Heřman Egon z Fürstenberg-Heiligenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heřman Egon z Fürstenberg-Heiligenbergu
1. kníže z Fürstenbergu
Ve funkci:
1664 – 10. září 1674
Předchůdcetitul udělen
NástupceAntonín Egon z Fürstenberg-Heiligenbergu
Narození5. listopadu 1627
Úmrtí10. září 1674 (ve věku 46 let)
Mnichov
Místo pohřbeníHeiligenberg
Choť(1655) Marie Františka z Fürstenberg-Stühlingenu (1638–1680)
RodičeEgon VIII. z Fürstenbergu a Anna Marie Hohenzollernsko-Hechingenská
DětiAntonín Egon z Fürstenbergu
Anna Adléta z Fürstenberg-Heiligenbergu
PříbuzníFerdinand Bedřich Egon z Fürstenbergu, František Egon z Fürstenbergu, Vilém Egon z Fürstenbergu a Marie Františka z Fürstenbergu (sourozenci)
Marie Luisa z Fürstenbergu[1] (vnučka)
Alma materStará univerzita v Lovani
Profesehofmistr
CommonsHerman Egon, Prince of Fürstenberg-Heiligenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heřmann Egon z Fürstenberg-Heiligenbergu (německy Hermann Egon von Fürstenberg-Heiligenberg; 5. listopadu 1627 – 10. září 1674 Mnichov) byl vrchním hofmistrem, komorníkem, tajným radou a dvorský maršálkem bavorského kurfiřta Ferdinanda Marii a při císařské volbě v roce 1658 ve Frankfurtu hrál se svými bratry Františkem Egonem (1626–1682) a Vilémem Egonem (1629–1704) důležitou roli. V roce 1664 byl spolu s těmito bratry povýšen do říšského knížecího stavu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Heřman Egon pocházel z rodu Fürstenbergů. Narodil se jako čtvrtý syn hraběte Egona VIII. z Fürstenberg-Heiligenbergu (1588–1635) a hraběnky Anny Marie z Hohenzollern-Hechingenu (1603–1652). V letech 1639 až 1643 studoval v Kolíně nad Rýnem, poté dva roky na univerzitě v Lovani. V roce 1651 se stal tajným radou na dvoře kurfiřta Maxmiliána I. Bavorského. V roce 1655 mu jeho dva bratři v duchovním stavu přenechali svůj podíl na dědictví výměnou za odstupné.[pozn. 1] V roce 1657 se mu také podařilo majetkově vyrovnat i se svým bratrem Ferdinandem Bedřichem (1623–1662).

Povýšení do stavu říšských knížat[editovat | editovat zdroj]

Fürstenbergové přináleželi ke stavu říšských hrabat. V roce 1664 byli Heřman Egon a jeho bratři s duchovní kariérou František Egon a Vilém Egon císařem Leopoldem I. povýšeni do knížecího stavu.[2][3][4]

Proti svému císaři[editovat | editovat zdroj]

Bratři byli podporovatelé francouzského krále Ludvíka XIV., v Říši prosazovali jeho politiku.[3][4] Posměšně se jim říkalo Egonisté, což mělo narážet na podobnost jejich jmen a slova egoista.[4] Heřman Egon působil jako přední rádce bavorského kurfiřta Ferdinanda Marii. V roce 1672 ho přesvědčil, aby nevstoupil do války proti Francii, čímž si vysloužil velikou nelibost císaře Leopolda I.

V Mnichově ho v roce 1674 ranila mrtvice a následně byl byl pohřben v zámecké kapli v Heiligenbergu.

Manželství a potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Ve Stühlingenu 11. července 1655 se Heřman Egon oženil s hraběnkou Marií Františkou z Fürstenberg-Stühlingenu (7. srpna 1638 – 24. srpna 1680 Vitoraz). S ní měl osm dětí:

  • 1. Antonín Egon (23. 4. 1656 – 10. 10. 1716)
    • ⚭ (1677) Marie de Ligny († 18. 8. 1711)
  • 2. Felix Egon (25. 11. 1657 – 5. 3. 1686 Kolín nad Rýnem), velkoprobošt kolínského kurfiřtství
  • 3. Anna Adelheid (16. 1. 1659 – 13. 11. 1701 Brusel)
  • 4. Marie Františka (17. 9. 1660 – 8. 6. 1691)
    • ⚭ (1687) kníže Vilém Hyacint z Nasavsko-Siegenský
  • 5. Ferdinand Max Egon (24. 10. 1661 – 6. 5. 1696 Paříž), francouzský generál
  • 6. Emanuel František Egon ( 7. 3. 1663 – 6. 9. 1688 u Bělehradu), císařský plukovník
    • ⚭ (1685/1686) Marie Kateřina Charlotta z Wallenrodtu (1648 – 4. 4. 1726), vdova po Františku Antonínu z Marck-Schleidenu († 1680)
  • 7. dcera (*/† 5. 6. 1665)
  • 8. Jan Egon (7. 5. 1667 – před rokem 1670)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Oba bratři zastávali mj. úřad štrasburského biskupa.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hermann Egon (Fürstenberg-Heiligenberg) na německé Wikipedii.

  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Johann Jacob Moser: Von denen Teutschen Reichs-Ständen…, Frankfurt a. M. 1767, S. 70; C.B.A. Fickler: Kurze Geschichte der Häuser Fürstenberg, Geroldseck und von der Leyen, Karlsruhe 1844, S. 17/18
  3. ↑ a b ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 87. 
  4. ↑ a b c MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 82. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ernst Münch, Carl Borromäus Alois Fickler: Geschichte des Hauses und Landes Fürstenberg, Aachen und Leipzig 1832; Band 3; Karlsruhe 1847; Band 4, S. 40–73 in der Google-Buchsuche
  • C.B.A. Fickler: Kurze Geschichte der Häuser Fürstenberg, Geroldseck und von der Leyen, Karlsruhe 1844, S. 20 in der Google-Buchsuche

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heřman_Egon_z_Fürstenberg-Heiligenbergu&oldid=23701262“