Přeskočit na obsah

František Vlasák

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
RNDr. František Vlasák
místopředseda
1. a 2. vlády Petra Pitharta
Ve funkci:
6. února 1990 – 31. května 1991
ministr energetiky ČSR
Ve funkci:
30. května 1955 – 8. ledna 1958
Předseda vládyViliam Široký
Předchůdceministerstvo zřízeno
NástupceAntonín Pospíšil
ministr dopravy (a spojů) ČSR/ČSSR
Ve funkci:
8. ledna 1958 – 5. ledna 1963
Předseda vládyViliam Široký
PředchůdceAntonín Pospíšil
NástupceFrantišek Vokáč
ministr ČSSR
předseda Státní komise pro techniku
Ve funkci:
20. září 1963 – 8. dubna 1968
Předseda vládyJozef Lenárt
ministr ČSSR
předseda Státní plánovací komise
Ve funkci:
8. dubna 1968 – 30. dubna 1968
Předseda vládyOldřich Černík
ministr (národohospodářského) plánování ČSSR
Ve funkci:
30. dubna 1968 – 27. září 1969
Předseda vládyOldřich Černík
Předchůdceministerstvo zřízeno
NástupceMiloslav Hruškovič
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození30. srpna 1912
Libušín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. října 2005 (ve věku 93 let)
ČeskoČesko Česko
PříbuzníLenka Dolanská Vlasáková (vnučka)[1]
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profeseekonom
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Vlasák (30. srpna 1912 Libušín – 2. října 2005[2]) byl český a československý ekonom a politik KSČ, od 50. let ministr vlád Československa, v době pražského jara představitel reformního proudu v KSČ, za normalizace pronásledován, po sametové revoluci místopředseda vlády České republiky a autor nerealizovaného alternativního scénáře ekonomické reformy.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Před válkou zasedal v předsednictvu družstva Včela. Krátce působil jako středoškolský učitel v Praze a roku 1950 nastoupil jako chemik do Státního geologického ústavu v Praze.[3][4]

Pak trvale působil v centrálních vládních úřadech. Do roku 1952 zastával funkci náměstka předsedy Ústředí výzkumu technického rozvoje, do roku 1955 náměstka ministra – předsedy Státního úřadu plánovacího. Od května 1955 do ledna 1958 byl ministrem energetiky v druhé vládě Viliama Širokého a od ledna 1958 do ledna 1963 ministrem dopravy v této vládě i v následující třetí vládě Viliama Širokého. Od září 1963 do dubna 1968 zastával post ministra – předsedy Státní komise pro techniku ve vládě Jozefa Lenárta. Na vysokých vládních postech se udržel i během pražského jara, kdy se jako představitel reformního proudu v KSČ stal v dubnu 1968 ministrem – předsedou Státní plánovací komise v československé první vládě Oldřicha Černíka, v níž navíc působil jako ministr národohospodářského plánování. Toto portfolio i udržel i v následující druhé vládě Oldřicha Černíka do září 1969 (nyní oficiálně jako ministr plánování).[3][4][5]

Angažoval se i ve stranických funkcích. XI. sjezd KSČ a znovu XIII. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Z ÚV KSČ byl vyloučen 26. září 1969.[6] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“.[7] V té době byl odstaven z politických a veřejných funkcí a roku 1970 vyloučen z KSČ.[8]

Do vrcholné politiky se vrátil po sametové revoluci v únoru 1990 jako místopředseda vlády České republiky (první a druhá vláda Petra Pitharta. Tuto funkci zastával do května 1991.[9][10][11] V této době vedl tým ekonomů s cílem navrhnout alternativní strategie ekonomických reforem.[12] Tato koncepce ale nezískala podporu a transformace československé ekonomiky probíhala podle koncepce lidí okolo Václava Klause.[13]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Záhlaví : Vlasák, František, 1912-2005 [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  3. ↑ a b Životopisy členů nové vlády ČSSR. Rudé právo. Duben 1968, roč. 48., čís. 100, s. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ a b František Vlasak [online]. munzinger.de [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 612–615. 
  6. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Seznam osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice ústředním výborem KSČ [online]. totalita.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ František Vlasák [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ Vláda Josefa Korčáka V. (Adamce, Pitry, Pitharta) (18.06.1986 - 29.06.1990) [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vláda Petra Pitharta (29.06.1990-02.07.1992) [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/predsedn/usneseni/ue405.htm
  12. ↑ "Naděje se vzdát neumím": Rozčarování aneb jak to bylo v Listopadu [online]. blisty.cz [cit. 2012-09-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ Nejsem vynálezcem, spíš zahradníkem, říká Miloš Pick. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-20. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Druhá vláda Petra Pitharta
Předseda vlády
Petr Pithart (jmenován 29. června 1990, OF, později OH)
Členové v den jmenování vlády
29. června 1990
Milan Lukeš (místopředseda vlády, OF, později OH) • František Vlasák (místopředseda vlády - demise 31. května 1991, OF, později OH) • Antonín Baudyš (místopředseda vlády, KDU-ČSL) • Karel Špaček (financí, OF, později OH) • Leon Richter (spravedlnost – demise 2. ledna 1992, nestraník, později OH) • Bedřich Moldan (životního prostředí – demise 24. ledna 1991, OF) • Jan Vrba (průmyslu, nestraník, později OH) • Vlasta Štěpová (obchodu a cestovního ruchu, OF, později OH) • Bohumil Kubát (zemědělství a výživa, OF, později ODA) • Petr Vopěnka (školství, mládeže a tělovýchovy, KDS) • Tomáš Hradílek (vnitro – demise 14. listopadu 1990, OF) • Milan Horálek (práce a sociálních věcí, OF) • Martin Bojar (zdravotnictví, nestraník) • Milan Uhde (kultury, OF, později ODS) • Ludvík Motyčka (výstavba a stavebnictví – zrušeno 31. prosince 1990, KDU-ČSL) • Bohumil Tichý (státní kontroly – demise 20. června 1991, HSDMS) • Tomáš Ježek (bez portfeje; správy národního majetku a privatizace, OF, později ODA) • Karel Dyba (bez portfeje; hospodářskou politiku a rozvoj, OF, později ODS) • Miroslav Grégr (bez portfeje; strojírenství a elektrotechniky – zrušeno 31. prosince 1990, nestraník) • Jaroslav Šabata (bez portfeje, OF, později OH)
Členové jmenovaní později
14. listopadu 1990
Tomáš Sokol (vnitro, OF, později OH)
24. ledna 1991
Ivan Dejmal (životní prostředí, KDS)
1. června 1991
Jan Stráský (místopředseda vlády, ODS)
20. června 1991
Igor Němec (státní kontroly, ODS)
24. ledna 1992
Jiří Novák (spravedlnost, ODS)
Ministři dopravy Československa
Druhá republika (1938–1939)
Ministři dopravy poválečného Československa (1945–1968)
Federální ministři dopravy Československa (1969–1992)
Ministři techniky Československa
Ministři techniky poválečného Československa (1946–1968)
Federální ministři pro technický a investiční rozvoj Československa (1969–1990)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Vlasák&oldid=24136996“