Georg Gänswein
| Jeho Excelence Mons. Georg Gänswein | |
|---|---|
| Titulární arcibiskup z Urbisaglia Emeritný prefekt papežského domu | |
 Mons. Gänswein čte list od emeritního papeže Benedikta XVI na závěr pohřební mše za kard. Meisnera (2017) | |
| Církev | římskokatolická |
| Jmenování | 7. prosince 2012 |
| Předchůdce | Giuseppe Bertello (Urbisaglia) |
| Heslo | „Testimonium perhibere veritati“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 19. prosince 1982 světitel Oskar Saier |
| Kněžské svěcení | 31. května 1984 světitel Oskar Saier |
| Biskupské svěcení | 6. ledna 2013 světitel Benedikt XVI. 1. spolusvětitel Tarcisio Bertone 2. spolusvětitel Zenon Grocholewski |
| Osobní údaje | |
| Země |  Německo |
| Datum narození | 30. července 1956 (68 let) |
| Místo narození | Ühlingen-Birkendorf, Německo |
| Národnost | německá |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mons. Georg Gänswein (30. července 1956 Ühlingen-Birkendorf) je německý římskokatolický arcibiskup, mezi lety 2012 a 2023 prefekt papežského domu a osobní sekretář Benedikta XVI. V červnu 2024 jej papež František jmenoval apoštolským nunciem v Pobaltí.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Kněžská služba
[editovat | editovat zdroj]Po maturitě studoval teologii ve Freiburgu im Breisgau a v Římě.
19. prosince 1982 byl vysvěcen na jáhna freiburským arcibiskupem metropolitou Oskarem Saierem, který jej také vysvětil 31. května 1984 na kněze.
Poté působil jako farní vikář ve své arcidiecézi a zároveň studoval kanonické právo v Mnichově, kde v roce 1993 získal doktorát. V roce 1994 byl jmenován mons. Saierem vikářem freiburské katedrály a jeho osobním sekretářem. V roce 1995 byl jmenován tehdejším prefektem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Antonio María Javierre Ortasem spolupracovníkem téže kongregace. V roce 1996 přestoupil do Kongregace pro nauku víry na výslovnou žádost tehdejšího prefekta Josepha Ratzingera. Zároveň s tím také dostává katedru kanonického práva na římské Papežské univerzitě Svatého kříže (Pontificia Università della Santa Croce), patřící Opus Dei.
V roce 2000 mu Jan Pavel II. udělil čestný titul kaplan Jeho Svatosti.
Od roku 2003 byl osobním sekretářem kardinála Josepha Ratzingera; po jeho zvolení papežem byl od 19. dubna 2005 potvrzen ve funkci osobního sekretáře. V březnu 2006 mu papež Benedikt XVI. udělil titul prelát Jeho Svatosti.
14. listopadu 2006 se na něho zaměřily satirické protesty několika italských televizních programů, které jeho a papeže Benedikta XVI. kritizovaly.
11. prosince 2010 na Papežské univerzitě Urban provádí slavnostní ceremoniál IX. ročníku Mezinárodní ceny „Giuseppe Sciacca“ a, což je u něho velmi řídké, ujímá se slova, aby pozdravil papeže.
1. prosince 2012 mu mezinárodní asociace „Tu es Petrus“, kterou založil novinář Gianluca Barile a jejímiž čestnými předsedy jsou kardinálové José Saraiva Martins, Kurt Koch a Salvatore De Giorgi, udělila zvláštní cenu „svědectví svatosti“ jako „pozorný, vzácný a blízký spolupracovník na pontifikátu římského biskupa Benedikta XVI.“
Biskupská služba
[editovat | editovat zdroj]
7. prosince 2012 jej papež Benedikt XVI. jmenoval prefektem papežského domu a titulárním arcibiskupem v Urbisaglia[2]; 6. ledna 2013 přijal biskupské svěcení ve svatopetrské bazilice, když na něho vložil ruce týž papež a spolusvětiteli kardinálové Tarcisio Bertone a Zenon Grocholewski.
Když papež Benedikt XVI. rezignoval na svůj úřad římského biskupa, 28. února 2013, zůstal prefektem papežského domu a jeho osobním tajemníkem. Nejdříve zůstal s Benediktem XVI. v papežském letním sídle v Castel Gandolfo, a později se s ním přestěhoval do kláštera Mater Ecclesiae.
31. srpna 2013 jej papež František potvrdil ve funkci prefekta papežského domu.[3]
V polovině června roku 2023 vyšlo najevo, že se Gänswein vrací do své domovské diecéze ve Freiburgu na pokyn papeže Františka.[4]
Biskupská genealogie
[editovat | editovat zdroj]Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[5] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.
- Kardinál Scipione Rebiba
- Kardinál Giulio Antonio Santori
- Kardinál Girolamo Bernerio, O.P.
- Arcibiskup Galeazzo Sanvitale
- Kardinál Ludovico Ludovisi
- Kardinál Luigi Caetani
- Kardinál Ulderico Carpegna
- Kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri degli Albertoni
- Papež Benedikt XIII., O.P.
- Papež Benedikt XIV.
- Papež Klement XIII.
- Kardinál Bernardino Giraud
- Kardinál Alessandro Mattei
- Kardinál Pietro Francesco Galleffi
- Kardinál Giacomo Filippo Fransoni
- Kardinál Antonio Saverio De Luca
- Arcibiskup Gregor Leonhard Andreas von Scherr, O.S.B.
- Arcibiskup Friedrich von Schreiber
- Arcibiskup Franz Joseph von Stein
- Arcibiskup Joseph von Schork
- Biskup Ferdinand von Schlör
- Arcibiskup Johann Jakob von Hauck
- Biskup Ludwig Sebastian
- Kardinál Joseph Wendel
- Arcibiskup Josef Schneider
- Biskup Josef Stangl
- Papež Benedikt XVI.
- Georg Gänswein
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Kirchengliedschaft: vom Zweiten Vatikanischen Konzil zum Codex iuris canonici; die Rezeption der konziliaren Aussagen über die Kirchenzugehörigkeit in das nachkonziliare Gesetzbuch der lateinischen Kirche.. St. Ottilien: EOS-Verlag, 1996. ISBN 3-88096-923-X. (němčina)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georg Gänswein na italské Wikipedii.
- ↑ https://www.vaticannews.va/en/pope/news/2024-06/appointment-ganswein-apostolic-nuncio-lithuania-estonia-latvia.html
- ↑ Nomina del prefetto della Casa Pontificia
- ↑ Conferma dei superiori della Segreteria di Stato e della Casa Pontificia
- ↑ Neobvyklý pokyn papeže Františka. Osobní tajemník Benedikta XVI. se vrátí domů do Německa. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-06-15 [cit. 2023-06-18]. Dostupné online.
- ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg Gänswein na Wikimedia Commons 
Osoba Georg Gänswein ve Wikicitátech- Georg Gänswein na webu The Hierarchy of the Catholic Church (anglicky)
