François Bonivard
| François Bonivard | |
|---|---|
 François Bonivard, obraz Jeana-Alexandra Granda z roku 1815 | |
| Rodné jméno | François Bonivard |
| Narození | 1493 Seysell, Savojsko |
| Úmrtí | 1570 (ve věku 77 let) Ženeva |
| Povolání | duchovní, historik, politik |
| Národnost | francouzská |
| Stát | Ženevská republika |
| Významná díla | Chroniques de Genève |
| Rodiče | Louis Bonivard, Seigneur de Lunes, otec |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
François Bonivard (nebo také Bonnivard) (1493, Seysell – 1570, Ženeva), byl švýcarský duchovní, historik, politik a ženevský patriot, hrdina poemy anglického básníka lorda Byrona Vězeň chillonský z roku 1816.[1]. Byl přívržencem protestantské reformace a podle většiny zpráv byl navzdory svému povolání libertin.[2][3]
Život
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Pocházel z významné savojské šlechtické rodiny. Získal církevní vzdělání pod dohledem svého strýce Jeana-Aimého de Bonivard, který byl převorem kláštera sv. Viktora umístěného u hradeb Ženevy. Studoval také právo na Turínské univerzitě a po smrti svého strýce roku 1510 se stal jeho nástupcem ve funkci převora.[4]
Ve sporu ženevských vlastenců se savojským vévodou Karlem III., který se pokoušel oblast obsadit, se postavil na stranu Ženevy. Vévoda mu zkonfiskoval majetek a chtěl se také zmocnit majetku převorství. V letech 1519 až 1521 jej věznil na hradě Grolée a připravil jej o převorství. Bonivardův protisavojský postoj vyvrcholil roku 1528, kdy se s podporou ženevských chopil zbraně proti těm, kteří se zmocnili jeho církevních příjmů. Roku 1530 byl vévodou zajat a opět uvězněn, tentokrát na hradě Chillon (toto uvěznění je námětem Byronovy poemy, která se však zadně liší od skutečnosti).[1] Po dvou letech slušného zacházení byl roku 1532 po návštěvě vévody v Chillonu uvězněn ve sklepení hradu pod úrovní Ženevského jezera. Z kobky ho roku 1536 osvobodili vojáci z Bernu, když se jim podařilo na vévodovi dobýt Vaud.[5]
Během jeho zajetí Ženeva přijala reformaci a vyhlásila nezávislou republiku. Bonivardovo převorství bylo roku 1534 zničeno a majetek převeden na Ženevu. Sám Bonivard se po osvobození stal protestantem, ženevským občanem, získal penzi a roku 1537 se stal členem ve volené Radě dvou set. Do roku 1538 vedl spor se Ženevou o navrácení rent ze svého převorství. Následně Žil v Bernu a v Lausanne a roku 1544 se natrvalo vrátil do Ženevy.[5]
V roce 1542 byl Bonivard pověřen sepsáním dějin Ženevy s cílem dokázat, že savojský vévoda nikdy neměl nárok na vládu nad městem. Své Chroniques de Genève (Letopisy Ženevy) dovedl na základě historických materiálů nejprve do roku 1530 a později až do roku 1563. Jde o dílo nepochybné historické hodnoty, navzdory příliš častému pamfletistickému tónu. V roce 1551 byla jeho kronika předána Kalvínovi k revizi, který se o ní vyjádřil, že postrádá vážnost a rovnováhu. Vydána byla až roku 1831.[5].
Bonivard byl čtyřikrát ženatý. Říká se, že byl kvůli svému extravagantnímu životnímu stylu neustále zadlužený a že svými večírky vyvolával skandály. Jeho poslední manželka byla dokonce zatčena pro nemravnost a byla popravena utopením v řece Rhôně.[2]
V roce 1551 daroval veřejnosti svou velkou knihovnu a ve své závěti odkázal vše městu. Jeho přesné datum smrti není známo kvůli mezeře v záznamech o úmrtí v Ženevě.[4]
Výběrová bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Chroniques de Genève (Letopisy Ženevy), psáno v letech 1542–1551, vydáno až 1831.
- De l'ancienne et nouvelle police de Genève (1556 Stará a nová vláda Ženevy).
- De noblesse et de ses office ou degrez et des troiz estatz monarchique aristocratique et démocratique, pojednání o feudálním právu.
- Advis et devis de la source de l'idolatrie et tyrannie papale, těžká obžaloba současných papežů.
- De Advis et devis des lengues, pojednání o lingvistických problémech.
- Advis et devis des difformes réformateurs, kritika anglikánů, luteránů a všech dalších protestantských proudů kromě kalvinismu.
- Amartigénée, pojednání o původu hříchu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b François Bonivard [online]. Encyclopædia Britannica, rev. 1.1.2023 [cit. 2023-01-28]. Dostupné online.
- ↑ a b AMSTEL, Adrienne van. The True Story of the Prisoner of Chillon in The Nineteenth century: a monthly review. London: Sampson Low; Marston & Co. 1900. Sv. 47. Čís. 279. S. 821-829. Dostupné online
- ↑ In the Footsteps of the Real Prisoner of Chillon.SWI swissinfo.ch. Dostupné online
- ↑ a b McClintock, John. Cyclopaedia of Biblical, Theological, and Ecclesiastical Literature, Volume 11. New York: Harper & Brothers 1889. S. 555. Dostupné online
- ↑ a b c BENEDETTO, Luigi Foscolo. Bonnivard, Francois. Enciclopedia Italiana (1930) on Enciclopedia Treccani. Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu François Bonivard na Wikimedia Commons - Chroniques de Genève. Tome 1. éditeur Gustave Revilliod. Genève: Imprimerie de Jules-Guillaume Fick 1867. Dostupné online na Gallica (Bibliothèque nationale de France)
- Chroniques de Genève. Tome 2. éditeur Gustave Revilliod. Genève: Imprimerie de Jules-Guillaume Fick 1867. Dostupné online na Gallica (Bibliothèque nationale de France)
- Bonivard, François. Historisches Lexikon der Schweiz (HLS). Version vom 21.01.2008. Dostupné online
