Friedrich Müller (lingvista)
| Friedrich Müller | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. března 1834 Jemnice |
| Úmrtí | 25. května 1898 (ve věku 64 let) Vídeň |
| Alma mater | Tereziánská akademie ve Vídni (do 1853) Vídeňská univerzita (od 1853) Univerzita v Göttingenu (do 1857) |
| Povolání | jazykovědec, knihovník, vysokoškolský učitel, filolog, etnolog a orientalista |
| Zaměstnavatelé | Císařsko-královská dvorní a státní tiskárna (1856–1858) Vienna University Library (1858–1861) Rakouská národní knihovna (1861–1866) Vídeňská univerzita (od 1866) |
| Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy |
| Příbuzní | Alois Müller (sourozenec) |
| Funkce | korektor (1856–1858) amanuensis (1858–1861) Privatdozent (od 1860) amanuensis (1861–1866) mimořádný profesor (od 1866) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Friedrich Müller (6. března 1834 Jemnice, Rakouské císařství – 25. května 1898, Vídeň) byl rakouský lingvista a etnolog, který zavedl termín hamito-semitské jazyky pro jazykovou rodinu, která se nyní nazývá afroasijské jazyky.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Studoval na univerzitě v Göttingenu, studium dokončil na univerzitě ve Vídni (1853–1857), kde po vystudování působil v letech 1858 až 1866 jako knihovník, později se stal mimořádným a následně i řádným (1869) profesorem srovnávací filologie a sanskrtu. Byl členem Rakouské akademie věd a byl jednou z nejvyšších autorit v oblasti srovnávací filologie a etnologie a v oblasti vztahu mezi těmito vědními obory.
Teorie[editovat | editovat zdroj]
Podle Müllerova třídění jazyků, které převzal Robert Needham Cust, jsou hlavními podskupinami hamitosemitských jazyků: (1) semitské; (2) hamitické; (3) Nuba-Fula; (4) nigerijské nebo černošské jazyky; (5) Bantu a (6) Hottentot-Bushman.[1]
Významný německý zoolog Ernst Haeckel se o Müllerových názorech zmínil, když formuloval svou rasovou teorii o vyšších a nižších rasách:
Kavkazský nebo středomořský člověk (Homo Mediterraneus) byl od nepaměti v čele všech lidských ras coby nejrozvinutější a dokonalý. Obecně se nazývá bělošská rasa, ale protože mezi všemi druhy tohoto druhu je tato kavkazská větev nejméně důležitá, dáváme přednost mnohem vhodnějšímu označení, které navrhl Friedrich Müller, a to Mediterranese; protože nejvýznamnější variace tohoto druhu, které jsou navíc nejvýznamnějšími aktéry v takzvaných „univerzálních dějinách“, poprvé dosáhly rozkvětu právě na březích Středozemního moře. … Pouze tento druh (kromě mongolského) má skutečnou historii; jen on dosáhl takové míry civilizovanosti, která člověka zjevně povyšuje nad ostatní přírodu.[2]
Práce[editovat | editovat zdroj]
Rozsáhle se věnoval komparativní filologii a etnologii a široce publikoval v Mitteilungen der anthropologischen Gesellschaft a Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes, působil také jako editor těchto časopisů. Napsal i několik monografií.
- Reise der österreichischen Fregatte Novara, lingvistická a etnologická část (1867–73)
- Allgemeine Ethnographie (1873)
- Grundriss der Sprachwissenschaft (1876–87) Reprint, 2004 (ISBN 348712047X
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Müller (linguist) na anglické Wikipedii.
- ↑ The Book of Common Prayer among the Nations of the World [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Ernst Haeckel, The History of Creation, (New York: D. Appleton & Co., 1914), II, 429.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Müller na Wikimedia Commons - Friedrich Müller, rakouský filolog v New International Encycloedia
- Friedrich Müller v American Cyclopaedia
- Friedrich Muller v encyklopedii Britannica
