Hoko černý
 Hoko černý | |
|---|---|
.jpg) Hoko černý v zoologické zahradě v Rio de Janeiru | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | hrabaví (Galliformes) |
| Čeleď | hokovití (Cracidae) |
| Rod | hoko (Crax) |
| Binomické jméno | |
| Crax alector Linnaeus, 1766 | |
 | |
| Synonyma | |
Crax nigra[2] | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hoko černý, dříve hoko pospolitý (Crax alector), je velký druh ptáka z čeledi hokovitých, který obývá lesnaté oblasti severních částí Jižní Ameriky. Opeření je většinou černé, pouze spodní část těla je bílá, výrazná je černá chocholka se zatočenými pery a mohutný žlutý (východní část areálu rozšíření) či oranžovočervený (západní část) zobák s černou špičkou. Místy je hojně loven.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Druh poprvé popsal Carl Linnaeus v roce 1766.[3] Hoko černý tvoří dva poddruhy s následujícím rozšířením:[3]
- C. a. alector Linnaeus, 1766 – tzv. východní poddruh, rozšířen ve východní Venezuele, severní Brazílii, Guyaně, Surinamu a Francouzské Guyaně
- C. a. erythrognatha Sclater, PL & Salvin, 1877 – západní poddruh, rozšířen po východní Kolumbii, jižní Venezuele
- Vybraná dobová zobrazení
-
1901 -
Paul Louis Oudart, ~1825–1834 -
Jaguár útočící na hoka černého (Louis Agassiz Fuertes, 1916) -
1830
_(14755364162).jpg)
_(8073873234).jpg)
Popis[editovat | editovat zdroj]
Hoko černý je velký pták s délkou těla dosahující 86–94 cm. Samice váží 2,8 kg, samec kolem 3,4 kg. Opeření je převážně leskle černé, jen podocasní krovky a břicho jsou bílé. Výrazná je černá chocholka sahající k šíji se zatočenými pery. Tváře jsou vystouplé a působí natekle. Kořen zobáku je oranžovočerný (subps. erythrognatha) nebo sytě žlutý (subps. alector), špička černá. Samice jsou velmi podobné samcům, avšak zblízka je lze rozeznat podle bílých proužků kořenové části chocholky (v terénu je tento znak nicméně jen těžko pozorovatelný).[4] Nohy jsou šedé.[5]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Nejčastěji se vyskytuje v páru nebo v malých skupinkách. Většinou se pohybuje v otevřených částech lesa jako jsou okraje řek a cest, kde na zemi sbírá potravu. Živí se hlavně ovocem (zvláště z rostlin rodů Eugenie a Guara). Jídelníček doplňuje listy, pupeny, výhonky, květy i bezobratlými živočichy a houbami. Obývá hlavně nížinaté oblasti a částečně i kopcovité lesy do výše 1700 m n. m.[5] Domovské okrsky hoků se pohybují v desítkách hektarů.[6]
Doba hnízdění trvá cca od ledna do dubna. Hnízdo z větviček si staví v korunách stromů několik metrů nad zemí.[5] Při vyrušení se neváhá přemístit vysoko do korun stromů, kam se dostane rychlými rozmachy křídel a krátkými dosedy a odskoky z větve na větev. Hlasově se projevuje dunivými zvuky ummum um um-um. Mimo hnízdní období dochází k volání hoka hlavně časně zrána a navečer, v hnízdním období kdykoliv během dne nebo noci. Hlas hoka nikdy nezní příliš hlasitě a v hustém lese je velmi obtížné ho lokalizovat.[7]
Status[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o místě velmi hojného ptáka. Např. na východě Kolumbie se hustota výskytu druhu odhaduje až na 80 ptáků na 1 km².[5] Hokové černí jsou ohroženi zejména lovem a ztrátou přirozeného prostředí. V některých oblastech přitom může být lov značně intenzivní a zásadně ovlivňuje hustotu výskytu ptáků. V oblastech Francouzské Guyany, kde jsou hokové loveni, byla hustota výskytu druhu odhadnuta na 0,64 ptáka na 1 km²; v nelovných oblastech to bylo 2,96 hoků na 1 km².[5]
I když jsou hokové spojováni hlavně s pralesem, v řadě oblastí se místní populace dokázaly adaptovat na druhotný les. I tak může lov spolu s intenzivním odlesňováním Amazonie v budoucnu způsobit lokální vyhynutí hoků.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ A Classification of the Bird Species of South America [online]. South American Classification Committee (American Ornithological Society), 2022-04-02 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hilty 2003, s. 263.
- ↑ a b c d e Crax alector [online]. BirdLife International, 2021 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T22678534A193911793.en. (anglicky)
- ↑ LORMÉE, Hervé; BERZINS, Rachel; ROCHETEAU, Vincent. Seasonal Variation in the Home Ranges of Black Curassow, Crax alector, in French Guiana. Tropical Conservation Science. 2021-01, roč. 14, s. 194008292110261. Dostupné online [cit. 2022-05-08]. ISSN 1940-0829. DOI 10.1177/19400829211026170. (anglicky)
- ↑ Hilty 2003, s. 263-264.
- ↑ DENIS, Thomas; HÉRAULT, Bruno; JAOUEN, Gaëlle. Black Curassow habitat relationships in terra firme forests of the Guiana Shield: A multiscale approach. The Condor. 2016-05-01, roč. 118, čís. 2, s. 253–273. Dostupné online [cit. 2022-05-08]. ISSN 1938-5129. DOI 10.1650/CONDOR-15-28.1. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HILTY, Steven L., 2003. Birds of Venezuela. 2. vyd. Princeton: Princeton University Press. 878 s. ISBN 978-1-4008-3409-9. OCLC 649913131 (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hoko pospolitý na Wikimedia Commons 
Taxon Crax alector ve Wikidruzích
