Adolf Fischhof

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf Fischhof
Adolf Fischhof, r. 1848
Adolf Fischhof, r. 1848
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Stranická příslušnost
Členstvíněmecká liberální levice
němečtí autonomisté (Ústavní strana)
Narození8. prosince 1816
Budín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. března 1893
Emmersdorf
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníStarý židovský hřbitov ve Vídni
Alma materVídeňská univerzita
CommonsAdolf Fischhof
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Fischhof (8. prosince 1816 Budín – 23. března 1893 Emmersdorf[1]) byl rakouský lékař, publicista a politik německé národnosti a židovského původu, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu; představitel umírněné liberální levice.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z židovské rodiny.[2] V letech 1829–1834 studoval na piaristickém gymnáziu v Pešti. Potom navštěvoval kurzy filozofie a od roku 1836 studoval medicínu na Vídeňské univerzitě. V roce 1845 promoval. V roce 1846 získal též titul magistra porodnictví. V roce 1848 nastoupil jako sekundář do všeobecné nemocnice.[1]

Během revolučního roku 1848 se pak zapojil do politického dění. Již 13. března 1848 pronesl projev na veřejné schůzi ve vídeňském Landhausu na Herrengasse. Zde formuloval prvotní požadavky liberální opozice: svobodu náboženskou, tiskovou a liberální školský systém.[2] Byl členem akademické legie a velitelem jejího zdravotnického sboru. Do 17. července 1848 byl předsedou bezpečnostního výboru. Od 2. července do 20. prosince vedl s titulem ministerského rady referát hygieny na ministerstvu vnitra. Cestoval do Haliče s cílem řešit tamní epidemii cholery.[1] Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Vídeň v Dolních Rakousích. Uvádí se jako doktor lékařství.[3] Patřil ke sněmovní levici.[4] Byl členem parlamentního ústavního výboru.[1] Na konci roku 1848 se na sněmu odehrávaly debaty o finálním znění návrhu ústavy, přičemž pozice německé liberální levice a českých poslanců se sbližovaly a Fischhofovy návrhy se tak výrazněji neodlišovaly od návrhu, které předkládal František Ladislav Rieger.[5]

Po rozpuštění sněmu byl trestně stíhán a zatčen, ale obvinění bylo staženo a on mohl působit apoliticky jako lékař ve Vídni. V roce 1856 kvůli onemocnění hlavy podnikl několik léčebných cest do západní Evropy. Teprve v roce 1867 byl plně amnestován a obnovena jeho občanská práva. Předseda předlitavské vlády Alfred Potocki mu nabídl místo v kabinetu, ale Fischhof odmítl. Působil nadále jako vlivný politický publicista, zaměřoval se na otázky ústavního a národnostního charakteru. Byl stoupencem federativního uspořádání monarchie. Jeho základem měly být historické země, ale vnitřně decentralizované. Významnou roli by tak v chodu státu hrály zemské sněmy a okresní zastupitelstva.[1] Už roce 1861 publikoval (spolu s Josephem Ungerem) studii nazvanou Zur Lösung der ungarischen Frage, ve které předznamenal dualistické státoprávní řešení v podobě rakousko-uherského vyrovnání.[6] V rámci bloku německých liberálů (Ústavní strana) tvořil skupinu tzv. autonomistů. V roce 1866, když po prusko-rakouské válce vrcholily debaty o státoprávním uspořádání monarchie, navrhli autonomisté Fischhof a Moritz von Kaiserfeld neformální jednání politických zástupců všech národností monarchie s cílem dospět ke smíru. Česká reprezentace se snažila tuto iniciativu využít. Centralistické křídlo německorakouských liberálů (Eduard Herbst) ale takové řešení odmítlo.[7]

V roce 1875 se přestěhoval do Emmersdorfu v Korutanech. Zde roku 1878 hostil vyjednávání s českými liberálními politiky.[1] Šlo o takzvané Emmersdorfské memorandum. Toho roku se totiž staročeši i mladočeši dohodli na ukončení pasivní rezistence a společném aktivním postupu na rakouské politické scéně. Předák českých liberálů František Ladislav Rieger tehdy uvažoval o nějaké dohodě s německými liberály. Emmersdorfské memorandum, které signoval Fischhof a dojednával s Riegrem šéfredaktor liberálního listu Neue Freie Presse Michael Etienne, nastínilo možnost spolupráce německorakouských a českých liberálů a splnění některých českých autonomistických požadavků. Zamýšlená koalice ale nakonec nebyla realizována. Na potenciálně silný česko-německý liberální blok se s podezřením díval císař a nepodařilo se překonat centralistické tendence některých německých liberálních předáků. Rieger nakonec uzavřel dohodu s konzervativním německorakouským blokem okolo Eduarda Taaffeho.[8]

V roce 1882 vystoupil Fischhof s projevem ve Vídni při založení Německé lidové strany. Po neúspěchu tohoto projektu sjednocené liberální politické formace se opět stáhl z aktivního politického dění.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Fischhof, Adolf (1816-1893), Arzt, Abgeordneter und politischer Fachschriftsteller, s. 325. (německy) 
  2. ↑ a b 1848 - erster Schritt zur Israelitischen Kultusgemeinde [online]. wien.gv.at [cit. 2014-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-06. (německy) 
  3. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  4. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  5. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 73. 
  6. ↑ Wistrich, Robert: Laboratory for World Destruction, Germans and Jews in Central Europe [online]. books.google.cz [cit. 2013-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 213. 
  8. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 324–325. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Fischhof&oldid=21974454“