František Stejskal-Lažanský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Stejskal-Lažanský
Narození 13. dubna 1844
Dačice
Úmrtí 14. července 1887 (ve věku 43 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Stejskal-Lažanský (13. dubna 1844 Dačice[1]14. července 1887 Stein, Kremže, Dolní Rakousy[2]), uváděný i s příjmením Steyskal, byl český novinář, spisovatel a překladatel. Působil jako redaktor a vydavatel tisku v Praze, Plzni a Vídni. Roku 1884 neúspěšně kandidoval do moravského zemského sněmu. Z nedostatku peněz se opakovaně dopouštěl finančních nesrovnalostí. Roku 1886 byl za podvody a zpronevěry páchané zejména na vídeňských Češích odsouzen k pěti letům odnětí svobody; zemřel ve vězení.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 13. dubna[1] 1844[3] jako nejstarší syn moravského vlasteneckého učitele Jana Vlastimila Stejskala (Steyskala) (1816—1868), který v té době působil v Dačicích. Otec byl v roce 1848 veřejně činný — přispíval do českojazyčných novin a časopisů, redigoval učitelskou přílohu listu Vídeňský posel a v říjnu téhož roku zorganizoval sjezd asi tří set moravských a slezských pedagogů ve Slavkově u Brna. Ačkoliv většinu života prožil s rodinou v bídě a nakonec zemřel vyčerpaný na tuberkulózu, jeho buditelská činnost silně ovlivnila jeho potomky — především Františka, který se v řadě ohledů vydal v jeho stopách.[4]

František Stejskal absolvoval gymnázium a pedagogický kurs.[5] Byl velmi dobrým studentem a podle přání otce se měl stát učitelem; mnohem víc ho ale lákala profese novináře a spisovatele — k nelibosti rodičů, kteří se obávali, že si psaním nezajistí existenci. Jednou byl při své novinářské cestě po Moravě dokonce zatčen jako pruský špión a od hrozícího zastřelení ho zachránila až otcova intervence. Na přání rodičů se nakrátko podvolil, ale po otcově smrti definitivně opustil školství a naplno se zaměřil na žurnalistiku.[3]

Do časopisů přispíval nejpozději od roku 1867.[6] V letech 1868—69 redigoval Plzeňské noviny;[7] v Plzni pro ně společně s Františkem Kohoutem založil novou knihtiskárnu.[8] Roku 1870 byl list přejmenován na Český lev.[9] Za obsah uveřejněných článků byl opakovaně stíhán. Například 12. prosince 1870 byl postaven před soud za urážku císařovny Alžběty; porota ho ale zprostila viny.[5] O den později byl obžalován jeho redakční kolega Josef Kummer za jiný článek, týkající se prusko-francouzské války; i ten na základě výroku poroty vyvázl bez trestu.[10] Další soudní spor vyhrál Stejskal 17. prosince. V té době však již v Českém lvu nepůsobil, ale redigoval časopis Prapor svobody[11] a přispíval jako korespondent do vídeňského časopisu Slovanská Lípa. Zřejmě z důvodu konkurenčního boje se přitom dostal s novým vedením Českého lva do sporu — zaslal jim dopis, který považovali za urážlivý, a nepřímo vyzýval duchovní k bojkotu tohoto údajně bezbožného časopisu.[12] Praporu svobody vyšla jen tři čísla a počátkem roku 1871 pro nedostatek odběratelů zanikl.[13]

Roku 1870 publikoval ve Vídni rovněž edici nenáročných románů Přítel lidu čili Lidumil;[14] za nezaplacení inzertních poplatků (daní) byl v září 1872 odsouzen k osmi dnům vězení.[15]

V letech 1873-76 vydával list Český lev - pražské noviny předměstské[16] (s předchozím plzeňským titulem se shodovaly jen názvem; plzeňský Český lev byl r. 1872 přejmenován zpět na Plzeňské noviny).[17] Na podzim 1874 byl v Třemošné u Plzně zatčen a odsouzen jeho kolportér, který se při kontrole vykázal neplatným oprávněním. Vystavil mu jej Stejskal proti kauci 30 zlatých, ačkoliv na to mělo právo jen místodržitelství.[18] Roku 1876 byl Stejskal jako redaktor tohoto listu odsouzen za zpronevěru na dva měsíce, protože třem propouštěným zaměstnancům nevrátil předem složenou kauci.[19]

V 80. letech působil jako český redaktor ve Vídni. Roku 1884 kandidoval v Dačicích do moravského zemského sněmu,[20] ale těsně před volbami odstoupil.[21]

Zápasil s finančními problémy. Byl ochoten porušovat zákony, aby zachránil svůj český vídeňský časopis Lev.[3] V říjnu 1885 byl zatčen kvůli zpronevěře peněžní sbírky na vybudování českého divadla ve Vídni.[22] 9. února 1886 byl za zpronevěření kaucí a různé podvody, které páchal převážně na komunitě vídeňských Čechů, odsouzen k pěti letům těžkého žaláře.[23] Zemřel na tuberkulózu 14. července 1887[3] ve věznici v dolnorakouském Steinu[24] (dnes část města Krems an der Donau).[25] Ve Vídni po něm zbyly dvě děti, syn a dcera.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Samostatně vyšly tyto práce:[26]

