 66–79 mm, délka zobáku 14–16 mm, délka běháku 26–30 mm a celková tělesná hmotnost 160–220 g.[6] Svým zbarvením jde o prakticky nezaměnitelný druh holuba. Podkladové opeření těla je sytě zelené, s výraznými stříbřitými příčnými páskami na křídlech a ocase, které však chybí u juvenilních jedinců. Brada je bělavá, hruď zelená, zbytek spodních partií zelenožlutý, respektive žlutý na spodní straně ocasu. Zelenou a žlutavou plochu spodních partií odděluje úzký bílý a širší tmavý pásek. Zobák má tmavě zelené zbarvení, končetiny jsou matně červené a porůstá je husté bělavé opeření.[2]
Chování[editovat | editovat zdroj]
Holub novokaledonský se živí především plody a bobulemi; jím obývaná stanoviště se většinou překrývají s výskytem stromů druhu mastnoplod úzkolistý (Elaeocarpus angustifolius), takže se dá očekávat, že je pták na požírání jeho plodů částečně specializován. Na plodících stromech se mohou krmit i celé skupinky těchto opeřenců. Holubi obývají především stromové patro, chovají se tiše a nenápadně a jejich pestré zbarvení jim v listoví slouží jako účinný maskovací vzor. Ozývají se hlubokými, pomalými a pravidelnými tóny „oo-oo-oo-oo“; za letu pak pomocí širokých, zakulacených křídel vydávají pozoruhodné hvízdání. Ve stromoví se pohybují spíše přímo po větvích než aktivním letem. Holub novokaledonský hnízdí v období od července až srpna do listopadu, podle pozorování v zajetí činí snůška 1 vejce, jež samice inkubuje asi 3 týdny, přičemž zhruba další 3 týdny trvá doba opeření mláďat. O stavbu hnízda, relativně křehké stavby z větviček, stejně jako o rodičovskou péči zodpovídá samice sama, stejné chování se objevuje i u zástupců rodu Ptilinopus (konkr. u holuba oranžového, odb. Ptilinopus victor).[2][6]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje holuba novokaledonského ve svém vyhodnocení stavu ohrožení za téměř ohrožený druh. Hlavní hrozba pramení z potenciálního zvýšení loveckého tlaku, doposud velmi nízkého v důsledku kvót na střelivo. Určité nebezpečí může pramenit i ze ztráty přirozeného prostředí. Celková populace holuba novokaledonského čítá asi 140 000 jedinců.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b c DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; SARGATAL, J. Sandgrouse to Cuckoos. Barcelona: Lynx Editions, 1997. (Handbook of the Birds of the World; sv. 4). ISBN 84-87334-22-9. S. 224. (anglicky)
- ↑ Pigeons. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
- ↑ PEREIRA, Sergio L.; JOHNSON, Kevin P.; CLAYTON, Dale H. Mitochondrial and Nuclear DNA Sequences Support a Cretaceous Origin of Columbiformes and a Dispersal-Driven Radiation in the Paleogene. Systematic Biology. 2007-08-01, roč. 56, čís. 4, s. 656–672. Dostupné online [cit. 2024-03-23]. ISSN 1076-836X. DOI 10.1080/10635150701549672. (anglicky)
- ↑ a b BirdLife International. Drepanoptila holosericea [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
- ↑ a b GIBBS, D.; BARNES, E.; COX, J. Pigeons and Doves. London: Christopher Helm Publishers, 2001, reprinted 2010. ISBN 978-1-8734-0360-0, ISBN 978-1-4081-3555-6. S. 521–522.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu holub novokaledonský na Wikimedia Commons 
Taxon Drepanoptila holosericea ve Wikidruzích
