Heidi Hammelová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heidi Hammelová
Narození14. března 1960 (64 let)
Kalifornie
Alma materMassachusettský technologický institut
Havajská univerzita
Povoláníastronomka
ZaměstnavateléMassachusettský technologický institut
Space Science Institute
OceněníKlumpke-Roberts Award (1995)
Harold C. Urey Prize (1996)
Carl Sagan Medal for Excellence in Public Communication in Planetary Science (2002)
Women in Space Science Award (2009)
Harold Masursky Award for Meritorious Service to Planetary Science (2020)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heidi B. Hammelová (nepřechýleně Heidi B. Hammel, * 14. března 1960)[1] je americká planetární astronomka, která se intenzivně zabývá studiem Neptunu a Uranu. S využitím Hubbleova vesmírného dalekohledu a Keckových dalekohledů se jí například podařilo objevit nové informace o tmavých skvrnách, planetárních bouřích a prstencích Uranu. Spolupracuje s NASA (National Aeronautics and Space Administrationse, česky Národní úřad pro letectví a vesmír) a v roce 2010 se stala výkonnou viceprezidentkou AURA (Association of Universities for Research in Astronomy, česky Asociace univerzit pro výzkum v astronomii).

V roce 1989 byla součástí týmu, který snímkoval Neptun pomocí vesmírné sondy Voyageru 2.[2] V roce 1994 vedla tým, který pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu pozoroval srážku sondy Shoemaker-Levy 9 s Jupiterem.[3][4] V roce 2002 byla vybrána jako interdisciplinární vědkyně pro vesmírný dalekohled Jamese Webba.

Heidi Hammelová se také věnuje popularizaci vědy. V roce 2002 obdržela medaili Carla Sagana, která se uděluje vědcům, kteří výrazně rozšířili chápání planetární vědy širokou veřejností.[5] V roce 2003 se podle časopisu Discover stala jednou z 50 nejvýznamnějších žen v oblasti vědy.[6] Na její počest byl v roce 1996 pojmenován asteroid 3530 Hammel.[7]

Vzdělání a rodina[editovat | editovat zdroj]

Heidi Hammelová se narodila 14. března 1960 v Kalifornii. V roce 1982 získala bakalářský titul na Massachusettském technologickém institutu (MIT) a v roce 1988 titul Ph.D. ve fyzice a astronomii na Havajské univerzitě. Několik let pracovala na postdoktorandské pozici v NASA Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně v Kalifornii. Pak se vrátila na MIT, kde strávila téměř devět let jako hlavní vědecká pracovnice na katedře věd o Zemi, atmosféře a planetárních vědách.[2] Heidi Hammelová je nejenom významnou vědkyní, která se věnuje naplno své práci, ale je i matkou tří dětí.[8]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Hubbleův vesmírný dalekohled

Heidi Hammelová byla po ukončení studia zaměstnána jako vedoucí výzkumná pracovnice a spoluředitelka výzkumu ve Space Science Institute v Boulderu v Coloradu.[9] V roce 2002 byla vybrána jako interdisciplinární vědecká pracovnice pro vesmírný dalekohled Jamese Webba,[10] který byl vypuštěn v roce 2021 jako nástupce Hubbleova vesmírného dalekohledu (Hubble Space Telescope, HST).[11][12]  

Vesmírný dalekohled Jamese Webba

Byla také členkou vědecké pracovní skupiny pro obří zrcadlový dalekohled.[13] Působila ve společné pracovní skupině NASA a NSF Exoplanet Taskforce[14] a v týmu Science and Technology Definition Team pro misi NASA Terrestrial Planet Finder Coronograph.[15]

Keckovy dalekohledy

V roce 2010 se Heidi Hammelová stala výkonnou viceprezidentkou Asociace univerzit pro výzkum v astronomii (AURA),[16][17] konsorcia 44 amerických členů (univerzit, vzdělávacích a neziskových institucí) a 5 mezinárodních poboček.[17] AURA provozuje astronomické observatoře světové úrovně (včetně Hubbleova vesmírného dalekohledu), Národní optické astronomické observatoře, Národní sluneční observatoře a observatoře Gemini.[18]

