Prstence Uranu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Schéma Uranových prstenců

Uranův systém planetárních prstenců je nezřetelný. Prstence jsou velmi tenké (maximálně 150 m), většinou úzké a jsou složeny z decimetrových až metrových tmavých balvanů. Dosud (rok 2009) bylo objeveno 13 prstenců.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Složení prstenců je podobné jako u prstenců planety Saturn: jde o směs prachu a ledu. Oproti Saturnu v nich však nebyly zjištěny drobné a prachové částice: skládají se z balvanů o velikosti od 10 cm do 30 metrů.[1] Na rozdíl od prstenců ostatních velkých planet je tato soustava prstenců znatelně tmavší, užší a mezi jednotlivými prstenci jsou mnohem větší rozestupy.

Tmavá barva prstenců je dána tím, že na jejich povrchu většinou není led.[1] Občas se zde však vytvoří – v tom období prstence zesvětlí a lze je lépe pozorovat.

Prstence a měsíce[editovat | editovat zdroj]

Většina prstenců Uranu je natolik úzká, že k jejich existenci se kolem nich musí pohybovat tzv. pastýřskě měsíce. Ty svou gravitací ovlivňují částice v prstenci a drží takto úzké prstence pohromadě.[2] Sondě Voyager 2 se podařilo vyfotografovat dva z nich: Cordelia a Ophelia (jejich vliv na prstence popsal v roce 2000 E. Karschkov).[3] Další pastýřské měsíce jsou pravděpodobné, zatím však nebyly objeveny.

Mezi prstenci se pohybuje několik dalších měsíců Uranu (v roce 2009 jich je známo 12). Největší z nich je Puck s průměrem 150 km.

Související informace naleznete také v článku Měsíce Uranu.

Seznam Uranových prstenců[editovat | editovat zdroj]

Název Vzdálenost od středu planety (103 km)  Šířka (km)  Poznámka
19686U2R/Zéta 38,00 2500–3500 Propletené prstence
6 41,84 1–2
5 42,23 2–5
4 42,58 2–4
Alfa 44,72 5–10
Beta 45,67 6–11
Eta 47,19 2–3
Gamma 47,63 3–4
Delta 48,29 4–6
Lambda 50,02 1–2 Slabý prachový prstenec
Epsilon 51,15 20–96 Pastýřské měsíce Cordelia a Ophelia
68 3800
95 17000 Okolo měsíce Mab

Historie objevu[editovat | editovat zdroj]

Uranovy nejjasnější prstence delta, gamma, eta, beta and alfa na snímku sondy Voyager 2

První prstenec byly objeveny v březnu 1977 Jamesem L. Elliotem, Edwardem W. Dunhamem a Douglasem J. Minkem v Kuiperově observatoři v Aiborne (Kuiper Airborne Observatory). Objev byl neočekávaný; plánovali využít zákrytu hvězdy Uranem pro studium planetární atmosféry, ale při pozorování zjistili, že se hvězda ztratila z dohledu celkem 5×. Z toho usoudili, že kolem planety pravděpodobně musí být systém prstenců. Analýzou záznamu bylo předpovězeno celkem 8 prstenců: 6, 5, 4, alfa, beta, gama, delta, epsilon.[4]

Existence prstenců byla potvrzena sondou Voyager 2, která prolétla kolem Uranu v roce 1986. Ta při průletu objevila další malé prstence 1986U1R a 1986U2R.[4]

Hubbleův vesmírný dalekohled zpozoroval v srpnu 2003 další dva slabé prachové prstence Uranu; jejich objev byl oznámen v prosinci 2005. Další nové prstence a množství informací o již známých bylo objeveno v letech 2007 – 2008, kdy se prstence nacházely ve vhodné poloze vzhledem k Zemi.[1] V roce 2009 bylo známo již 13 prstenců.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rings of Uranus na anglické Wikipedii.

  1. a b c GRYGAR, Jiří. Nebeský cestopis [online]. Český rozhlas Leonardo, 2009-01-10 [cit. 2009-01-11]. Kapitola Co víme o Uranu. Čas 30:10 od začátku stopáže. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. VÁCLAVÍK, Michal. S/2007 S4 aneb „Saturn slaví šedesátku“ [online]. Česká astronomická společnost, 2007-07-22 [cit. 2009-01-17]. Dostupné online. 
  3. Uran [online]. Sdružení Aldebaran Group for Astrophysics, 2007-03-13 [cit. 2009-01-17]. Dostupné online. 
  4. a b CD /Astronomie 1 [online]. Hvězdárna a planetárium Hradec Králové [cit. 2009-01-17]. Kapitola Prstence velkých planet. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-10. 
  5. SHOWALTER, Mark; LISSAUER, Jack. The Second Ring-Moon System of Uranus: Discovery and Dynamics. Science. 2006, roč. 311, čís. 11, s. 973–977. Dostupné online. ISSN 0036-8075. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]