Giuseppe Motta
| Giuseppe Motta | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Christlichdemokratische Volkspartei (CVP) |
| Narození | 29. prosince 1871 Airolo |
| Úmrtí | 23. ledna 1940 (ve věku 68 let) Bern |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Rodiče | Sigismondo Motta |
| Děti | Sigismondo Motta Ricardo Motta Stefania Motta |
| Alma mater | Freiburská univerzita Mnichovská univerzita Univerzita Heidelberg |
| Profese | politik, notář, advokát a diplomat |
| Náboženství | katolicismus |
| Commons | Giuseppe Motta |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Giuseppe Motta (29. prosince 1871 Airolo – 23. ledna 1940 Bern) byl švýcarský politik a diplomat.
Byl synem hoteliéra Sigismonda Motty, člena Velké rady kantonu Ticino. Studoval práva na Freiburské univerzitě, studium dokončil summa cum laude na Ruprechto-Karlově univerzitě v Heidelbergu a pracoval jako notář. Vstoupil do konzervativně zaměřené Křesťansko-demokratické lidové strany, za kterou byl v roce 1899 zvolen poslancem Národní rady. Patřil ke stoupencům modernizace strany, prosazoval udělování azylu politickým uprchlíkům a zavedení poměrného volebního systému. V roce 1911 se stal členem Spolkové rady, jeho zvolení bylo vstřícným krokem vůči italsky hovořícím Švýcarům. V radě zasedal 28 let, v letech 1912 až 1919 byl ministrem financí a v letech 1920 až do své smrti ministrem zahraničí.[1] Pětkrát zastával úřad prezidenta (1915, 1920, 1927, 1932 a 1937).[2] Působil také v dobročinné organizaci Pro Juventute a byl prvním katolíkem ve výboru Mezinárodního červeného kříže.
Byl stoupencem vstupu Švýcarska do Společnosti národů, který byl v roce 1920 schválen v referendu. Vedl švýcarskou delegaci u SN a v letech 1924–1925 byl předsedou Valného shromáždění SN. Byl radikálním antikomunistou a odmítal přijetí Sovětského svazu do Společnosti národů.[3] V roce 1932 byl čestným předsedou Světové konference o odzbrojení v Ženevě. Jako švýcarský ministr zahraničí usiloval z ekonomických a geostrategických důvodů o dobré vztahy s fašistickou Itálií, Švýcarsko proto jako první neutrální stát uznalo italskou anexi Etiopie. V roce 1937 byl nominován na Nobelovu cenu za mír.[4] V Ženevě je po něm pojmenována Avenue Giuseppe-Motta. Ženevský institut pro demokracii a rozvoj uděluje od roku 2004 Medaili Giuseppeho Motty za zásluhy o mír a demokracii.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Motta, Giuseppe [online]. Dodis [cit. 2024-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Giuseppe Motta [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2024-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Hunting for the zeitgeist in the archives [online]. Horizons [cit. 2024-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Nomination archive [online]. The Nobel Prize [cit. 2024-07-09]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giuseppe Motta na Wikimedia Commons - Dizzionario Storico della Svizzera
- Il portale de Governo svizzero
