Guidobald z Thun-Hohensteinu
Jeho Eminence Guidobald z Thun-Hohensteinu | |
---|---|
Kardinál-kněz Kníže-biskup řezenský | |
Církev | římskokatolická |
Diecéze | řezenská |
Jmenování | 16. března 1667 |
Emeritura | 1. června 1688 |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 22. ledna 1645 |
Biskupské svěcení | 24. srpna 1654 světitel Arnošt Vojtěch z Harrachu 1. spolusvětitel Franz Virgil von Spaur und Valör 2. spolusvětitel Johannes Markus von Aldringen |
Kardinálská kreace | 7. března 1667 kreoval Alexandr VII. |
Titul | kardinál-kněz |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Datum narození | 16. prosince 1616 nebo 1616 |
Místo narození | Castelfondo |
Datum úmrtí | 1. června 1668 nebo 1668 (ve věku 51–52 let) |
Místo úmrtí | Řezno nebo Salcburk |
Rodiče | Jan Zikmund z Thun-Hohensteinu |
Povolání | katolický kněz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Guidobald hrabě z Thunu a Hohensteinu (německy Guidobald Graf von Thun und Hohenstein; 16. prosince 1616 Castelfondo, Tyrolsko – 1. června 1668 Salcburk) byl italsko-rakouský šlechtic, římskokatolický duchovní, biskup a kardinál. V letech 1654–1668 byl kníže-arcibiskupem Salcburského knížecího arcibiskupství. V roce 1662 se stal hlavním komisařem na říšském sněmu a v roce 1666 biskupem v Řezně.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako syn českého místodržitele Jana Zikmunda z Thun-Hohensteinu a jeho první manželky.
Dne 3. února 1654 byl zvolen arcibiskupem salcburské knížecí diecéze. Biskupské svěcení přijal 24. září téhož roku od pražského arcibiskupa, kardinála Arnošta Vojtěcha z Harrachu. Dvorní a komorní rada a kronikář Franz Dückher (Franziskus Dückher von Hasslau zu Urstein a Winckl; 1609–1671), který pro něj pracoval, jej popsal těmito slovy:
„ | Byl to učený, bystrý, velkorysý, spravedlivý a dobrotivý muž, stejně jako pracovitý, neohrožený, dobrý hospodář, který si dopřával málo zábavy a odpočinku, ale v celé své vládě, zejména poslední léta v říšském sněmu, svůj život zkracoval neustálou duševní a duchovní prací ve dne noci. [1] | “ |
Guidobald z Thunu byl milovníkem velkolepé nádhery a cenil si okázalé reprezentace.
Za jeho vlády byly dostavěny věže salcburské katedrály do současné podoby a byly přistavěny další dva oblouky. Byla také postavena nádherná kašna na Residenzplatz a byla postavena zimní jízdárna (dnešní Felsenreitschule). Salcburskou univerzitu rozšířil o katedru medicíny a dokončil výstavbu univerzitní budovy.
V roce 1662 jej císař Leopold I. jmenoval hlavním komisařem na stálém říšském sněmu v Řezně, což jej zaměstnalo natolik, že od té doby se v Salcburku vyskytoval jen zřídka a v době jeho nepřítomnosti je zastupoval biskup z Chiemsee František Vigilius ze Spauru.
Dne 7. březnu 1666 byl zvolen také biskupem řezenským. Doufalo se, že volba povede ke snížení dluhové zátěže kláštera a Guidobald se skutečně svých příjmů vzdal. Přesně o rok později, 7. března 1667 byl jmenován kardinálem ve třídě (ordo) kardinál-kněz.
Guidobald byl prvním arcibiskupem, který používal titul Primas Germaniae. Titul mu připadl díky papežskému legátství, které bylo tradičně spojováno s metropolitním stolcem a dávalo salcburskému arcibiskupovi významné postavení mezi německými biskupy.