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Hlavními oblastmi jejího zájmu jsou pozemní a kosmická astronomická pozorování atmosfér vnějších planet[8] a satelitů[5] ve viditelném a blízkém infračerveném pásmu[19] s využitím technologie adaptivní optiky (AO).[20][21] Ta je používaná ke korekci zobrazovacích chyb, které způsobuje atmosféra Země. Právě nová adaptivní optika Hubbleova vesmírného dalekohledu a Keckových dalekohledů umožnila zachytit ostré snímky a pozorovat detaily povrchu a okolí planet. Některé výzkumné projekty:

Planety sluneční soustavy
  • Voyager 2, Neptun - v roce 1989 byla Heidi Hammelová členkou vědeckého týmu pro snímkování setkání sondy Voyager 2 s planetou Neptun.
  • Shoemaker-Levy 9, Jupiter - v roce 1994 vedla Heidy tým, který zkoumal odezvu Jupitera ve viditelné vlnové délce na dopad komety Shoemaker-Levy 9 pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu.[22]
  • Velká tmavá skvrna, Neptun - Heidi Hammelová byla členkou týmu, který jako první objevil Neptunovu velkou tmavou skvrnu[16][23] - zuřící bouři velkou jako Země. Potom vedla tým Hubbleova kosmického dalekohledu, který zdokumentoval zmizení Velké tmavé skvrny po pouhých několika letech v roce 1994.[24]
  • Počasí, Uran - Heidi Hammelová studovala Uran pomocí Keckova dalekohledu od roku 2000.[25] V roce 2003 zaznamenala na nejsevernějších částech planety nejrychlejší vítr, jaký byl kdy na Uranu zaznamenán (rychlost 107 až 111 metrů za sekundu = 240 až 260 mil za hodinu).[26][27][25][20]
  • Prstence, Uran - objevila, že devět hlavních prstenců Uranu se skládá z jediné vrstvy částic.[28][26][27][25]
  • Zobrazování Neptunu a Uranu - v roce 2014 se její nejnovější výzkum týkal zobrazování Neptunu a Uranu pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu, W. M. Keck Observatory, Mauna Kea Observatory, NASA Infrared Telescope Facility (IRTF), Mauna Kea a dalších pozemských observatoří.[29][30]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1996 získala Heidi Hammelová ocenění za svůj výzkum - cenu Harolda C. Ureyho udělovanou Americkou astronomickou společností pro planetární vědy.[31]
  • V roce 1996 získala národní cenu Spirit of American Women za povzbuzování mladých žen, aby se vydaly na netradiční profesní dráhu.[5]
  • V roce 1998 získala za popularizaci vědy cenu San Francisco Exploratorium's Public Understanding of Science Award.[32]
  • V roce 2000 byla zvolena členem Americké asociace pro pokrok ve vědě.[33]
  • V roce 2002 byla za svou práci v oblasti osvěty oceněna medailí Carla Sagana za vynikající komunikaci aktivního planetárního vědce s širokou veřejností a Klumpke-Robertsovou cenu od Pacifické astronomické společnosti za veřejné porozumění a ocenění astronomie.[34][5]
  • V roce 2002 ji časopis Discover Magazine označil za jednu z 50 nejvýznamnějších žen ve vědě. Její biografie Beyond Jupiter: The Story of Planetary Astronomer Heidi Hammel byla publikována Národní akademií věd Spojených států amerických jako součást série Women's Adventures in Science.[6][23]
  • V roce 2005 se stala členkou správní rady Planetární společnosti.[2]
  • V roce 2009 ji udělila Ženská rada Adlerova planetária cenu Women in Space Science Award.[35]
  • V červnu 2010 se Heidi Hammelová zúčastnila Světového vědeckého festivalu, který se konal v New Yorku. S pomocí modelu vesmírného dalekohledu Jamese Webba v Battery Parku pohovořila o objevech, které se očekávaly v roce 2014 s vypuštěním vesmírného dalekohledu Jamese Webba.[36] V té době nejvýkonnějšího vesmírného dalekohledu na světě - nástupce Hubbleova vesmírného dalekohledu.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Hubble: Secrets from Space, televizní epizoda, 1998
  • Nejnebezpečnější planety, televizní epizoda, 2006
  • Nahá věda, dvě televizní epizody na National Geographic Channel, 2006–2008
  • Hubble's Amazing Universe, TV epizoda, 2008
  • Hubble's Cosmic Journey, TV epizoda na National Geographic Channel, 2015
  • The Planets and Beyond, TV epizoda na Science Channel, 2018
  • Uran a Neptun: Vzestup ledových obrů, TV epizoda How the Universe Works, 2018[16][8][37]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Heidi Hammel na anglické Wikipedii a Planet na anglické Wikipedii.

