Žanna Bičevská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Žanna Bičevská
Žanna Bičevská, 2009
Žanna Bičevská, 2009
Základní informace
Rodné jméno Жанна Владимировна Бичевская
Narození 17. června 1944 (75 let)
Moskva, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Žánry folk
Povolání zpěvačka
Nástroje kytara
Aktivní roky 1971–dodnes
Ocenění Cena leninského komsomolu
zasloužilý umělec RSFSR
národní umělec RSFSR
Medal of St. Sergius of Radonezh
Web http://www.zhanna-bichevskaya.ru/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žanna Vladimirovna Bičevská (Жанна Владимировна Бичевская, * 17. června 1944, Moskva) je ruská písničkářka.

Absolvovala moskevské Státní učiliště cirkusového a estrádního umění, kde se věnovala hře na akustickou kytaru. Živila se jako učitelka hudby, zpívala s orchestrem Eddieho Rosnera a skupinou Dobry molodcy. Od roku 1973 vystupuje jako sólová zpěvačka doprovázející se na kytaru v tradici ruských bardů. Jejím vzorem byl Bulat Okudžava, z jehož repertoáru převzala řadu skladeb. Sama svůj styl nazývá jako „ruský country-folk“. Úspěšně vystupovala v pařížské Olympii, kde byla srovnávána s Joan Baezovou. Koncertovala také v Československu, např. na festivalu Porta, vystupovala s Jaromírem Nohavicou nebo skupinou Spirituál kvintet.[1]

Její repertoár tvoří lidové písně i zhudebněné texty ruských básníků, v roce 1997 vydala desku písní, které složil náboženský autor Jeromonach Roman. S tím souvisí postupný příklon Bičevské k pravoslaví a nostalgii za carským Ruskem, vedoucí k řadě veřejných vystoupení v konzervativním a protizápadním duchu. V roce 2006 vyvolal skandál videoklip k její skladbě „Мы — русские!“, v němž se záběry ruských vojáků střídaly s úryvky filmu Den nezávislosti zobrazujícími ničení amerických měst.[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Národní umělkyně RSFSR (1988)
  • Premio Tenco (1989)
  • Zlatá medaile Sergeje Radoněžského (1998)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/224484-mick-jagger-zanna-bicevska-je-ostrovem-pravdy/
  2. https://lenizdat.ru/articles/1043488/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]