Závěr života
[editovat | editovat zdroj]Dne 8. května 1668 cestoval arcibiskup do Hellbrunnu, kde chtěl rybařit. Když přecházel můstek mezi dvěma rybníky, pod jeho nohama se zlomilo prkno a kardinál Guidobald se probořil po kolena do vody. Této malé nehodě, při níž se ani neroztrhly jeho punčochy, věnoval jen malou pozornost. Utrpěl však odřeniny a malé pohmožděniny na obou holeních. Na levé noze se mu vytvořil zánět a rozšířil se na stehno. Přes povrchovou odřeninu bakteriální infekce způsobily gangrénu, která vedla k otravě krve. [2]
Kardinál Guidobald hrabě z Thunu a Hohenstein zemřel 1. června 1668, na následky sepse 24 dní po nehodě.[3] Byl pohřben v kryptě salcburské katedrály.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guidobald von Thun und Hohenstein na německé Wikipedii.
- ↑ Franz Martin: Salzburgs Fürsten in der Barockzeit. 1587 bis 1812. Mit 37 Kunstdruckbildern nach bisher meist unbekannten Gemälden. 2., durchgesehene und erweiterte Auflage. Verlag Das Bergland-Buch, Salzburg 1952, S. 117.
- ↑ Christoph Brandhuber, Edith Tutsch-Bauer: Kräuterkunst & Knochensäge. Salzburg / Wien 2015, S. 94 ff.
- ↑ Alois Proschko: Die Todeskrankheiten der Erzbischöfe von Salzburg. In: Mitteilungen der Gesellschaft für Salzburger Landeskunde, Nr. 86/87, Jahrgang 1946/47, S. 96.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Michael Buchberger (vyd.): 1200 Jahre Bistum Regensburg. Festschrift zur 1200-Jahrfeier. Pustet in Kommission, Regensburg 1939, S. 60.
- Heinz Dopsch, Hans Spatzenegger (vyd.): Geschichte Salzburgs. Stadt und Land. Band 2: Neuzeit und Zeitgeschichte. Teil 1. Pustet, Salzburg 1988, ISBN 3-7025-0243-2.
- Karl Hausberger: Das Bistum Regensburg. Seine Geschichte. Pustet, Regensburg 2004, ISBN 3-7917-1914-9.
- Karl Hausberger: Geschichte des Bistums Regensburg. Band 1: Mittelalter und frühe Neuzeit. Pustet, Regensburg 1989, ISBN 3-7917-1188-1, S. 345 f.
- Roswitha Juffinger, Christoph Brandhuber, Walter Schlegel, Imma Walderdorff: Erzbischof Guidobald Graf von Thun 1654–1668. Ein Bauherr für die Zukunft. Residenzgalerie, Salzburg 2008, ISBN 978-3-901443-32-9.
- Franz Ortner: Salzburgs Bischöfe in der Geschichte des Landes (696–2005) (= Wissenschaft und Religion. Bd. 12). Peter Lang, Frankfurt am Main u. a. 2005, ISBN 3-631-53654-2.
- Josef Staber: Kirchengeschichte des Bistums Regensburg. Habbel, Regensburg 1966, S. 146 f.
- Christoph Brandhuber / Edith Tutsch-Bauer: Kräuterkunst & Knochensäge. Medizin am Hof der Salzburger Barockfürsten. Vyd.: Ursula Schachl-Raber. müry salzmann, Salzburg / Wien 2015, ISBN 978-3-99014-120-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Guidobald z Thun-Hohensteinu na Wikimedia Commons
- Eintrag zu Guidobald von Thun und Hohenstein auf catholic-hierarchy.org
- Biografie in Austria-Lexikon
Předchůdce: Paris z Lodronu |
Arcibiskup salcburský 1654–1668 |
Nástupce: Maxmilián Gandolf z Kuenburgu |
Předchůdce: Adam Lorenz von Toerring-Stein |
biskup řezenský 1666–1668 |
Nástupce: Albrecht Zikmund Bavorský |