Vincenzo Manfredini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vincenzo Manfredini
Základní informace
Narození 22. října 1737
Pistoia
Úmrtí 16. srpna 1799 (ve věku 61 let)
Petrohrad
Žánry opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel, muzikolog, hudební teoretik a cembalista
Nástroje cembalo
Rodiče Francesco Onofrio Manfredini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenzo Manfredini (22. října 1737 Pistoia5. srpna nebo 16. srpna 1799 Petrohrad) byl italský cembalista, hudební skladatel a teoretik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vincenzo Manfredini se narodil v Pistoi, nedaleko Florencie. Hudbu studoval u svého otce, skladatele Francesco Onofria Manfrediniho. Dalšími jeho učiteli byli Giacomo Antonio Perti v Bologni a Giovanni Andrea Fioroni v Miláně.

V roce 1758 doprovázel svého bratra zpěváka Giuseppe Manfrediniho, který odjel s operní společností Giovanni Battisty Locatelliho do Moskvy. (Locatelliho společnost působila v letech 1748–1756 také v Praze.) Z Moskvy pokračoval do Petrohradu, kde se stal kapelníkem na dvoře careviče Petra Fjodoroviče. Když se Petr Fjodorovič stal v roce 1762 carem Petrem III. Ruským učinil Manfrediniho šéfem dvorní italské operní společnosti. Po carově smrti ho v této funkci potvrdila i carevna Kateřina II. Veliká. Když však k ruskému carskému dvoru přišel Baldassare Galuppi, byl Manfredini degradován na skladatele baletní hudby do Galuppiho oper a učitele hudby Pavla Petroviče, budoucího cara Pavla I.

V roce 1769 se vrátil do Itálie, usadil se v Bologni. Po dvou nepříliš úspěšných operních pokusech se věnoval instrumentální hudbě.Publikoval několik symfonií a smyčcových kvartet. Nejvýznamnější dílem z toho období je však teoretický spis Regole armoniche, o sieno precetti ragionevoli per apprendere la musica, který vyšel v Benátkách v roce 1775.

Když se Pavel Petrovič stal v roce 1796 carem pozval svého bývalého učitele zpět do Petrohradu. Manfredini přijel do Petrohradu v září 1798. O rok později však však zemřel, aniž se ujal funkce.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Semiramide riconosciuta (libreto Pietro Metastasio, 1760, Petrohrad-Oranienbaum)
  • La musica trionfante (libreto L. Lazzaroni, 1761, Petrohrad)
  • Olimpiade (libreto Pietro Metastasio, 1762 Moskva)
  • Carlo Magno (libreto L. Lazzaroni, 1763 Petrohrad)
  • La finta ammalata (libreto Carlo Goldoni, 1763 Petrohrad)
  • La pupilla (libreto Carlo Goldoni, 1763 Petrohrad)
  • Armida (libreto Iacopo Durandi podle Torquato Tasso: Osvobozený Jeruzalém, 1770 Bologna)
  • Artaserse (libreto Pietro Metastasio, 1772 Benátky)

Kantáty[editovat | editovat zdroj]

  • La pace degli eroi (libreto L. Lazzaroni; Petrohrad 1762)
  • Il consiglio delle muse (libreto Locatelli; Moskva 1763)
  • Le rivali (libreto Lazzaroni; Petrohrad 1765)

Balety[editovat | editovat zdroj]

  • Amour et Psyché (Moskva, 1762)
  • Pygmalion (Petrohrad, 1762)
  • Les amants réchappés du naufrage (Petrohrad, 1766)
  • Le sculpteur de Carthage (Petrohrad, 1766)
  • La Constance recompensée (Moskva, 1767).

Duchovní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Esther (oratorium, Benátky, 1792)
  • Requiem (per l'imperatrice Elisabetta II, Moskva, 1762)
  • Laudate Dominum per soprano, coro e orchestra.

Instrumentální hudba[editovat | editovat zdroj]

  • 6 symfonií (1776)
  • Koncert pro cembalo (1769)
  • 6 smyčcových kvartet (1781)
  • 6 trií pro dvoje housle a basso continuo
  • 6 sonát pro cembalo (1765)
  • 14 preludií pro cembalo

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]