Zdeněk Kriebel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdeněk Kriebel
Narození 29. dubna 1911
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 28. prosince 1989 (ve věku 78 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Povolání básník, redaktor
Národnost česká
Alma mater Masarykova univerzita
Manžel(ka) Marie Podvalová
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Kriebel (29. dubna 1911, Brno28. prosince 1989, tamtéž) byl český básník a redaktor, autor občanské a milostné lyriky a veršů a próz pro děti a mládež.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z právnické rodiny. Po maturitě roku 1930 začal studovat na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a studium ukončil roku 1938 získáním titulu doktora práv. V letech 19351939 pracoval jako advokátní koncipient v Brně a 19391940 v Praze. Pak zde do roku 1956 působil jako právník a obhájce. Od roku 1956 byl redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Roku 1961 se vrátil do Brna a až do odchodu do důchodu v roce 1972 pracoval v literárním oddělení brněnského Československého rozhlasu.[2]

Jeho manželkou byla v letech 19361956 a znovu v letech 19861989 operní pěvkyně Marie Podvalová.[3] Je pohřben na Vyšehradském hřbitově vedle své manželky.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Počátek jeho tvorby byl ovlivněn příslušností k brněnskému okruhu levicově orientovaných autorů soustředěných kolem Bedřicha Václavka. Proto je jeho první vydaná básnická sbírka Hořící keř (1931) napsána v duchu proletářské poezie. Druhá sbírka Polytonfox (1932) vychází z poetismu. Tématem dalších básníkových předválečných sbírek je úzkostné prožívání života a smrti (200 chryzantém) a osobitá milostná a přírodní lyrika (Proutěná píšťala).[1]

V poválečných sbírkách se projevilo autorovo zaujetí pro ideál sociálně spravedlivé společnosti (Alarm) a pro intimní lyriku (Kniha milosti). Od poloviny padesátých let se autor zabýval také literaturou pro děti a mládež,[1] za kterou byl roku 1960 zapsán na Čestnou listinu Hanse Christiana Andersena Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY).[5] Koncem padesátých let byly časopisecky zveřejňovány jeho verše občanské poezie s názvem Listy z Prahy, které pak autor až do konce života průběžně doplňoval, třebaže věděl, že jsou pro nekonformní postoj knižně nepublikovatelné.[3]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Hořící keř (1931), wolkrovsky laděná sbírka proletářská poezie.
  • Polytonfox (1932). sbírka básní inspirujících se výboji básnické avantgardy a poetismu.
  • 200 chryzantém (1938), panychida za zemřelého přítele, expresionistického básníka Josefa Chaloupku.
  • Proutěná píšťala (1938), přírodní a milostná lyrika.
  • S erbem lipového listu (1940), verše prodchnuté vzpourou a nadějí vydané na začátku nacistické okupace.
  • Alarm (1947).
  • Píšťalička (1955), básnická sbírka pro děti, doplněné vydání 1958, později vydáno ve sbírce Koulej se, sluníčko, kutálej.
  • Kniha milosti (1956, přepracováno 1970), intimní lyrika zabývající vývojem milostného (od zrodu lásky, přes milostnou závrať, krizi, až po bolestný rozchod).
  • Symfonie o Dyji (1959), hledání místa člověka v lidských vztazích a v přírodě.
  • Ptám se, ptám se, pampeliško (1959), později vydán o ve sbírce Koulej se, sluníčko, kutálej, sbírka básní pro děti. Autor v nich propojil tradiční témata dětské poezie s moderním světem dětí.
  • Koulej se, sluníčko, kutálej (1961), obsahuje básně Píšťalička a Ptám se, ptám se, pampeliško. Za tuto sbírku byl autor roku 1960 zapsán na Čestnou listinu Hanse Christiana Andersena Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY) a roku 1962 Cenu Marie Majerové.[6]
  • Za oknem laterna magika (1963), rozšířeno pod titulem Duhová brána(1977), soubor lyrizovaných próz pro děti.
  • Co dělá v parku sluníčko (1963), básně pro děti.
  • Stradivárky z neonu (1964), sbírka experimentálních básní pro mládež, za kterou obdržel roku 1965 druhou Cenu Marie Majerové.[6]
  • Posměšky na plot (1964), sbírka básní pro mládež.
  • Dvě stě chryzantém, Symfonie o Dyji (1971), společné vydání dříve samostatně vydaných básní.
  • Duhová brána (1977), rozšířené vydání souboru próz Za oknem laterna magika.
  • Etudy pro dceru (1988), básnická výpověď o rodinných vztazích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 376
  2. Lexikon české literatury 2/II., Praha: Academia 1993, S. 974–976
  3. a b Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1. díl, Praha: Brána, 1995, S. 447–448
  4. www.pohrebiste.cz [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  5. Čestná listina IBBY (Honour list) – Česká sekce IBBY. www.ibby.cz [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-12. 
  6. a b Zdeněk Kriebel - Ústav pro českou literaturu AV ČR

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]