Francesco Onofrio Manfredini
| Francesco Onofrio Manfredini | |
|---|---|
| Narození | 22. června 1684 Pistoia |
| Úmrtí | 6. října 1762 (ve věku 78 let) Pistoia |
| Povolání | hudební skladatel |
| Děti | Vincenzo Manfredini |
| Příbuzní | Elisabetta Manfredini-Guarmani[1] (vnučka) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Francesco Onofrio (Giovanni Romulo) Manfredini (22. června 1684, Pistoia u Florencie – 6. října 1762 tamtéž) byl italský houslista a hudební skladatel pozdního baroka.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Francesco Manfredini jako syn Domenica, pozounisty dómu v Pistoie, pocházel z hudebnické rodiny. Své první hudební vzdělání získal pravděpodobně ve svém rodném městě od kapelníka Sebastiana Cherici. Již jako velmi mladý odešel do Bologne a stal se zde členem chóru a žákem proslavené hudební školy při bazilice San Petronio. Jeho učiteli byli Giuseppe Torelli (Violine), Giacomo Antonio Perti (kontrapunkt a kompozice) a Girolamo Nicolò Laurenti (v letech 1670 – 1765).
Poté získal místo jako houslista v kostele Santo Spirito ve Ferraře, pravděpodobně kvůli dočasnému rozpuštění „cappella musicale“ u San Petronia v roce 1696. Po znovuobnovení orchestru u San Petronia v roce 1703 dostal zde Manfredini místo houslisty (suonatore) a stal se členem vyhlášené „Accademia Filodrammatica“.
Při návštěvě Benátek v roce 1711 se seznámil s knížetem Antoniem I. Grimaldi z Monaka, v jehož službách pak strávil šestnáct let jako kapelník jeho orchestru. Knížeti věnoval v roce 1718 své Concerti Opus 3.
Roku 1727 se Manfredini vrátil do rodné Pistoie, kde byl až do své smrti maestro di cappella (kapelníkem) v katedrále San Filippo.
Manfredini byl ženat s Rosou degli Antonii, s níž měl 11 dětí; pět z nich se narodilo v Monaku. Tři jeho synové byli rovněž hudebníci – houslista Antonio Manfredini, kastrát a skladatel Giuseppe Manfredini (působil snad od roku 1750 v Londýně) a skladatel Vincenzo Manfredini (* 1737; † 1799 v Sankt Petersburgu).
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Manfredini komponoval jako kapelník v Pistoie řadu vokálních skladeb pro kostelní službu, jež existovaly toliko jako manuskripty. Po sporech s duchovenstvem byl Manfredini vykázán a jeho dílo bylo odstraněno z notového archivu; dochovaly se tak pouze skladby vydané tiskem.
Instrumentální hudba
[editovat | editovat zdroj]- 12 Concertini per camera a violini e basso Op. 1 (Bologna, 1704).
- Triosonate in Corona di dodiie fiori armonici, (Bologna, 1706).
- 12 Sinfonie da chiesa a 2 violini, viola ad libitum e basso Op. 2 (Bologna, 1709).
- Concerto con una o due trombe (1711).
- 12 Concerti Op. 3 (Bologna, 1718).
(Nr. 12 je známý vánoční koncert.) - Sechs Sonate per due violini e b.c. (posthum London, 1764).
- Concerto a violino solo e orchestra.
- Concerto con una o due trombe, 1711, I-Bsp.
- Concerto, violino solo, 2 violini, viola, violoncello, hpd, GB-Mp.
- řada koncertů pro rozmanitá obsazení
Oratoria (hudba ztracena) a ostatní vokální skladby
[editovat | editovat zdroj]- San Filippo Neri trionfante nelle grotte di San Sebastiano di Roma, Libretto : Giambattista Neri, (Bologna, 1719 und Pistoia, 1725).
- Tomaso Moro, G. B. Neri, (Bologna, ca 1720 a Pistoia, 1727).
- La profezia d'Eliseo nell'assedio di Samaria, G. B. Neri, (Pistoia, 1725).
- Salomone, assicurato nel soglio, Libretto : D. Canavese, (Pistoia, 1725).
- Discacciamento d'Adamo e d'Eva dal Paradiso terrestre, (Pistoia, 1726).
- Il sacrifizio di Gefte, G. B. Neri, (Pistoia, 1728).
- Il core umano combattuto da due amori, divino e profano, G. B. Neri (Pistoia, 1729).
- Golia ucciso da Davidde, (Pistoia, 1734).
- kantáta (cantata sacra) Il doppio sacrifizio del Calvario (Pistoia, 1725)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online. [cit. 2024-09-27].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- G. Rospigliosi: "Notizie dei maestri e artisti di musica pistoiesi", Pistoia, 1878.
- U. Pineschi: cisazioni biografiche su Francesco Manfredini in: Bolletino storico pistoiese, 3rd ser., iii (1968), :5–6 .
- Georges Favre, "Un prince mélomane au XVIIIe siècle: la vie musicale à la cour d'Antoine Ier, Prince de Monaco (1661–1731)", evue de Musicologie, lvii (1971), pp. 134–49.
- Jean Grundy Fanelli, "The Manfredini Family of Musicians of Pistoia, 1684–1803", in : Studi musicali, 26 (1997), pp. 187–232.
- Jean Grundy Fanelli, "A Chronology of Operas, Oratorios, Operettas, Cantatas and Miscellaneous Stage Works with Music performed in Pistoia 1606–1943", Bologna, 1998.
- L. Fagni, "Vicende della vita pistoiese di Francesco Manfredini", 1724–1762, diss., Università di Firenze, 1967.
- Anne Schoedelin "The Concerted Mass at San Petronio in Bologna, ca. 1660–1730: a Documentary and Analytical Study", diss., University of Illinois, 1967.
- F. Gierling, Francesco Manfredini, in : Die Musik in Geschichte und Gegenwart, vol. VIII, Friedrich Blume, Ludwig Finscher ed., Kassel, 1960, coll. 1579–80.
- M. Taslbot:Francesco Manfredini, in : The New Grove Dictionary of Music and Musicians, vol. XI, Macmillan, London, 1980, p. 615.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Francesco Onofrio Manfredini na Wikimedia Commons - Volně přístupné partitury děl od Francesca Manfrediniho v projektu IMSLP
- http://icking-music-archive.org/ByComposer/Manfredini.php
