Griot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento prastarý baobab, rostoucí v Senegalu, slouží jako živoucí mausoleum pro ostatky slavných místních griotů

Griot - tradent historie, v průběhu historie se jeho role měnila, nadále zůstává aktivní v rurálních oblastech západní Afriky v široké oblasti od senegalského pobřeží na východ až do Nigérie a na jih do Pobřeží Slonoviny. V dřívějších dobách byl jeho vliv mnohem větší, především pak na dvoře vládců západoafrické říše Mali byl griot jedním z nejbližších důvěrníků panovníka ve funkci překladatele, tradenta historie, vychovatele předních představitelů aristokracie, vedoucí dvorského protokolu, a také často působil jako mediátor meziklanových a kmenových konfliktů.

Jazyková a geografická problematika[editovat | editovat zdroj]

Tradičně znám pod názvem v jazyce mandinka jali (značící krev), jeli v severních dialektech mandinka, jali v jižních oblastech mandinka, v jazyce wolof se užívá termín guewel, ve fulbštině gawlo a v hasanijské arabštině se užívá termínu igawen. V Mauritánii v jejím kastovním systému měli igawen původně vyšší postavení, později pod tlakem arabských válečnických klanů se dostává do vazalského statusu. V dřívějších dobách bylo jejich geografické rozšíření spojeno především s vlivem populací Mande, v současnosti se grioti vyskytují v oblastech etnik Fulbů, Hausů, Songhajců, Tukulerů, Wolof, Serer a v různých částech Mauritánie. Zdá se, že vlastní slovo griot přišlo nejprve do francouzštiny pronikáním Evropanů do senegambijské oblasti v 18. století zkomolením arabského oawwal, wolofský termín guewel nebo fulbský gawlo nemusely mít stejný význam, ač popisoval grioty. V některých oblastech grioti byli spíše potulnými vypravěči či muzikanty, jinde zas působili jako vzdělávací médium v odlehlých vesnicích.

Sociální a historická problematika[editovat | editovat zdroj]

Již od nejstarších dob byla kasta griotů přísně endogamní, zároveň tedy byla jejich funkce dědičná a stejně jako kdysi i nyní lze snadno podle rodinného jména poznat jestli jedinec náleží k této kastě. Připomeňme, že v západní Africe také existuje nezávislá skupina bardů soraw, která nikdy podobný kastovní systém jako grioti neměla a ani se nikdy neřídila přísnými zákony endogamních komunit. Písemně je spolehlivě výskyt tradentů jali doložen ve svědectví významného středověkého cestovatele Ibn Battúty který navštívil po mnohaletém putování po světě říši Mali v plném rozkvětu v polovině 14. století a nazval je turžman, tedy překladatel a uvedl, že byl výjimečným lingvistou. Jali byli většinovou společností přijímáni s jistou dávkou strachu a opovržení a v rámci sociální hierarchie byli součástí kast různých řemeslnických činnostní zvaných nyamakala, stejně jako řemeslníci nebo kováři. Grioti však také pokud bylo třeba dokázali fabrikovat a upravovat historii tak, jak si to žádala tehdejší situace a to i přesto, že byli profesionálními vykladači historie.

Grioti jako důležitá součást aristokracie středověkých afrických říší v západní Africe[editovat | editovat zdroj]

Elitní představitelé jali se vzdělávali u prominentních představitelů klanu Diabate, jehož profesionální tradenti historie působili především v městečku Keyla, nedaleko řeky Niger. Keyla proslula ve vrcholném období říše Mali jako centrum učenosti pro začínající grioty, kteří se zde vzdělávali, a kde také směřoval výnosný obchod se zlatem ze zlatonosných dolů oblasti Bure, která byla nedaleko a kde se zároveň střetávaly obchodní cesty dále vedoucí do předních center rané islámské vzdělanosti Dia a Birú (dnešní Walata v jihovýchodní Mauritánii). U dvora malijských vládců kromě obvyklých povinností byli jale osobně zodpovědní za vzdělávání elitních představitelů aristokracie, osobně velebili skutky starých vládců a přijímali významné delegace obchodníků i prominentní představitele klanů z širokého okolí. Známý africký epos Sundiata, o stejnojmenném pololegendárním králi a zakladateli Říše Mali Sundiata Keitovi, jehož hlavní jale byl Balla Fasséké se tak dochovalo právě jen díky staletým nepřerušeným tradicím afrických griotů. Na dvoře panovníka Songhajské říše působil mezi grioty i jejich elitní představitel wandu, který zastával mimo jiné i funkci posla zpráv, především byl pak vliv griotů silný v hlavním městě Gao, kde ještě dlouho po přijetí islámu přetrvávala zkostnatělost starých animistických rituálů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Zerbo J.Ki, Niane D.T. (1997) Unesco General History of Africa, vol.4, Berkeley: University of California Press

Finnegan R. (2012) Oral literature in Africa, Cambridge: Cambridge University Press

Fage J.D., Roland O.(2008) Cambridge History of Africa, vol.3,Cambridge: Cambridge University Press

Lydon Gh. (2009) On trans-saharan trails, Cambridge: Cambridge University Press

Levtzion N.(1980) Ancient Ghana and Mali, New York: African Publishing Company