Massimo Ranieri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Massimo Ranieri
Základní informace
Rodné jménoGiovanni Calone
Jinak zvaný„Massimo Ranieri“
Narození3. května 1951 (72 let)
Neapol
Žánrypop music
Povoláníherec, zpěvák, divadelní herec, filmový herec, televizní herec a nahrávající umělec
Nástrojehlas
VydavateléWarner Music Group
Sony Music
OceněníCena Faraglioni (2019)
velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (2021)
Zlatý glóbus pro nejlepšího nově objeveného herce
Donatellův David za celoživotní mistrovství
Festival Sanremo
Webwww.massimoranieri.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Massimo Ranieri, rodným jménem Giovanni Calone, (* 3. května 1951 Neapol) je italský zpěvák a herec. Zpěvu se věnoval od dětství a již v roce 1964 vydal pod pseudonymem Gianni Rock několik singlů. Později následovala řada dalších nahrávek a několik televizních vystoupení, avšak většího úspěchu se mu dostalo až s příchodem roku 1969, kdy v televizním vystoupení zazpíval píseň „'O Sole Mio“. Téhož roku vydal svou první dlouhohrající desku nazvanou Massimo Ranieri. V roku 1973 se účastnil s písni Chi sará con te Eurovision song contest v Luxemburgu.

K jeho nejslavnějším písním patří především Perdere l’amore, se kterou v roce 1988 vyhrál Festival Sanremo, Se bruciasse la città, Erba di casa mia, Rose rosse či Vent’anni. Na slavný italský hudební festival se vrátil po čtvrt století v roce 2022 s písní Lettera di là dal mare. Odměnou mu byl zisk Ceny kritiky Mii Martini.

Jako herec vystupoval jak v televizi, tak i v divadle a filmu. V roce 2017 získal cenu Premio Tenco.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Premio Tenco a Vinicio Capossela, Camanè e Massimo Ranieri [online]. La Repubblica, 2017-08-08 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Nositelé ceny Premio Tenco
Pro hudebníka
Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022)
Pro kulturní osobnost
Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Massimo_Ranieri&oldid=22602553“