František Ventura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Ventura
Narození27. října 1895
Cerekvice nad Loučnou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. prosince 1969 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníparkurový jezdec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Jezdectví na LOH
zlato LOH 1928 parkurové skákání

František Ventura (27. října 1895, Cerekvice nad Loučnou[1][2][pozn 1] – 2. prosince 1969, Praha) byl československý sportovec, jezdec na koni.

Život[editovat | editovat zdroj]

Během první světové války sloužil jako hulánský důstojník, po válce absolvoval jezdeckou školu v Saumuru.[3] Poté se věnoval výchově mladé generace jezdců a také sportovní kariéře. Patřil do silné generace armádních jezdců s Rudolfem Poplerem a dalšími. V rámci studií se ještě věnoval i dostihům, ale od vítězství ve Velké ceně v pražské Chuchli v roce 1922 se soustředil na parkur.[4] Uspěl v mnoha mezinárodních závodech v zahraničí (Vídeň, Berlín, Varšava, Nice, Řím).[3]

Na Letních olympijských hrách v roce 1928 vyhrál se svým koněm Eliotem parkur. Při olympijské soutěži se jim jako jediným podařilo bezchybně zdolat obávanou 1,6 m vysokou a 2 m širokou překážku – velký oxer.[5] Všechna kola parkuru dokončili bez jediného trestného bodu a porazili tak Francouze Pierra Bertrana de Balanda a Švýcara Charlese-Gustava Kuhna.

Tento výkon dodnes dokázali na olympijských hrách napodobit jen dva jezdci; Němci Alwin Shockemöhle s koněm Warwick na olympiádě v Montrealu 1976 a Ludger Beerbaum s Classic Touch v Barceloně 1992.[6]

Ještě před olympijskými hrami s Eliotem vytvořili i český rekord ve skoku mohutnosti 183 cm.[2] Eliot byl za druhé světové války okupanty utracen.

Ventura ukončil sportovní jezdeckou kariéru v roce 1930 po úrazu na závodech v Nice,[2] tehdy v hodnosti štábního kapitána, ale v roce 1936 se znovu zúčastnil olympijských her, tentokrát jako rozhodčí na hrách v Berlíně.[3]

Po mnichovském diktátu a znovu po nástupu komunistického režimu byl Ventura penzionován, končil s hodností plukovníka.[3] Po nuceném odchodu z armády těžko hledal místo, vystřídal řadu ne vždy důstojných zaměstnání.[5]

Zemřel v roce 1969.

Památka[editovat | editovat zdroj]

Jeho jezdecký portrét vytvořil v roce 1930 František Zuska. V roce 2009 byla na jeho rodném domě v Cerekvici nad Loučnou odkryta pamětní deska,[7] v Pardubicích je po něm pojmenována ulice na sídlišti u Svítkova.[2][8]

V září 2009 proběhl na Pardubickém dostihovém závodišti exhibiční závod kombinující jezdecký parkur a překážkové dostihy, v němž postavy Ventury a Poplera ztvárnili jezdec-olympionik Jaroslav Hatla a několikanásobný vítěz Velké pardubické Josef Váňa.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Často uváděno nepřesné místo narození Vysoké Mýto. Např. Kössl: Ventura František. Viz též: Křepelka, Malinovský: Tisíc skoků pro Františka Venturu v Lysé.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Ventura na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Historie [online]. Cerekvice nad Loučnou. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d BURDOVÁ, Michaela. František Ventura a ti druzí. Equichannel [online]. 2012-07-14. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d KÖSSL, Jiří. Ventura František. In: Kdo byl kdo : Naši olympionici. Praha: Libri, 1999. S. 333–334.
  4. ↑ a b KOREL, Dušan. Odveta souboje Ventura versus Popler skončila 1:1. Jezdectví [online]. 2009-09-07. Dostupné online. 
  5. ↑ a b HRON, Lukáš. Kavalír Ventura zkrotil divocha, pak i těžký skok. iDNES [online]. 2008-06-26 [cit. 2008-06-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ HTTPS://WWW.FACEBOOK.COM/MARTIN.KA.1690. Ventura, František : V. Valka.cz [online]. 2010-10-11 [cit. 2023-05-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ KŘEPELKA, Jiří; MALINOVSKÝ, Josef. Tisíc skoků pro Františka Venturu v Lysé. EquiTV [online]. [2014-03-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Ulice Františka Ventury [online]. Parpedie: Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka, [2014]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Olympijské kruhy Olympijští vítězové v jezdectví (jednotlivci)
Drezúra
Carl Bonde (1912) • Janne Lundblad (1920) • Ernst Linder (1924) • Carl Friedrich von Langen-Parow (1928) • Xavier Lesage (1932) • Heinz Pollay (1936) • Hans Moser (1948) • Henri Saint Cyr (1952) • Henri Saint Cyr (1956) • Sergej Filatov (1960) • Henri Chammartin (1964) • Ivan Kizimov (1968) • Liselott Linsenhoffová (1972) • Christine Stückelbergerová (1976) • Elisabeth Theurerová (1980) • Reiner Klimke (1984) • Nicole Uphoffová (1988) • Nicole Uphoffová (1992) • Isabell Werthová (1996) • Anky van Grunsvenová (2000) • Anky van Grunsvenová (2004) • Anky van Grunsvenová (2008) • Charlotte Dujardinová (2012) • Charlotte Dujardinová (2016) • Jessica von Bredow-Werndl (2020)
Parkurové skákání
Aimé Haegeman (1900) • Jean Cariou (1912) • Tommaso Lequio di Assaba (1920) • Alphonse Gemuseus (1924) • František Ventura (1928) • Takeiči Niši (1932) • Kurt Hasse (1936) • Humberto Mariles (1948) • Pierre Jonquères d'Oriola (1952) • Hans Günter Winkler (1956) • Raimondo D'Inzeo (1960) • Pierre Jonquères d'Oriola (1964) • William Clark Steinkraus (1968) • Graziano Mancinelli (1972) • Alwin Schockemöhle (1976) • Jan Kowalczyk (1980) • Joseph Fargis (1984) • Pierre Durand (1988) • Ludger Beerbaum (1992) • Ulrich Kirchhoff (1996) • Jeroen Dubbeldam (2000) • Rodrigo Pessoa (2004) • Eric Lamaze (2008) • Steve Guerdat (2012) • Nick Skelton (2016) • Ben Maher (2020)
Jezdecká všestrannost
Axel Nordlander (1912) • Helmer Mörner (1920) • Adolph Dirk van der Voort van Zijp (1924) • Charles Pahud de Mortanges (1928) • Charles Pahud de Mortanges (1932) • Ludwig Stubbendorff (1936) • Bernard Chevallier (1948) • Hans von Blixen-Finecke (1952) • Petrus Kastenman (1956) • Lawrence Morgan (1960) • Mauro Checcoli (1964) • Jean-Jacques Guyon (1968) • Richard Meade (1972) • Edmund Coffin (1976) • Federico Euro Roman (1980) • Mark Todd (1984) • Mark Todd (1988) • Matthew Ryan (1992) • Blyth Tait (1996) • David O'Connor (2000) • Leslie Law (2004) • Hinrich Romeike (2008) • Michael Jung (2012) • Michael Jung (2016) • Julia Krajewski (2020)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Ventura&oldid=23479422“