František Krejčí (architekt)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Krejčí
F. A. Krejčí (kolem roku 1960)
F. A. Krejčí (kolem roku 1960)
Narození14. května 1908
Brno
Úmrtí12. prosince 1981 (ve věku 73 let)
Praha
Povoláníarchitekt, urbanista a památkář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Alois Krejčí (14. května 1908 Brno[1] – 12. prosince 1981 Praha) byl český architekt.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

František A. Krejčí patřil k brněnské meziválečné architektonické avantgardě, ovlivněné funkcionalismem a dalšími moderními uměleckými směry. Architekturou a urbanismem se vždy zabýval v širších souvislostech výtvarného umění, životního stylu a prostředí. Věnoval se také teorii architektury a estetice, výstavnictví, designu, malbě, scénografii.[2][3]

Většinu svého života žil a působil v Brně. Tam absolvoval školní léta, nejprve na 1. české státní reálce (Antonínská 3), od roku 1923 na Vyšší odborné škole stavitelské. Po vysokoškolském studiu se stal jedním z prvních absolventů odboru architektury na České vysoké škole technické v Brně, až do 70. let se přátelil se svým profesorem Jiřím Krohou.[4] V roce 1937 navštívil Světovou výstavu v Paříži, která jeho tvorbu významně ovlivnila. V období 1935–1940 realizoval v Brně řadu svých projektů ve stylu "bílého funkcionalismu", především menší činžovní domy, které jsou s odstupem let oceňovány jako trvalá součást brněnské meziválečné architektonické moderny.[5] Pro jeho tvorbu bylo typické důsledné promýšlení estetického účinku exteriérů a detailní propracování funkčních vazeb interiérů. V kontextu novodobého chápání urbanismu prosazoval ideu, že architekt nejen vytváří životní prostředí člověka, ale je také "architektem lidských duší".

V letech 1937–1949 zpracoval F. A. Krejčí směrné územní a regulační plány 78 měst a obcí (mj. Brtnice, Kroměříž, Slavonice, Mutěnice, Střílky aj.). Po osvobození republiky v květnu 1945 působil v Národním výboru města Brna de facto jako "hlavní architekt", likvidoval válečné rány města a barákové kolonie, řešil sociální bydlení nejchudších vrstev. V roce 1946 začal projektovat úpravy Mariánského údolí (terasy hlediště, později vládní pavilon) v Brně-Líšni pro Mírové slavnosti pro 220-240 tisíc účastníků. V roce 1948 spoluzakládal brněnský Stavoprojekt. V oboru výstavnictví realizoval v Brně řadu svých návrhů slavnostních úprav sálů pro výstavy, konference a oslavy na Výstavišti, Stadionu, v Domě umění i otevřených prostranstvích města. Byl autorem radnice a kulturního domu v Břeclavi (1949). Postihly ho represe ve spojitosti s procesem s Ottou Šlingem (proces se Slánským, 1952). V 50. letech pracoval pro Slovenský pamiatkový ústav v Bratislavě a pro Český fond výtvarného umění Praha, poté se vrátil do Brna k práci na rozsáhlejších projektech (hotely, nádraží ve Žďáru nad Sázavou aj.) v podniku Pozemní stavby Brno. Po roce 1968 přijal nabídku k práci v Útvaru hlavního architekta města Prahy (ÚHA), kde se věnoval družstevní výstavbě rodinných domů a urbanismu nových pražských čtvrtí[6]. Na přelomu 70. a 80. let pracoval pro ÚHA jako kustod výstavního pavilonu nové pražské výstavby v Praze na Pankráci. V roce 1980 obdržel Cenu Svazu architektů ČSSR za teoretickou práci "Zůstane architektura uměním?"[7].

František A. Krejčí publikoval desítky článků, přednášel v tuzemsku i zahraničí. Přátelil se s řadou brněnských výtvarníků, literátů, herců a hudebníků, např. s Františkem Foltýnem, Bohumírem Matalem, Františkem Šenkem, Zdeňkem Kriebelem, Milošem Nedbalem, Jarmilou Kurandovou, Ludvíkem Kunderou, Vlastou Fialovou aj.[8] Od roku 1981 je zastoupen ve sbírkách Muzea města Brna, jeho díla jsou vystavena v expozici brněnské moderní architektury na Špilberku[9][10] a publikována v Brněnském architektonickém manuálu[11].

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Detail průčelí řadového domu v Brně-Řečkovicích (Sibiřská 49-53b), 1938
    Detail průčelí řadového domu v Brně-Řečkovicích (Sibiřská 49-53b), 1938
  • Rodinný dům a 2 nájemné domy v Brně-Žabovřeskách (Vrázova 11-15), 1939
    Rodinný dům a 2 nájemné domy v Brně-Žabovřeskách (Vrázova 11-15), 1939
  • Čtyři nájemné řadové domy v Brně-Černých Polích (Provazníkova 37-43), 1939
    Čtyři nájemné řadové domy v Brně-Černých Polích (Provazníkova 37-43), 1939

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matrika 17014, sn. 106 [online]. MZA [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ [Tomanův slovník čs. výtvarných umělců (pův. vydání 1936–1950)]
  3. ↑ [Nový slovník čs. výtvarných umělců (ed. Toman P.H.), I. díl A – K, vyd. Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993, ISBN 80-900648-4-1]
  4. ↑ [Generace 1901–1910 (první absolventi České školy architektury v Brně 1925–1940), vyd. Spolek Obecní dům Brno, prosinec 2001 (eds. P. Pelčák, I. Wahla), obr. ss. 80-85, 103–104]
  5. ↑ online
  6. ↑ [Seznam realizovaných děl a další informace jsou dostupné na archiweb.cz a Encyklopedii dějin Brna] online online
  7. ↑ KREJČÍ, František A. Zůstane architektura uměním?. Architektura ČSR. 1981, roč. XL, čís. 9, s. 421–423. 
  8. ↑ [Výtvarná kultura v Brně 1918–1938 (katalog výstavy v Brně v Pražákově paláci, listopad 1993 – únor 1994), vyd. Moravská galerie v Brně, 1993 (ed. J. Sedlářová), ISBN 80-7027-025-X]
  9. ↑ [O nové Brno I., II.: brněnská architektura 1919–1939 (katalog stálé expozice v Brně na Špilberku), vyd. Muzeum města Brna, 2000 (eds. L. Kudělková, Z. Kudělka, J. Chatrný), ISBN 80-901969-6-9, obr. s. 299 (II.)]
  10. ↑ František Krejčí na stránkách Encyklopedie dějin města Brna
  11. ↑ Brněnský architektonický manuál

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Krejčí_(architekt)&oldid=22042330“