  • Povídky dějepisné (1867)
  • Věnec slávy žen slovanských (1868)
  • Povídky cizokrajné dle skutečných událostí (1869), podle francouzského originálu
  • Svatoplukovci (1869), libreto pro Karla Šebora[27]

Překlady:

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SOA Třeboň, Matrika narozených Dačice 1783-1855, kniha 5, s. 450. Dostupné online
  2. Diözesenarchiv St. Pölten, Sterbebuch Stein/Donau 03/08, s. 176. Dostupné online (odkaz vede na titulní stranu)
  3. a b c d e f g ZEMANOVÁ, Veronika. Marie Stejskalová, život a dílo ženy na přelomu 19. a 20. století. Magisterská diplomová práce. Brno, Masarykova univerzita 2013. Kapitola 2.1 Rodinné vztahy, s. 10—12. Dostupné online.
  4. ZEMANOVÁ, Veronika. Marie Stejskalová, život a dílo ženy na přelomu 19. a 20. století. Magisterská diplomová práce. Brno, Masarykova univerzita 2013. Kapitola 2.2.1 Jan Vlastimil Stejskal, s. 13—16. Dostupné online.
  5. a b Prvé přelíčení „Českého Lva“ před porotou plzeňskou. Český lev. 1870-12-15, roč. 6, čís. 113, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-02-20].  
  6. Hledání Ječmínka. Květy, 25.04.1867, roč. 2, č. 17, str. 202. Dostupné online.
  7. Zmínku o tom viz Tábory lidu v Čechách. 04.07.1869, Budivoj, roč. 5, č. 53, str. 4. Dostupné online.; viz též přehled v databázi NK ČR.
  8. Viz Plzeňské listy, 01.01.1904, č. 1, str. 2. Dostupné online pouze v prostorách NK ČR; útržek textu možno zobrazit zadáním hesla „Stejskal“ do vyhledávání v aktuálním výtisku. Viz též inzerát této tiskárny v Národních listech z 15.12.1869, roč. 9, č. 346, s. 6. Dostupné online.
  9. Našim čtenářům. Český lev. 1870-02-22, roč. 6, čís. 1, s. 1. Dostupné online [cit. 2014-02-20].  
  10. Druhé přelíčení „Českého Lva“ před porotou plzeňskou. Český lev. 1870-12-15, roč. 6, čís. 113, s. 1. Dostupné online [cit. 2014-02-20].  
  11. Včerejší přelíčení proti listu našemu. Český lev. 1870-12-18, roč. 6, čís. 114, s. 3. Dostupné online [cit. 2014-02-20].  
  12. Listárna redakce. Český lev. 1870-10-13, roč. 6, čís. 95, s. 3. Dostupné online [cit. 2014-02-20].  
  13. Zprávy místní a venkovské. Český lev. 1871-01-29, roč. 7, čís. 9, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-02-20].  
  14. Písemnictví a umění. Beseda učitelská, 23.02.1871, roč. 3, č. 8, str. 93. Dostupné online.
  15. Nová obžaloba pro podvod a zpronevěření. Průmyslník, 12.12.1872, roč. 4, č. 12, str. 339. Dostupné online.
  16. Viz Český lev 1873-76 v katalogu NK ČR.
  17. Viz Plzeňské noviny (1872-76) v NK ČR.
  18. Zvláštní švindl s kolporterstvím. Plzeňské noviny. 1874-11-22, roč. 1874, čís. 94, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-02-20].  
  19. Redaktor odsouzen. Pražský deník, 06.02.1876, roč. 11, č. 29, str. 2. Dostupné online.
  20. Z Dačic. Moravská orlice, 20.06.1884, roč. 22, č. 141, str. 2. Dostupné online.
  21. Volby do sněmu. Kroměřížské noviny, 24.06.1884, roč. 1, č. 32, str. 1. Dostupné online.
  22. Stejskal-Lažanský zatčen. Národní politika, 14.10.1885, roč. 3, č. 282, s. 2. Dostupné online.
  23. Pověstný Stejskal-Lažanský. Národní politika, roč. 4, č. 41, s. 2. Dostupné online.
  24. Zemřel v trestnici. Národní listy, 19.07.1887, roč. 27, č. 196, s. 2. Dostupné online.
  25. Viz např. Justizanstalt Stein v německé Wikipedii.
  26. Podle seznamu prací v NK ČR, není-li uvedeno jinak.
  27. Svatoplukovci. Naše listy. 1869-01-20, roč. 1869, čís. 20, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-02-20].  
  28. Umění a literatura. Světozor. 1868-10-02, roč. 2, čís. 40, s. 385. Dostupné online [cit. 2014-02-20].  
  29. Divadla. Pražský denník. 1872-08-06, roč. 7, čís. 186, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-02-20].