Giuseppe Torelli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Giuseppe Torelli
Giuseppe Torelli.jpg
Narození 22. dubna 1658
Verona
Úmrtí 8. února 1709 (ve věku 50 let)
Bologna
Povolání hudební skladatel, houslista, violista a učitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giuseppe Torelli (22. dubna 1658, Verona - 8. února 1709, Bologna) byl italský skladatel hudby pozdního baroka. Je znám především pro svůj přínos ve vývoji concerto grosso a svými skladbami pro smyčcové nástroje a pro trubku.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Giuseppe Torelli se narodil ve vážené umělecké rodině ve Veroně. Jeho bratrem byl malíř Felice Torelli. První hudební vzdělání získal v rodném městě u mistra Giuliana Massarotiho, v roce 1684 přesídlil do Bologne, kde studoval kompozici u Giacoma Antonia Pertiho a kde se v červnu téhož roku, ve věku 26 let, stal členem Accademia Filarmonica di Bologna jako suonatore di violino, tedy jako houslista. V roce 1686 získal místo violisty v orchestru v bazilice San Petronio v Bologni; v orchestru působil až do jeho rozpuštění v roce 1696. V letech 1698 -1699 byl kapelníkem na dvoře Jiřího Fridricha II., markraběte Brandenburg-Ansbach, kde prezentoval v prosinci roku oratorium. V letech 1699 - 1700 byl činný ve Vídni, v roce 1701 se vrátil do Bologne, kde působil jako houslista a hudební mistr až do své smrti 8. února roku 1709. Jeho partitury jsou uloženy v archivu baziliky San Petronio.

Giuseppe Torelli měl řadu žáků, mezi něž náleží řada italských hudebních skladatelů 17. století. Jedním z jeho nejlepších žáků byl Francesco Manfredini.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Giuseppe Torelli je znám jako spolutvůrce (nezávisle na něm rozvíjí tuto formu i Arcangelo Corelli) formy Concerto grosso i sólového koncertu. Zavedl třívětou formu koncertu - allegro, adagio, allegro (rychle, pomalu, rychle), později všeobecně přijatou. Jeho tvorba zahrnuje sedm opusových řad s celkem 84 známými díly.

  • 10 sonate a tre, op. 1 (1686, Bologna)
  • Concerti da camera a due violini e basso, op. 2 (1686, Bologna)
  • Sinfonie a due, tre e quattro strumenti, op. 3 (1687, [Bologna)
  • 12 sonate per violino e basso continuo, op. 4 (1688, Bologna)
  • Concerto e sinfonia a quattro, op. 5 (1692, Bologna)
  • Concerti musicali a quattro, op. 6 (1698, Augusta) (Concerti grossi)
  • Capricci musicali per violino e viola, op. 7
  • Concerti grossi, op. 8 (1-6 per 2 violini, 7-12 per 1 violino; con pastorale per il santissimo Natale; 1709)
  • dalších 30 koncertů pro 1 - 4 trubky a orchestr

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]