  1. ↑ SHEARER, Benjamin F.; SHEARER, Barbara Smith. Notable Women in the Physical Sciences: A Biographical Dictionary. [s.l.]: Greenwood Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-313-29303-0. S. 166. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Heidi Hammel Vice President of the Board of Directors [online]. [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ HOTZ, Robert Lee. Jupiter Takes Huge Blow From Comet: Space: Explosion is described as having hundreds of times the combined energy of all nuclear weapons on Earth. Fireball briefly outshines the planet itself. The Los Angeles Times. July 19, 1994. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  4. ↑ HOCHMAN, David. The Key to Fulfillment [online]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d AMERICAN ASTRONOMICAL SOCIETY. Heidi Hammel to be awarded DPS Sagan Medal [online]. September 30, 2002 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b SVITIL, Kathy. The 50 Most Important Women in Science. discovermagazine.com. Discover, 1 November 2002. Dostupné online [cit. 21 December 2014]. 
  7. ↑ WAYNE, Tiffany K. American Women of Science Since 1900. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-59884-158-9. S. 482. 
  8. ↑ a b c DREIFUS, Claudia. An Astronomer Devoted to the Icy and Far Away. The New York Times. September 1, 2008. Dostupné online [cit. 10 November 2018]. 
  9. ↑ KANTROWITZ, Barbara. Woman Astronomer on Her Career. Newsweek. November 17, 2007. Dostupné online [cit. 10 November 2018]. 
  10. ↑ NASA/GODDARD SPACE FLIGHT CENTER. NASA's James Webb Space Telescope to target Jupiter's Great Red Spot. Science Daily. June 25, 2018. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  11. ↑ TUZ, Susan. Seeing fate of the universe is astronomy's goal, Ridgefield scientist says. Connecticut Post. 2009-05-05. Dostupné online [cit. 2010-06-05]. 
  12. ↑ SUTHERLAND, Paul. NASA's James Webb Space Telescope is delayed again until 2021 MarNASA's James Webb Space Telescope is delayed again until 2021. Skymania. March 28, 2018. Dostupné online [cit. 10 November 2018]. 
  13. ↑ KRUESI, Liz. Telescopes and space missions Research update US astronomers call for a new space telescope with a giant 12 m mirror. Physics World. 15 July 2015. Dostupné online [cit. 10 November 2018]. 
  14. ↑ LUNINE, Jonathan I.; FISCHER, D.; HAMMEL, H.; HENNING, T.; HILLENBRAND, L.; KASTING, J.; LAUGHLIN, G. Worlds Beyond: A Strategy for the Detection and Characterization of Exoplanets. [s.l.]: [s.n.], 2008. arXiv 0808.2754. 
  15. ↑ LEVINE, Marie. Terrestrial Planet Finder Coronagraph (TPF-C) Flight Baseline Concept. [s.l.]: [s.n.], 2009. arXiv 0911.3200. 
  16. ↑ a b c COSTLEY, Drew. Astronomer Pushes Science Forward for Planetary Exploration. AAAS. October 17, 2016. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  17. ↑ a b HAMMEL, Heidi B. Joint Subcommittee on Research and Technology and Subcommittee on Space Hearing - The Great American Eclipse: To Totality and Beyond [online]. September 28, 2017 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. 
  18. ↑ AURA [online]. [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. 
  19. ↑ Hubble Spots Northern Hemispheric Clouds on Uranus. NASA Jet Propulsion Laboratory. August 2, 1998. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  20. ↑ a b LAKDAWALLA, Emily. No Longer Boring: 'Fireworks' and Other Surprises at Uranus Spotted Through Adaptive Optics. The Planetary Society. November 11, 2004. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  21. ↑ BOOTH, Martin J. Adaptive optics in microscopy. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences. 15 December 2007, s. 2829–2843. Dostupné online [cit. 30 November 2012]. DOI 10.1098/rsta.2007.0013. PMID 17855218. S2CID 123094060. Bibcode 2007RSPTA.365.2829B. 
