Geopatogenní zóna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Geopatogenní zóna (případně také patogenní zóna, dráždivá zóna, dračí žíla, Curryho pás, geoanomální zóna) je termín z oblasti psychotroniky a léčitelství, kterým se označují údajné pásy na Zemi se zhoubnými účinky na zdraví. Pojem geopatogenní zóny je ztotožňován s termínem dračí žíla[1], respektive s označením místa, ve kterém se dračí žíla přibližuje k zemskému povrchu či se na něj promítá či z něj vychází (vyvěrá) či vyzařuje.

Ezoterických a hermetologických vysvětlení jak existence tak působení zón je známo velké množství. Pojmem se zabývá geomantie, zkoumající primárně frekvence Země a energetické linie. Za geopatogenní, resp. podobně škodlivou zónu jsou také pokládána místa působení lidských zdrojů tzv. elektromagnetického smogu, včetně zdrojů statické elektřiny.

Historie a původ termínu[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o dračích žílách (geopatogenních zónách) jsou staré více než 4000 let a pocházejí z Číny. Také ve starém Římě či Egyptě existovali nauky o těchto místech.

Jako původce moderní geopatologické teorie bývá uváděn[kdo?] Georges Lakhovsky (* 1869 Rusko, působil ve Francii, † 1942 New York City). Kolem roku 1930 tak označoval místo poruchy frekvence vlnění vydávaného Zemí, které interferuje s obdobnou pulsací buněk živých organismů, včetně elektromagnetického pole živočichů (aury). Jeho teorie předpokládala, že ze Země vychází vibrace o základní frekvenci 8 Hz. Změny frekvence a charakteru vibrací, k nimž dochází v místech, kde je šíření těchto vibrací narušeno, mohou podle této teorie působit na imunitní systém a živých organismů a tím zvyšovat riziko zdravotních poruch nejrůznějšího druhu vlivem interferencí s obdobnými pulzacemi buněk.[2] V letech 1926–1938 napsal Lakhovsky 21 knih, ve kterých se věnoval obdobným tématům. 12. června 1934 byl Lakhovskému udělen patentovým úřadem Spojených států patent na Multiple Wave Oscillator [3]

Čeští skeptici[editovat | editovat zdroj]

Podle Stručného výkladového slovníku českých skeptiků (J. Heřt a kol.) hraje v léčitelství představa o existenci těchto zón významnou roli a jde jen o modernizovanou verzi středověké geomantie, která předpokládá, že na Zemi jsou významná centra a linie. Hypotézy ztotožňující geopatogenní zóny s geologickými zlomy nejsou v souladu se známými fyzikálními projevy geologických zlomů (které nejsou pravidelné, jsou mnohem hrubší a nezpůsobují popisované problémy) a přítomnost geopatogenních zón nelze objektivizovat. Používané metody k jejich zjišťování slovník vysvětluje jako podvědomý ideomotorický pohyb nebo prostý podvod a o samotných geopatogenních zónách předpokládá, že jde jen o výmysl, kterému však věří značné množství osob.[4]

Jiří Grygar vysvětluje:

Když se podíváte na termín geopatogenní zóny, zjistíte, že vlastně nevíme, o čem mluvíme. Jsou to jednorozměrné, dvojrozměrné nebo trojrozměrné útvary? A jaké mají mít vlastnosti? Podle názvu by se mohlo zdát, že jde o nějaké plochy na zemském povrchu, které záporně ovlivňují zdraví lidí, popřípadě zvířat. Tak například z tohoto hlediska je skoro určitě geopatogenní zónou bažina, protože tam se člověk nachladí a případně dostane revma. Jinou takovou zónou by mohly být ledovce, vřídla horké vody a podobně.

Obecné povědomí však považuje za geopatogenní zónu něco, co nelze nijak přesně definovat, ale přitom se její poloha dá určit pomocí proutku či nějaké varianty virgule. To je přirozeně holý nesmysl stejně jako přístroje či různé dečky na „odrušení“ těchto fiktivních patogenních zón. Občas se také setkávám s tvrzením, že se takovéto zóny samovolně stěhují, a proto se „měření“ musí po nějaké době opakovat. To je poměrně rafinovaná cesta, jak se dají z důvěřivých lidí tahat neustále další a další peníze.

Dále tvrdí, že žádná geopatogenní zóna neexistuje, protože neexistuje žádný objektivní způsob, jak dokázat, že něco takového má nějaký vliv na lidské nebo zvířecí zdraví. Napadá i metody detekce, které se používají geopatogenní „odborníci“ jako je proutkaření či virguli, že to nejsou měřící přístroje a jimi vydávané výsledky považuje za absurdní výmysl. Tvrdí, že dva „odborníci“ na geopatogenní zóny nikdy nenaměří stejné výsledky.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GORDON, Stuart. Paranormální jevy - ilustrovaná encyklopedie. Praha a Plzeň : [s.n.], 1997.  
  2. Georges Lakhovsky: Curing Cancer With Ultra Radio Frequencies. Radio News Magazine, 1925 (článek)
    Georges Lakhovsky: The Secret of Life: Electricity, Radiation and Your Body 1929 vyšlo francouzsky, 1935 anglicky
  3. Patent udělený Lakhovskému na vlnový oscilátor (United States Patent Office, 12. 6. 1934), popis zpracován 2. května 1931.
  4. HEŘT, Jiří a kol.. Stručný výkladový slovník českých skeptiků (heslo Geopatogenní zóny) [online]. Český klub skeptiků SISYFOS, 2007-06-09 13:28 CEST, [cit. 2007-11-08]. Dostupné online. (česky) 
  5. Existují (a ohrožují nás) geopatogenní zóny? 21stoleti.cz, Milan Koukal

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FLEISSIG, J.. Zázraky a podvody. Praha : Bohemia, 1995.  
  • KAŠPAR, E.. Jednota českých matematiků a fyziků. Praha : [s.n.], 1994.  
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Alternativní medicína, možnosti a rizika. Praha : Grada, 1995.  
  • PEKÁREK, L.; ROJKO, M.. Geopatogenní zóny a fyzika. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 1991, roč. 36, s. 24-36. ISSN 0032-2423.  
  • PROKOP, O., a kol. Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Praha : Avicenum, 1977.  
  • DE LAFOREST, Roger. Domy, ktoré zabíjajú. Bratislava : Mladé letá, 1994.  
  • SHELDRAKE, Rupert. Sedm experimentů, které by mohly změnit svět. [s.l.] : [s.n.].  
  • SHELDRAKE, Rupert. Morfická rezonance. [s.l.] : [s.n.].  
  • THURNEL-READ, Jane. Geopatogenní zóny kolem nás. [s.l.] : [s.n.].  
  • ŽERT, Vlastimil. Zdravé bydlení I. Olomouc : Fontána, 2000.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]