Franz Schoedler
Franz Schoedler | |
---|---|
![]() | |
Generální inspektor pěchoty | |
Ve funkci: 23. října 1911 – 22. ledna 1914 | |
Předchůdce | Marijan Varešanin |
Nástupce | Ernst von Leithner |
Velitel 11. armádního sboru ve Lvově | |
Ve funkci: 12. března 1909 – 23. října 1911 | |
Předchůdce | Karl hrabě Auersperg |
Nástupce | Dezsö Kolossváry |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | generál pěchoty (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1900) |
Narození | 10. ledna 1851 Vídeň |
Úmrtí | 23. května 1928 (ve věku 77 let) Vídeň |
Ocenění | Leopoldův řád, Řád železné koruny |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz Karl Alexander Schoedler (10. ledna 1851 Vídeň – 23. května 1928 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1871, byl štábním důstojníkem u různých jednotek pěchoty po celé monarchii. V letech 1909–1911 byl velitelem 11. armádního sboru v Haliči a v roce 1910 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty. V závěru kariéry zastával funkci generálního inspektora pěchoty (1911–1914), aktivní službu opustil krátce před začátkem první světové války.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rodiny důstojníka. Základní vzdělání získal v Linzi, v letech 1867–1871 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, kde byl ve stejném ročníku s pozdějším dlouholetým náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem.[1] Do armády vstoupil v roce 1871 jako poručík k 14. pěšímu pluku v Linzi,[2] později strávil rok u 10. pěší brigády v Olomouci.[3] V letech 1874–1876 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegscchule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.[4] Vystřídal službu ve Vídni a v Pljevlji, již v roce 1880 byl povýšen na kapitána a přidělen k vrchnímu velení armády ve Vídni.[5] Zúčastnil se potlačení povstání v Dalmácii (1882), krátce působil jako štábní důstojník u 10. armádního sboru v Brně. Poté znovu sloužil v Olomouci, kde byl štábním důstojníkem 5. pěší divize[6] další roky strávil u různých jednotek v Tyrolsku nebo Sedmihradsku. V roce 1888 byl povýšen na majora a pět let působil jako pedagog na Válečné škole.[7] Mezitím byl povýšen na podplukovníka (1891).[8] V roce 1894 dosáhl hodnosti plukovníka[9] a šest let působil jako velitel 31. pěšího pluku v Sibiu (1894–1900).[10]
V roce 1900 byl povýšen do hodnosti generálmajora[11] a v letech 1900–1905 byl velitelem 9. pěší brigády v Olomouci.[12] V roce 1905 se vrátil do Sibiu jako velitel 16. pěší divize a téhož roku obdržel hodnost polního podmaršála.[13] V letech 1909–1911 byl velitelem 11. armádního sboru,[14][15] respektive zemským velitelem pro oblast východní Haliče a Bukoviny se sídlem ve Lvově.[16] K datu 1. května 1910 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.[17] V roce 1911 byl povolán do Vídně ve funkci generálního inspektora pěchoty.[18][19] Z aktivní služby odešel ještě před první světovou válkou v lednu 1914,[20] formálně byl v armádě penzionován až k datu 1. ledna 1919.[21]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[22] Od roku 1910 byl čestným majitelem 30. pěšího pluku dislokovaného ve Lvově.[23][24] Během vojenské služby získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i zahraničí.[25]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]Válečná medaile (1882)
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1893)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1896)
Řád železné koruny III. třídy (1898)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1907)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1911)
Řád železné koruny II. třídy (1912)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]rytířský kříž Řádu italské koruny (Itálie)
komandérský kříž Řádu meče (1899, Švédsko)
velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (1912, Bavorsko)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SVOBODA, Johan: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 54–56 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1872; Vídeň, 1872; s. 234 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1877; Vídeň, 1876; s. 150 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 148 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 91, 158 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 155 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 177, 849 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 177 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 141, 366 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1900; Vídeň, 1900; s. 260 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1901; Vídeň, 1900; s. 157 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 277 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königlicher Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 143, 163 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 152 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 309 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 4 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 300 dostupné online
- ↑ GLAISE, Edmund: Ein General im Zwielicht: K.u.K. Generalstabsoffizier und Historiker, 1980; s. 247 ISBN 3-205-08740-2 dostupné online
- ↑ Služební postup Franze Schoedlera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 166 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online
- ↑ 30. pěší pluk na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 30 in: Schematismus des Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 438 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Schoedlera in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 304 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 279–280 (heslo Franz Schoedler) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Tajní radové
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Řádu meče
- Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny
- Narození 10. ledna
- Narození v roce 1851
- Narození ve Vídni
- Úmrtí 23. května
- Úmrtí v roce 1928
- Úmrtí ve Vídni