  22. ↑ HOOK, Richard; VILLARD, Ray. Hubble captures rare Jupiter collision. Hubble Space Telescope. 24 July 2009. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  23. ↑ a b BORTZ, Fred. Beyond Jupiter: The Story Of Planetary Astronomer Heidi Hammel. Washington, DC: Joseph Henry Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-309-09552-5. 
  24. ↑ HAMMEL, H. B.; LOCKWOOD, G. W.; MILLS, J. R.; BARNET, C. D. Hubble Space Telescope Imaging of Neptune's Cloud Structure in 1994. Science. 1995, s. 1740–1742. DOI 10.1126/science.268.5218.1740. PMID 17834994. S2CID 11688794. Bibcode 1995Sci...268.1740H. 
  25. ↑ a b c Uranus photos reveal planet in flux. Discovery News. 12 November 2004. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  26. ↑ a b SANDERS, Robert. Keck Telescope images of Uranus reveal ring, atmospheric fireworks. UC Berkeley News. 10 November 2004. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  27. ↑ a b REDDY, Francis. Uranus: Whacky weather, odd rings. Astronomy. November 10, 2004. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  28. ↑ Uranus photos reveal planet in flux. ABC Science. 12 November 2004. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  29. ↑ DE PATER, I.; HAMMEL, Heidi B.; GIBBARD, Seran G.; SHOWALTER, Mark R. New Dust Belts of Uranus: One Ring, Two Ring, Red Ring, Blue Ring. Science. 7 April 2006, s. 92–94. DOI 10.1126/science.1125110. PMID 16601188. S2CID 32250745. Bibcode 2006Sci...312...92D. 
  30. ↑ Astronomers Thrilled by Extreme Storms on Uranus. W. M. Keck Observatory News. November 12, 2014. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  31. ↑ Harold C. Urey Prize in Planetary Science [online]. [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  32. ↑ Three U.S. Scientists Will Be Honored at Exploratorium Dinner. SFGate. May 19, 1998. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  33. ↑ Eight MIT faculty and staff named Fellows of AAAS. MIT News. December 8, 1999. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 
  34. ↑ Past Recipients of the Klumpke-Roberts Award [online]. [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  35. ↑ WOMEN IN SPACE SCIENCE AWARD LUNCHEON AND STUDENT PROGRAM [online]. [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  36. ↑ From the City to the Stars: Star-gazing with the Webb Telescope [online]. June 4, 2010 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. 
  37. ↑ Hubble Imagery Confirms New Dark Spot on Neptune. NASA TV. June 23, 2016. Dostupné online [cit. 11 November 2018]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SHEARER, Benjamin F; SHEARER, Barbara Smith. Notable women in the physical sciences: a biographical dictionary. [s.l.]: Greenwood Press, January 1997. Dostupné online. ISBN 0-313-29303-1. (English) 
  • BORTZ, Fred. Beyond Jupiter: the Story of Planetary Astronomer Heidi Hammel. [s.l.]: publisher not identified, 30 May 2006. ISBN 978-0-309-09552-5. OCLC 908935170 (English) 
  • WAYNE, Tiffany K. American women of science since 1900. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, 2011. ISBN 978-1-59884-159-6. OCLC 702118874 (English) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heidi_Hammelová&oldid=23744868“