Georges Brassens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Georges Brassens
Georges Brassens, 1964; foto: Erling Mandelmann
Georges Brassens, 1964; foto: Erling Mandelmann
Základní informace
Rodné jméno Georges Charles Brassens
Narození 22. října 1921
Sète, Francie
Úmrtí 29. října 1981
Saint-Gély-du-Fesc, Francie
Příčina úmrtí rakovina
Místo pohřbení Hřbitov Le Py
Sète
Žánry šanson
Povolání písničkář
Nástroje kytara, zpěv
Aktivní roky 19511981
Vydavatelé Philips, Universal
Ocenění Vincent Scotto Award (1963)
Grand Prix de Poésie (1967)
Premio Tenco
Web [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georges Brassens (22. října 1921 Sète – 29. října 1981 Saint-Gély-du-Fesc) byl francouzský písničkář.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Georges Brassens napsal více než 200 písní. Asi 130 z nich je zaznamenáno v jeho vlastním provedení na sérii 14 dlouhohrajících alb. Dále zhudebňoval a interpretoval také starší francouzské básníky (např. F. Villona, P. Verlaina, V. Huga nebo L. Aragona), za jejichž přímého pokračovatele je považován.

Svými jízlivými texty napadal pokrytectví, upjatost a zpátečnictví francouzské společnosti. Jako člověk se sklonem k anarchistickému hnutí zvlášť s oblibou mířil proti násilí, institucionalizaci a vykonavatelům moci všeho druhu (církev, byrokracie, soud, tisk). Jeho kritika je však nepřímá, často využívá kontrastu, květnatého jazyka a černého humoru. Tak i písně zabývající se pochmurnými tématy vyznívají nakonec vesele.

Tomu napomáhá také jednoduchý, celkovou harmonii podpírající hudební doprovod (většinou pouze doprovodná kytara a kontrabas), převážně durové melodie a Brassensův vlastní přednes.

Brassensovo dílo se dodnes těší výjimečné popularitě. Již za své aktivní kariéry (50.–70. léta) přímo inspiroval celou generaci písničkářů a šansoniérů. Roku 1967 byl vyznamenán Velkou cenou Francouzské akademie za poezii.

Jsou mu věnovány desítky disertačních prací, po celém světě se stále dobře prodávají jeho nahrávky, stále se objevují nové a nové interpretace a – i přes mimořádnou obtížnost – existují překlady jeho písní do více než 20 jazyků.

U nás Brassense překládá a interpretuje především Jiří Dědeček. Věnoval mu EP Špatná pověst (1989), CD Žalozpěv pro lehký holky (1998) a výběr z textů Klejme píseň dokola (1988).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRASSENS, Georges. Klejme píseň dokola. Praha: Panton, 1988. 165 s. Přeložil, životopisem a předmluvou doplnil Jiří Dědeček. Obsahuje 50 vybraných textů v českém překladu.. 
  • HAVRDOVÁ FATHI, Mai. Překlad a recepce francouzského šansonu. Praha, 2011. Diplomová práce. Karlova univerzita, Ústav translatologie. Vedoucí práce Jovanka Šotolová.
  • KOPTA, Pavel. Lov motýlů. Francouzské šansony ve výběru, přebásnění a parafrázích Pavla Kopty. Praha: Odeon, 1980. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]